KARMEL

Fragment textu řeholeTEXTY Z TRADICE

V této rubrice najdete texty především z karmelitánské tradice - minulé i současné. Mají Vám posloužit jako inspirace pro život modlitby, příp. k orientaci v těžkostech, na které každý z nás při úsilí o hlubší křesťanský duchovní život naráží. Seskupené texty významnějších autorů, příp. tématických celků si můžete otevřít v podkategoriích nazvaných jejich jmény v dolní části stránky.

Mudrci přicházejí od východu a pátrají po židovském králi, ačkoli bylo již předtím tolik židovských králů, které nehledali. (…)
Židovského krále se vyptávají na židovského krále,
Heroda se ptají na Krista,
dospělého muže na malé dítě,
někoho slavného na kohosi neznámého,
vznešeného na pokorného,
výmluvného na nemluvně,
bohatého na nuzného,
silného na slabého,
a přesto se tážou kohosi opovrženíhodného
na toho, komu je třeba se poklonit,
na toho, na němž vskutku nebylo vidět žádnou královskou nádheru,
ale jehož skutečný majestát byl hoden úcty.

(sv. Augustin, promluva 373)

Do celé země vychází jejich hlahol, až na konec světa jejich slova (Ž 18,5).
Slova, která jsme dosud neznali a která došla až na konec světa, přišla k nám, nalezla nás a změnila nás.
Kristova slabost je naší silou,
mlčení Krista nemluvněte je naší výmluvností,
Kristova nouze je naší hojností,
neboť i později se Kristova smrt stala naším životem.

(sv. Augustin, promluva 204/A)

Ó, můj Ježíši, chci touto větou Slovo se stalo tělem vyjádřit svůj úmysl donekonečna Ti říkat: Můj Ježíši, děkuji Ti z celého srdce, že ses pro mne a pro celé lidstvo stal člověkem.

(bratr Jakub, konvrš trapistického kláštera v Sept-Fons, lístek z pozůstalosti)

Při příchodu na tento svět nalezl Syn Boží místo tam, kam přicházejí zvířata pro pokrm. Seno se stává prvním lůžkem Tomu, který se zjeví jako „chléb, který sestoupil z nebe“ (Jan 6,41). Symbolika, kterou pochopil již sv. Augustin spolu s dalšími Otci, když napsal: „Položili ho do jeslí a on se stal naším pokrmem.“ (Serm. 189, 4)

(papež František, apoštolský list Admirabile signum)

Kdyby se ti nedostalo této výsady, kdybys nebyla Matkou Boží, anděl by se nevydal na cestu do Nazareta, aby ti složil poklonu, nevzývali by tě křesťané. Plynula by z toho celá řada neblahých důsledků. Život z víry by byl méně přitažlivý, vytrvat v něm by nebylo snadné. V srdci bychom měli méně odvahy, utrpěla by ryzost našich ideálů. Z liturgie by se vytratil kus krásy, v umění by ubylo vrcholných děl a v duších cisterciáckých mnichů by ochabla naděje. (…) I kdybych neměl nic než tato dvě slova, mohl bych se modlit celé hodiny. Matka Boží, jak prostě to zní – a jaká plnost! Vím, že když tato slova opakuji, nesu svoji kůži na trh, vyznávám celou svou víru. Jsem katolík. Přijal jsem za svá všechna ta naivní – či odvážná – tvrzení katolického kréda, pravdy víry, o kterých by někteří lidé raději nemluvili. Jestliže chci Marii, Matku Boží, milovat a sloužit jí, pak si samozřejmě nevystačím se současným zdráhavým a ustrašeným přístupem ke křesťanskému životu.

(otec Jeroným /1907-1985/, mnich trapistického kláštera v Sept-Fons, Předzpěv k Andělskému pozdravení)

Pomyslíme-li na Boží dítě v prosinci, měli bychom si uvědomit, co to znamená. Ježíš nebyl letním sluncem úspěšných, ale ohněm nešťastníků v zimě.

(Gilbert Keith Chesterton /1874-1936/)

Pán Bůh nás pokaždé postaví do středu dramatu světa a mám za to, že to od něho je milost. Jestliže se očima víry díváme na problém zla takto, pak naše víra může jenom růst: pohled na zlo člověka buď zatvrdí a znecitliví, anebo ho přiměje nahlas volat k nebi. Všechnu tu tragédii světa přineste k Ježíšovým jeslím, kde se v nejvyšší míře zjevují zároveň něha i bolest.

(kard. Charles Journet /1891-1975/, korespondence)

Na konci každé události, jejíž protagonistou je Josef, evangelium podotýká, že vstal, vzal s sebou Dítě a jeho Matku, a učinil, jak mu bylo přikázáno. Vždycky se musíme ptát, zda všemi svými silami chráníme Ježíše a Marii, kteří jsou tajemně svěřeni do naší zodpovědnosti, naší péče a naší starostlivosti. Syn Všemohoucího přišel na svět přijetím situace obrovské slabosti. Stává se závislým na Josefově pomoci, aby byl bráněn, chráněn, obsluhován a vychován. Bůh se svěřuje tomuto muži, stejně jako Marii (…). Toto Dítě je Tím, který říká: »Cokoli jste udělali pro jednoho z těchto mých nejposlednějších bratří, pro mne jste udělali«. Každý potřebný, každý chudý, každý trpící, každý umírající, každý cizinec je tak „Dítětem“, které Josef stále chrání (…). Od Josefa se musíme učit stejné péči a odpovědnosti: milovat Dítě a Jeho Matku.

(papež František, Patris corde, Apoštolský list u příležitosti 150. výročí vyhlášení svatého Josefa za Ochránce všeobecné církve)

Malé děti se tajemstvím křesťanství nediví. Svět je pro ně utkán ze zázraků. Že Bůh přišel do jeslí, aby nás zachránil, jaká je v tom nesnáz? Až přijde čas dát jim pocítit, co je to tajemství, i to, že Vtělení je jedním z nich, zeptáme se jich nejdřív: Je Bůh šťastný? A hned poté: Byl Ježíš na kříži Bůh? Byl tedy šťastný? V té chvíli svým vlastním způsobem zakusí blahodárný a rozhodující otřes tajemství. A my jim svěříme, že ani u dospělých se toto tajemství nerozptýlí.

(kard. Charles Journet /1891-1975/, Sedm Kristových slov na kříži)

„Vacio, hambriento, solo, llagado y doliente de amor, suspenso en el aire!“

(„Prázdný, vyhladovělý, sám, zraněný a trpící láskou, zavěšený ve vzduchu!“)

Jít zpátky z chlévů v horkém slunci po blátivé cestě mezi sadem a zeleninovou zahradou s Duchovní písní pod paží a říkat tahle nádherná slova! Našel jsem pěkné místo, kde můžu číst a modlit se, v horním patře toho chléva, kde bývali králíci. Nahoře pod střechou je místo dosažitelné pomocí různých žebříků. Jsou tam nějaké roury od kamen a stará vědra a spousta krabiček, do nichž novicové sbírají na začátku léta jahody. Je tu židle a je tu nádherné malé pravoúhlé okno, které hledí přes údolí dolů k jihu – vnější sad, pole svatého Josefa, vzdálená linie kopců. Je to nejklidnější a nejskrytější a nejizolovanější místo, jaké jsem v celém ohrazení objevil – ale není zrovna nejteplejší. Nicméně včera, když slunce svítilo do okna, to bylo dobré: „Vacio, hambriento, solo, llagado y doliente de amor, suspenso en el aire!“

(Thomas Merton, deníkový zápis z 17.12. 1949)

Bratříčku, zmocní-li se Vás pochybnost, zda Vám i v budoucnu Bůh uchová milost svého důvěrného přátelství, sevřete rukáv svého hábitu nebo lem škapulíře – něco hmatatelného! – a řekněte sám sobě: „Mám na sobě mnišský hábit, to znamená, že Bůh ze mne chce učinit kontemplativního mnicha, svého přítele, muže modlitby. Plán, který se mnou má, a který už začal uskutečňovat, dotáhne až do konce. Stačí, když neuteču.“

(otec Jeroným /1907-1985/, mnich trapistického kláštera v Sept-Fons, korespondence)

Připomínáme

st bře 03 @20:00 - 08:00PM
Přihlašování JUMP 2021

Kalendář

únor 2021
Po Út St Čt So Ne
1 2 3 4 5 6 7
8 9 10 11 12 13 14
15 16 17 18 19 20 21
22 23 24 25 26 27 28

Přihlášení