KARMEL

Fragment textu řeholeTEXTY Z TRADICE

V této rubrice najdete texty především z karmelitánské tradice - minulé i současné. Mají Vám posloužit jako inspirace pro život modlitby, příp. k orientaci v těžkostech, na které každý z nás při úsilí o hlubší křesťanský duchovní život naráží. Seskupené texty významnějších autorů, příp. tématických celků si můžete otevřít v podkategoriích nazvaných jejich jmény v dolní části stránky.

„Pojďte ke mně všichni, kdo pracujete a jste obtíženi, a já vás občerstvím.“ Copak můžete odmítat pozvání tak něžné a přátelské? Neříkejte, že toho nejste hodni, ale že to potřebujete. Kdyby byl náš Pán myslel jen na naši nehodnost, pak by nikdy neustanovil svou krásnou svátost lásky. Nikdo na světě ho není hoden, ani svatí, ani andělé, ani archandělé, dokonce ani svatá Panna. Ale on měl na zřeteli hlavně naše potřeby. A potřeby každého z nás jsou velmi naléhavé.

(sv. Jan Maria Vianney /1786-1859/, Promluva o častém přijímání)

Pán hraje vlastní hru – já dávám, co On bere. Zdá se, že nechce, aby se mi dostalo lidské útěchy, kterou bych si vzala z rozhovoru s Vámi. Jsem šťastná ze všeho, co se Jemu nejvíc líbí.

(matka Tereza, dopis otci Neunerovi, 15. ledna 1963)

„Pochopila jsem víc než kdy jindy, jak Ježíš touží být milován“ (sv. Terezie od Dítěte Ježíše) … Jak Ježíš touží být milován! Ano, tak to Terezie píše. Tento mluvnický tvar však v sobě nese překvapení. Být milován pro Ježíše znamená, že mu dovolujeme, aby nás aktivně miloval. A pro nás být milován znamená, že se jím necháme milovat. Ježíš je milován tehdy, když nás může plně milovat. Ježíše milujeme, když se necháme milovat v plnosti.

(P. Conrad de Meester OCD /*1936/, Malá cesta Terezie z Lisieux)

Přijmi, Pane, všechnu mou svobodu. Přijmi mou paměť, můj rozum a všechnu mou vůli. Všechno, co mám a co mi patří, mám od tebe: všechno ti to odevzdávám, nalož s tím podle své vůle. Jenom o lásku k tobě tě prosím a o tvou milost, to mi stačí, nic jiného už nežádám.

(sv. Ignác z Loyoly, modlitba Suscipe Domine)

Nebojte se. Právě to, že si představujete, co bude zítra či pozítří, může působit zle. Chraňte se jít dál než od rána do večera a od večera do rána. Budete-li každou takovou cestu konat s Bohem, s Ježíšem, s tichou Pannou Marií, není možné, aby Vás oni nedovedli do přístavu, do skutečného Přístavu.

(kard. Charles Journet /1891-1975/, korespondence)

Co se mě týče, já mám prostě radost z toho, že nic nemám – dokonce ani skutečnost Boží přítomnosti. Žádná modlitba, žádná láska, žádná víra – nic než neustálá bolest z touhy po Bohu. Chci psát, ale nemám, co bych víc řekla, než Vás prosit, abyste se za mě modlil. Z celého srdce chci, aby to bylo právě tak, protože tak to chce On…

(matka Tereza, dopis otci Neunerovi, 17. února 1962)

Je dobré, že Vaše adorace není výkon, nýbrž klanění. Bůh už zná naše bolesti a potřeby, proč mu stále lamentovat. Mnohem pozitivnější je stát před ním ve své chudobě a důvěřovat mu, tomuto milujícímu, který je láska, nejen má lásku. Buďte dítětem před otcem, který tvoří z nemožného možné, který Vám dává pevnou svobodu.

(P. Vladimír Koudelka OP /1919-2003/, korespondence, dopis z 12. května 1998)

Ta studna rozkvétá kolem roubení, kde je voda.
A ta mast je vzácná tím, že tvé nohy smí osvěžit.
Nech mě napít se z tebe, dej sebe mé duši, nech ji pít,
vodou se staň, jež poselství tvých úst mi podá.

Vůně mé misky tvou vůní tak prostoupená je,
stává se vzpomínkou na tebe a připomíná mi
mast nardu, jež hýčká tvou pleť, a pije z ní
tvou sladkou hebkost, jež vše, čeho se dotkne, pomaže.

Voda a vůně tvá, ó Pane cesty, toužím,
pastýři, velký rolníku se srdcem vyčerpaným,
spatřit tě, dotýkat se tě, já celá osvícena jsem

na pastvinách tvých božských slov, když svítá den.
Jsem ženou hříšné lásky, ženou navoněnou…
Ty to víš, Pane, a přesto vše Ty mluvíš se mnou!

(Carmen Conde /1907-1996/, U nohou Ježíšových, překlad Josef Hrdlička)

Svěřte se – jako já Vás svěřuji – Panně Marii, Boží Matce, té, která je naší Matkou. Každé milosti, v niž doufáte, se Vám tak dostane ve slíbený čas. Absolutní důvěru!

(otec Jeroným /1907-1985/, mnich trapistického kláštera v Sept-Fons, úryvek přání adresovaného spolubratrovi v den jeho profese, 1. ledna 1972)

Onehdy na svátek Matky Boží Karmelské jsem si šel sednout při jitřní mši do lavice pro nemocné. Bylo to poprvé v životě, co jsem viděl ranní mši z tohoto úhlu a získal jsem nový pohled na komunitu – a na Boží prozřetelnost. Pak mě s větší silou než kdy předtím zasáhlo, že Bůh sem jistě nepřivedl nikoho z nás bez důvodu – obzvláště ne mě. Viděl jsem tu malou hrstku kněží a myslel na naši chudobu… A myšlenka, že jsem se chtěl sám dle svého výběru odsud stáhnout, mě poděsila.

(Thomas Merton /1915-1968/, deníkový zápis z 20. července 1949)

Ježíšovo slovo na kříži vychází vstříc touze milovaného učedníka a tuto jeho touhu prohloubí dříve, než ji vyslyší. Učedníkovi se dostane štěstí, přízně, po jaké nezatoužil ani ve svých představách. Přiblíží se svému Bohu natolik, že napříště bude na samotnou Matku svého Boha pohlížet jako na svou vlastní. Aby jeho srdce nedostalo závrať při myšlence na tak neslýchanou důstojnost, Spasitelova slova „to je tvá matka“ přicházejí nastolit a založit v jeho srdci lásku, neznámou všem předešlým věkům: lásku, která má od této chvíle vstoupit do srdce těch nejubožejších učedníků, skrze niž se stávají Spasitelovým bratry v takové míře, že jeho Matka se stává jejich matkou.

(kard. Charles Journet /1891-1975/, Sedm Kristových slov na kříži)

Připomínáme

Kalendář

září 2021
Po Út St Čt So Ne
30 31 1 2 3 4 5
6 7 8 9 10 11 12
13 14 15 16 17 18 19
20 21 22 23 24 25 26
27 28 29 30 1 2 3

Přihlášení