KARMEL

Fragment textu řeholeTEXTY Z TRADICE

V této rubrice najdete texty především z karmelitánské tradice - minulé i současné. Mají Vám posloužit jako inspirace pro život modlitby, příp. k orientaci v těžkostech, na které každý z nás při úsilí o hlubší křesťanský duchovní život naráží. Seskupené texty významnějších autorů, příp. tématických celků si můžete otevřít v podkategoriích nazvaných jejich jmény v dolní části stránky.

Láska nehledá příčinu ani plod mimo sebe. Jejím plodem je její konání. Miluji, protože miluji; miluji, abych miloval. Veliká věc je láska; avšak jestliže se vrátí ke svému počátku, jestliže je vrácena ke svému původu, vlita zpět do svého pramene, stále z něho bere zdroj, z něhož může ustavičně vytékat. Ze všech hnutí, myšlenek a citů duše je láska to jediné, čím může tvor, třebaže nerovně, odpovědět Původci nebo mu oplácet podobným. (...) I když tvor miluje méně, protože je menší, přesto, miluje-li celou svou bytostí, nechybí nic tam, kde je cele.

(sv. Bernard z Clairvaux, kázání na Píseň písní, Sermo 83,4.6)

Nevyhledávejte utrpení podle Vašich plánů, nýbrž přijímejte utrpení, která Vám Bůh každodenně posílá. Jsou Jeho darem a pro nás možností proměňovat tento Jeho dar v náš dar Jemu. Přijímejte i ty negativní city, ať jsou Vám vědomé a vypořádejte se s nimi, vykřičte je, když je to možné. Měřítkem naší lásky k Bohu a bližním je naše láska k nám samým. Proto je třeba si říkat: měj se rád, neškoď si!

(P. Vladimír Koudelka OP /1919-2003/, korespondence, dopis z 26. listopadu 1993)

Jak
Jak vypadá tvůj dnešní den
tak bude jednou vypadat celý tvůj život.

Bude v něm tolik četby Písma, vnitřní modlitby
života v otevřené Boží blízkosti a sebekontroly

kolik je toho dnes.

(P. Benedikt Holota OFM /* 1922/, zápisky, leden 1983)

Po celé ty prázdniny musíte hodně odpočívat. … Pobývejte však ve vnitřním ztišení před Ježíšem, před Trojicí, která je tajemstvím Pokoje.

(kard. Charles Journet /1891-1975/, korespondence)

Je to naprostá pravda: nikdy nebudeme dost milovat. Ale Pán Bůh, který ví, z jakého bláta nás uhnětl, a který nás miluje mnohem víc, než může matka milovat své dítě, nám řekl - On, který nelže -, že neodmítne toho, kdo k němu přichází…

(Charles de Foucauld (1858-1916), korespondence)

Ano, také tebe chci vyléčit z tvé slabé víry, z tvého života, který je spíš po mém boku než ve mně, z toho, jak málokdy a slabě vnímáš mou přítomnost. Mysli na tohle: můj velký Přítel, můj Snoubenec není nepřítomen. Je jenom neviditelný a nehmatatelný, ale je tady, v bláznovství lásky. A vezmeš z mé lásky a obětuješ mi ji, jako by byla tvá. Chceš? Tuto noc… hned… navždy…

(Gabriela Bossisová, On a já, deník, 23. července 1942)

Když už nemůžete, ať fyzicky nebo morálně, neupadejte do křečovitosti, do vzpoury, nepropadejte zmatku: předstupte před něho jako cosi uboze bezvládného, s čím si on může dělat co chce. Buďte však před ním pasivní. Někdy postačí jen chvilka a spojení s tajemstvím jeho hlubin Vám navrátí, ne-li pokaždé pochopení, tedy alespoň pokoj, jistotu, že jste jeho dítětem a že on všemu tomu trápení žehná a otevírá jím ve Vaší duši nové prostory, kam by mohl přijít a kde by mohl přebývat.

(kard. Charles Journet /1891-1975/, korespondence)

Je dobré se stále vracet k věcem podstatným, i když jsme se jim nikdy zcela nevzdálili. Myslím, že právě to jsem slíbil Pánu: nikoliv že dosáhnu té či oné úrovně, ale že budu začínat stále znovu. Jako někdo, kdo ještě nic neudělal – a tedy nic nezničil, nic nepokazil. Vždyť právě ty nesčetné začátky darované Boží milostí umožnily, že už jsem získal jistý duchovní kapitál.

(otec Jeroným /1907-1985/, mnich trapistického kláštera v Sept-Fons, Dopisy Patrikovi)

Mohu pochybovat o víře své matky, která by nejraději všechno bohatství světa dala církvi na výzdobu oltářů, lesk bohoslužby a na misie? A já, její syn, když zastávám opačné názory, když sním o skromné a chudé bohoslužbě, o apoštolátu „chudými prostředky“, nemám k tomu taky svoje pádné důvody? Jak je těžké soudit! Tak těžké, že nás Ježíš prosil, abychom svá tvrzení neprosazovali. Existuje však jedna pravda, k níž se máme vždy a cele přimknout: láska.

(Carlo Carretto /1910-1988/, Dopisy z pouště)

Mé srdce bylo stvořeno pro věrnost. Vím, že živý Bůh pozorně naslouchá mé modlitbě, že modlitba je, mohu-li to tak říci, naším společným dílem, které On a já konáme pro Boží království. Má vytrvalost je pro mne něčím samozřejmým a snadným. Dodává mi odvahy, i když v modlitbě nedokážu dělat nic jiného, než opakovat stále stejné věty, a každý večer mě pěkně bolí kolena.

(otec Jeroným /1907-1985/, mnich trapistického kláštera v Sept-Fons, dopis spolubratru, 6. března 1976)

Nehledej, v čem by ses měl polepšovat
i když si myslíš, že je toho mnoho k polepšování
žij „celým srdcem“. V tom to je – přijímat, co den přináší.
„Celým srdcem“ – to je teď tvoje polepšování.
V tom „celým srdcem“. A mysli na to!
Víra dá práci!
Je to těžké, každodenně těžké. Ale dělej to!

(P. Benedikt Holota OFM /* 5. 8. 1922/, zápisky z rozhovorů s P. J. E. Urbanem OFM, říjen 1978)

Připomínáme

Kalendář

září 2021
Po Út St Čt So Ne
30 31 1 2 3 4 5
6 7 8 9 10 11 12
13 14 15 16 17 18 19
20 21 22 23 24 25 26
27 28 29 30 1 2 3

Přihlášení