KARMEL

Fragment textu řeholeTEXTY Z TRADICE

V této rubrice najdete texty především z karmelitánské tradice - minulé i současné. Mají Vám posloužit jako inspirace pro život modlitby, příp. k orientaci v těžkostech, na které každý z nás při úsilí o hlubší křesťanský duchovní život naráží. Seskupené texty významnějších autorů, příp. tématických celků si můžete otevřít v podkategoriích nazvaných jejich jmény v dolní části stránky.

Zlý způsobuje, že svoji křehkost posuzujeme negativně, zatímco Duch ji slitovně vynáší na denní světlo. Toho, co je v nás křehké, je nejlépe se dotýkat něžně. Ukazování prstem a soud, který vynášíme nad druhými, jsou velmi často znamením naší neschopnosti akceptovat vlastní slabost a křehkost. Pouze něha nás ochrání před vlivem žalobníka. Proto je důležité setkání s Božím milosrdenstvím, zejména ve svátosti smíření, zkušeností pravdy a laskavosti. Paradoxně nám může povědět pravdu i Zlý, ale činí tak, aby nás zavrhnul. Víme však, že Pravda, která je od Boha, nás nezavrhuje, nýbrž akceptuje, objímá, podpírá a odpouští nám. Pravda se nám vždycky ukazuje jako milosrdný Otec z podobenství: vychází nám vstříc, vrací důstojnost, staví znovu na nohy a strojí nám hostinu s odůvodněním: »tento můj syn byl mrtev, a zase žije, byl ztracen, a je zas nalezen.«

(papež František, Patris corde, Apoštolský list u příležitosti 150. výročí vyhlášení svatého Josefa za Ochránce všeobecné církve)

Ó Panno, vzpomeň si, že tvůj Syn na kříži řekl, s myšlenkou na mě, který bych se na tomto světě nikdy neopovážil zkřížit svůj zrak s Tvým: To je tvůj syn.

Ó můj bratře, ať už jsi kdokoli, ať už ve svém srdci skrýváš jakoukoli nečistotu, nezapomeň nikdy na poslední slovo, které ti věnoval Spasitel. Když na tebe hleděl z kříže, řekl ti: To je tvá matka.

(kard. Charles Journet /1891-1975/, Sedm Kristových slov na kříži)

Důležitá a velmi povzbuzující poznámka: námaha, kterou podstupujeme, když usilujeme o důvěrné společenství s Bohem, je znamením, že nám Bůh chce své přátelství skutečně dát. Buďte si tím jist, vždyť i toto usilování je darem Božím. Každý učiněný krok je důkazem, že Bůh už předem připravil naši cestu. Každý úkon vůle, jímž se rozhodujeme pro spojení s Bohem, je znamením, že se nám od Boha dostalo této výsady.

(otec Jeroným /1907-1985/, mnich trapistického kláštera v Sept-Fons, korespondence)

Co dělat v době krize? Především ji přijmout jako čas milosti, který je nám dán, abychom pochopili Boží vůli vzhledem ke každému z nás a vůči celé církvi. Musíme vstoupit do zdánlivě protichůdné logiky, v níž »když jsem slabý, právě tehdy jsem silný«. Je třeba pamatovat na ujištění, které dal svatý Pavel Korinťanům: »Bůh je věrný! On nedopustí, abyste byli zkoušeni víc, než snesete. Když dopustí zkoušku, dá také prostředky, jak z ní vyjít, a sílu, jak ji snášet«. Zásadní je nepřerušovat náš dialog s Bohem, i kdyby byl namáhavý. Modlit se není snadné. Musíme se modlit bez přestání. Neznáme žádné jiné řešení zakoušených problémů, než jedině více se modlit a zároveň dělat vše, co je v naší moci, s větší nadějí. Modlitba nám umožní »doufat proti všemu očekávání«.

(promluva papeže Františka k římské kurii, 21.12.2020, bod 9)

Největší neopatrností v duchovním životě je lidská opatrnost. Ta totiž z našeho života pozvolna vyloučí působení Boží všemohoucnosti a náš život víry tak zeslábne, že v něm nezůstane téměř nic nadpřirozeného.

(Benedikt Holota OFM /* 1922/, deník, 5.3.1972)

Můžeme dáti srdce jen takové, jaké jest; můžeme-li z něho ubrati, přidati nemůžeme. Ale cítíme-li, že je spravedlivo něco obětovat, pak je lépe obětovat srdce tak, jak jest, než neobětovat nic. Snad to není dar důstojný. Ale co udělat, jiného-li daru není? Co udělat, když nejen nikde nic lepšího vzíti nemůžeme, ale ani se nic jiného jako oběť a dar nepřijme než jenom naše srdce, ať je jakékoliv, ať sebevíce se za ně stydíme, ať sebevíce jsme přesvědčeni o jeho znehodnocení a o krátkosti života, který mu zbývá. Nebylo-li srdce obětováno dříve, dokud bylo mladší, dokud bylo neporušeno, dokud mělo před sebou dlouhý život, ve kterém mohlo růsti velmi mnoho lásky, co zbývá jiného než obětovati srdce tak, jak jest. Není to dárce, kdo posuzuje dar, nýbrž obdarovaný.

(Jaroslav Durych, Srdce a kříž, soukromý tisk revue Na hlubinu, 1932)

Dřív než budeme naslouchat Slovu, ztišme se,
aby už myšlenky byly obráceny ke Slovu.
Ztišme se po slyšení Slova,
aby k nám mohlo dál mluvit,
aby v nás žilo a přebývalo.
Ztišme se ráno,
protože Bůh musí mít první slovo,
ztišme se dříve, než ulehneme ke spánku,
protože poslední slovo patří Bohu.
Ztišme se ne z lásky k tichu, ale z lásky ke Slovu.

(Dietrich Bonhoeffer /1906-1945/)

Při křtu Ježíš přijal a zahájil své poslání trpícího služebníka. Dává se započítat mezi hříšníky; už je „Beránek Boží, který snímá hříchy světa“; už předjímá „křest“ své krvavé smrti… Křtem je křesťan svátostně připodobněn Ježíši…

(Katechismus katolické církve 536.537)

Terezie má svrchovanou důvěru v Pánovo milosrdenství. Odkrývá to i další divadelní hra Útěk do Egypta z ledna 1896, napsaná pro Anežku, jež byla tehdy stále ještě představenou. Josef a Maria (tuto roli hraje Terezie), dva lidé bez přístřeší, uvízli s malým Ježíšem v jeskyni, kde měl své doupě lupič. (…) Převorku Anežku, stojící ve středu svátečního dne, uráží hovorová řeč lupičů, jejich písničky, šarvátky hereček-novicek, které si (se vší mírou!) zavdávají z prázdných lahví, i délka celé hry. V určité chvíli představení zastavuje. Terezie utře mezi kulisami několik slziček a pokouší se znovu o úsměv. Od této chvíle bude psát už jen kratší divadelní hry…

(Conrad de Meester, OCD, Malá cesta Terezie z Lisieux)

Aby si Herodes zjednal jasno v otázce možného uchvatitele trůnu, která pro něj byla velmi ožehavá, „svolal všechny velekněze a učitele Zákona z lidu“. Takové shromáždění a jeho důvod nemohly zůstat nezaznamenány. Domnělé nebo skutečné narození mesiášského krále mohlo obyvatelům Jeruzaléma přinést jedině problémy a zlou krev. Jeruzalémští koneckonců Heroda znali. To, co je ve velké perspektivě hvězdou naděje, je v perspektivě každodenního života zprvu jen čímsi rušivým, důvodem k starostem a obavám. Vskutku: Bůh naši spokojenou každodennost narušuje. Ježíšovo království a utrpení patří k sobě.

(kard. Joseph Ratzinger, Ježíš Nazaretský)

Připomínáme

st bře 03 @20:00 - 08:00PM
Přihlašování JUMP 2021

Kalendář

únor 2021
Po Út St Čt So Ne
1 2 3 4 5 6 7
8 9 10 11 12 13 14
15 16 17 18 19 20 21
22 23 24 25 26 27 28

Přihlášení