KARMEL

Fragment textu řeholeTEXTY Z TRADICE

V této rubrice najdete texty především z karmelitánské tradice - minulé i současné. Mají Vám posloužit jako inspirace pro život modlitby, příp. k orientaci v těžkostech, na které každý z nás při úsilí o hlubší křesťanský duchovní život naráží. Seskupené texty významnějších autorů, příp. tématických celků si můžete otevřít v podkategoriích nazvaných jejich jmény v dolní části stránky.

Je cosi závažnějšího než vědět, že milujeme Boha: totiž vědět, že on miluje nás. Ipse prior dilexit nos. I když to necítíme, sestupuje na nás podstata jeho lásky. A jestliže jsme neřekli „ne“, ona vstoupí a svým tichem působí v našem srdci.

(kard. Charles Journet /1891-1975/, korespondence)

Vaše touha po kontemplativním, vnitřním životě, Vaše žádost po sjednocení s Kristem může být uspokojena uprostřed činného života, jejž vedete. Věřte tomu, buďte jista, že je to možné, i když jste ještě málo zkušená a když se Vám to vždy nedaří. Vědět a věřit, že je to možné – a v určitých okamžicích života se přesvědčit, že se to daří – to je to nové ve Vás. Tento pokrok jste udělala v minulém roce. Není to maličkost, ale něco velikého, to sama cítíte.

(P. Albert Peyriguere /1883-1959/, korespondence, dopis z 14. 10. 1932)

Faustyna KowalskaHostie živá, skrytý Ježíši, Ty vidíš stav mé duše. Sama od sebe nedokážu vyslovit Tvé svaté jméno. Nemohu ze svého srdce vydobýt oheň lásky, ale klečím u Tvých nohou a pohled své duše – pohled věrnosti – upírám na svatostánek. Ty jsi stále týž, třebaže v mé duši nastala změna. Doufám, že přijde chvíle, kdy odkryješ svou tvář a Tvé dítě znovu uvidí Tvůj sladký obličej. Ježíši, divím se Ti, že se přede mnou můžeš tak dlouho skrývat, jak dokážeš zadržet tu nesmírnost lásky, jakou ke mně máš. V příbytku svého srdce naslouchám a čekám na Tvůj příchod, jediný Poklade mého srdce.

(sv. Faustyna Kowalská, Deníček, IV. sešit, 1239)

Odměnou za srdce lidské dává Bůh srdce své; za celé srdce lidské dává celé srdce své, nerozdělené a jednotné, nejsa jako člověk omezen místem, počtem a časem. Jest naším Otcem nebeským a tím jeho otcovská láska převyšuje nekonečně každou otcovskou lásku pozemskou. Proto na člověka, který uslyší Jeho hlas až v hodině poslední, nehledí jako na tvora nedbalého a jako na bídného opozdilce, nýbrž jako na dítě nejpozději získané, nejpozději v milosti obrozené, tedy jako na dítě nejmladší a nejmenší.

(Jaroslav Durych, Srdce a kříž, soukromý tisk revue Na hlubinu, 1932)

Žiji život, jaký jsem vlastně nechtěl. Ale Kristus byl také ve světě; žil ve shonu práce, často musel poslouchat plytké řeči, stále byl ochoten přijmout každého, kdo podle zvyku orientálců přicházel bez ohlášení. Je dobře, když neurčujeme sami, kde je třeba Bohu sloužit. Ať rozhoduje náš Pán. I na našich nejmenších činech se podílí celé Mystické tělo, aby rostlo a stalo se bohatším.

(P. Albert Peyriguere /1883-1959/, korespondence, dopis z 27. 7. 1945)

Vědomosti jsou užitečné a neužitečné. Dej si pozor, abys jich neměl víc, než uneseš. Pak nemluvíš ze svého, ale z myšlenek těch druhých a mnohé z nich jsi ani za své nepřijal. Hlas Pána se pak těžko prodírá k tvému vědomí silnou vrstvou pro tebe zbytečných vědomostí a může zeslábnout. A přece jen On oslovuje.

(Benedikt Holota OFM /* 1922/, deník, 17.6.1979)

Stane-li se lidské srdce bezcenným v očích tvorů, takže člověk sám se ho štítí a netroufal by si je ukázati a tím méně nabídnouti kterémukoliv tvoru jinému, zbývá mu ještě Bůh, který ani tím nejhorším srdcem nepohrdne, je-li Mu podáno. Bůh přijímá i nejslabší a nejhorší ze všech srdcí, s každým darovaným srdcem je spokojen, poněvadž ve své moudrosti a vševědoucnosti zná i jeho nejtajnější a nejskrytější hodnotu, a pro Boha má srdce lidské vůbec jinou cenu než pro lidi. Odměnou za srdce lidské dává Bůh srdce své; za celé srdce lidské dává celé srdce své.

(Jaroslav Durych, Srdce a kříž, soukromý tisk revue Na hlubinu, 1932)

Láska působí osvícení srdce. Jak říká Job: „Všichni jsme zahaleni tmou.“ Vždyť často nevíme, co máme dělat nebo co si přát, avšak láska učí všemu, čeho je zapotřebí ke spáse: „Vás o všem poučuje jeho duch.“ To je proto, že kde je láska, tam je Duch svatý, který zná všechno, který nás uvede na správnou cestu.

Třebaže všechny dary pocházejí od Otce světel, přece tento dar, totiž dar lásky, převyšuje všechny ostatní. Všechny ostatní dary může mít člověk i bez lásky a bez Ducha svatého. Ale s láskou má nutně i Ducha svatého.

(sv. Tomáš Akvinský /1225-1274/, Opuscula theologica 4)

„Dobrý boj jsem bojoval,“ říká Pavel svému nejmilejšímu žáku Timotejovi tváří v tvář smrti, když se retrospektivně dívá na stezku svého života. Z takových slov vyplývá, že se Pavel rád nechal označovat za bojovníka, člověka činu, ano, za bojovnou povahu. … (Boj svatého Pavla nebyl bojem nějakého kariéristy, mocnáře, a už vůbec ne nějakého vládce či dobyvatele. Byl to boj, jak jej líčí Terezie z Avily: svá slova „Bůh chce a miluje srdnaté duše“ vysvětluje následující větou: „To první, co Pán působí na svých přátelích, když zeslábnou, je to, že jim dodává odvahu a odnímá strach z utrpení“.)

Právě to, že se Pavel vydával všanc, nešetřil se, vystavoval se ranám a nechal se stravovat pro evangelium, jej činilo věrohodným. Z jeho listů víme, že byl všechno jiné, jen ne velký řečník. „Když je tady, je to ubožák a jeho řeč nestojí za nic“ (2 Kor 10,10), říkali o něm jeho odpůrci. Pavel nepůsobil skrze brilantní rétoriku a rafinované strategie, ale tím, že pro své poselství nasazoval a vydával sebe sama. Rovněž v dnešní době může církev přesvědčit lidi potud, pokud jsou zvěstovatelé ochotní nechat se zranit. Kde schází ochota k utrpení, tam schází rozhodující zkouška pravdy, na niž je církev odkázána. Její boj může být vždy jen bojem těch, kteří jsou ochotni se vydávat – je to boj mučedníků.

(kard. Joseph Ratzinger, meditace o svátku Obrácení svatého apoštola Pavla)

Tážete se mě, předrahé dcery, zda může s velikou důvěrou přicházet k Bohu duše, která si uvědomuje svou vlastní ubohost. Nuže, odpovídám, že duše, která poznává svou bídu, nejen že může mít velikou důvěru v Boha, nýbrž že skutečná důvěra bez poznání bídy není ani možná, neboť právě toto poznání a vyznání naší bídy nás přivádí k Bohu. (…) A i když nepociťujete takovou důvěru, přece ji nepřestávejte projevovat a říkat našemu Pánu: „I když, Pane, nepociťuji žádnou důvěru v tebe, přece vím, že jsi můj Bůh, že jsem celá tvá a mám naději jen ve tvou dobrotu; proto se zcela odevzdávám do tvých rukou." Takový úkon je vždycky v naší moci. A i když nám slova nepřecházejí přes rty snadno, přece právě tehdy, v nesnázích, je možné a vhodné osvědčovat věrnost. Jestliže konáme tyto úkony bez chuti a bez jakéhokoli uspokojení, netrapme se tím, vždyť Pán i takové přijímá rád. A nemyslete, že tu mluví jen ústa a nikoliv srdce, neboť kdyby to srdce nechtělo, ústa by o tom neřekla ani slovo. Když projevíte důvěru, zůstaňte v klidu a nevšímejte si svých obtíží, ale mluvte k našemu Pánu o něčem jiném.

(sv. František Saleský /1567-1622/, Duchovní rozpravy)

Chtěla bych, abyste se moc netrápili a abyste se odevzdali do vůle Boží; kdyby mě měl za užitečnou na této zemi, jistě by nedopustil, abych dostala tuto nemoc, protože jsem ho tolik prosila, aby mě z tohoto světa neodvolával, dokud mě budou děti potřebovat. Zkrátka, nevidím věci černě, je to veliká milost, kterou mně Pán Bůh dává. Ať je tomu jakkoliv, využijme příhodného času, jenž nám zbývá, a netrapme se; ostatně, vždycky se stane jenom to, co bude chtít Pán Bůh.

(sv. Zélie Martinová, korespondence)

Připomínáme

st bře 03 @20:00 - 08:00PM
Přihlašování JUMP 2021

Kalendář

únor 2021
Po Út St Čt So Ne
1 2 3 4 5 6 7
8 9 10 11 12 13 14
15 16 17 18 19 20 21
22 23 24 25 26 27 28

Přihlášení