KARMEL

Fragment textu řeholeTEXTY Z TRADICE

V této rubrice najdete texty především z karmelitánské tradice - minulé i současné. Mají Vám posloužit jako inspirace pro život modlitby, příp. k orientaci v těžkostech, na které každý z nás při úsilí o hlubší křesťanský duchovní život naráží. Seskupené texty významnějších autorů, příp. tématických celků si můžete otevřít v podkategoriích nazvaných jejich jmény v dolní části stránky.

Právě jsme přišli z prvních nešpor Narození Panny Marie. Jsem plný těch šťastných antifon a mám radost ze svátku a z toho, co znamená, protože skrze ni přijdeme do nebe. „Coeli fenestra facta es – Ty jsi oknem do nebe.“ Jsem rád, že v našem řádu vstupujeme do nebe oknem. Mám za to, že tento řádek hymnu byl v římské liturgii zreformován, a tak zbytek církve vchází dovnitř slušněji dveřmi. Ale my cisterciáci se tam ještě dostáváme oknem.

(Thomas Merton /1915-1968/, deníkový zápis ze 7. září 1947)

Láska není nikdy abstraktní, nýbrž je vždy konkrétní. Je pro druhé, jako byla láska Kristova pro nás. V takové lásce je dokonalost, ne v zachovávání předpisů. Ty mají sloužit lásce, jejímu prohlubování. Láska není nikdy hotová. Při jejím růstu je hlavním činitelem Bůh, a ne my. Nechte ho také něco dělat a odevzdávejte se tak, jak jste, se všemi omezeními a slabostmi.

(P. Vladimír Koudelka OP /1919-2003/, korespondence, dopis z 12. června 1994)

U Vás není v pořádku to, že nesnášíte sám sebe, a Ježíš Vás přitom nese s takovou láskou! Rozčilujete se nad svou ubohostí, nad zraněními své duše, místo abyste říkal: „Ach, Pane Ježíši, proč by mě to mělo udivovat?“

(kard. Charles Journet /1891-1975/, korespondence)

Stále více se červenám, když vidím, že věříte, že miluji mého Boha, zatímco mi tato láska zcela schází; ale abych uspokojila vaši touhu a současně pomohla nám oběma k získání této lásky, říkám vám, že k tomu není lepší prostředek, než Boží přítomnost.

(Terezie Markéta od Nejsvětějšího Srdce Ježíšova, myšlenky o lásce)

Vnitřní modlitba je modlitbou Božího dítěte, hříšníka, jemuž bylo odpuštěno a který se otevírá k přijetí lásky, jakou je milován, a který na ni chce odpovědět tím, že ještě více miluje. Avšak ví, že láska, kterou odpovídá, je ta, kterou Duch vlévá do jeho srdce; vždyť všechno je milost od Boha. Vnitřní modlitba je pokorná a prostá odevzdanost do láskyplné vůle Otcovy ve stále hlubším spojení s jeho milovaným Synem.

(Katechismus katolické církve, čl. 2712)

Co se mě týče, Otče, nemám co říci, protože temnota je tak temná, bolest tak bolestná. Někdy mě bolest svírá tak pevně, že slyším svůj hlas, jak vykřikne: můj Bože, pomoz mi! Když sestry učím, jak se těsně přimknout k Ježíši, když je učím milovat Ho hlubokou, oddanou, osobní láskou, toužím po tom, abych byla schopna to dělat také. Vidím, jak sestry, které mám přímo před očima, Boha milují, přicházejí k Němu tak blízko, denně se Mu tolik připodobňují – a já, Otče, jsem prostě „sama“, prázdná, vyloučená, prostě nechtěná. A přece ve vší upřímnosti svého srdce jsem šťastná, když vidím, že On je milován…

(matka Tereza, dopis otci Neunerovi, 16. října 1961)

Pokud jde o Vaše rodiče a sestru, nikdy neztrácejte naději. Vzpomeňte si, jakou trpělivost měl Bůh s Vámi. Vypadalo to, že Vás nic nedokáže přivést k pochopení jeho lásky. A stalo se nemožné. Je naším úkolem, abychom se pokoušeli milovat Boha ve své ubohosti, vydávat o něm svědectví, jež bude vždycky jen nepatrné, nekonečně nepřiměřené. Stává se, že on využije té naší ubohosti, aby osvítil duše ve chvíli a na místě, které si sám vyvolí, a často i tak, jak bychom se nenadáli.

(kard. Charles Journet /1891-1975/, korespondence)

Miluji tě, ó Pane, a žádám tě pouze o to, abych se mohl hlouběji ponořit do tvého smýšlení, do tvých záměrů, do tvé vůle. Dej mi svou vůli a dej mi též sílu, abych ji mohl uskutečnit. V tobě se mé nic stává silou: má neschopnost se stává možností, i sám můj hřích se mění ve zdroj lásky.

(Carlo Carretto /1910-1988/, deníkový zápis ze 7. srpna 1955)

Vrhněte se do Boha jako do moře. Nikdy se nedejte zneklidnit. Ani tím, že Vaše fyzické síly jsou omezené, ani tím, že vidíte svou vnitřní ubohost: na své rány nehleďte svýma vlastníma očima, tím by se Vám nákaza z nich dostala do duše. Prohlížejte je v očích Ježíšových, on Vás vidí takovou, jaká jste, a přesto Vás má rád víc, než to kdy na této zemi dokážete pochopit.

(kard. Charles Journet /1891-1975/, korespondence)

Když člověk po dlouhou dobu každodenně přistupuje ke svatému přijímání, víra sama ho pobízí, aby alespoň jednou za den do modlitby vložil celé své srdce – a to právě při díkůčinění. Není a nebylo jediného přijímání, které by do mé duše nepřineslo o trochu víc teologální lásky. A to, co do mne Pán vložil, ve mně zůstává. Je pravda, že vlitou víru a lásku člověk nepociťuje. To ale není důležité.

(otec Jeroným /1907-1985/, mnich trapistického kláštera v Sept-Fons, úryvek z textu Žít, žít)

Připomínáme

Kalendář

září 2021
Po Út St Čt So Ne
30 31 1 2 3 4 5
6 7 8 9 10 11 12
13 14 15 16 17 18 19
20 21 22 23 24 25 26
27 28 29 30 1 2 3

Přihlášení