KARMEL

Fragment textu řeholeTEXTY Z TRADICE

V této rubrice najdete texty především z karmelitánské tradice - minulé i současné. Mají Vám posloužit jako inspirace pro život modlitby, příp. k orientaci v těžkostech, na které každý z nás při úsilí o hlubší křesťanský duchovní život naráží. Seskupené texty významnějších autorů, příp. tématických celků si můžete otevřít v podkategoriích nazvaných jejich jmény v dolní části stránky.

"Jdi z cesty, satane; neboť je psáno: Hospodinu, Bohu svému, se budeš klanět a jeho jediného uctívat." (Mt 4,10)Vojtěch Kodet, O.Carm. (*1956)

V jednom z biblických komentářů jsem četl, že církev je vystavena stejným pokušením, jako byl vystaven Pán Ježíš, když se postil na poušti. To mě inspirovalo k přemýšlení o pokušeních církve v dnešní době.

Číst dál...

Kniha prvních mnichů

»Kniha prvních mnichů« byla v latině vydána pravděpodobně v letech 1380 až 1390 Felipem Ribotem, katalánským provinciálem. Ribot se opíral o sbírku starších textů a vlastně převyprávěl dějiny Karmelitánského řádu od Eliáše až k přesídlení do Evropy. Aby svému líčení dodal věrohodnosti, datoval tento spis do raného 5. století: údajně jej napsal patriarcha jeruzalémský Jan XXII. v roce 420 a věnoval jistému mnichovi Caprasiovi.

Číst dál...

Nejlepší Učitelka lásky

Láska Pána Ježíše jako Boha byla nekonečná a láska Panny Marie byla dokonalá, ona je „Mater pulchrae dilectionis – Matka krásného milování". Dívejme se stále na ně a oni nás budou připodobňovat sobě: „Řekni mi, s kým se stýkáš, a já ti řeknu, kdo jsi." Právě Karmel, řád Panny Marie, této nejlepší Učitelky lásky, by měl být nejlepší školou pravé, krásné, jemné, něžné lásky.

Číst dál...

sv. Terezie od Ježíše z Los AndesTerezie z Los Andes (1900-1920)

Jen Ježíš je krásný, jen on mě může potěšit. Jeho vzývám, pro něho pláču, jeho hledám ve své duši. Ježíš mě může vnitřně rozemlít, abych se stala čistou hostií, ve které by mohl odpočívat. Chtěla bych žíznit po lásce, aby jiné duše měly tuto lásku; tak, že bych zcela odumřela tvorům i sobě samé, abych vytvořila prostor pro něho. Je snad něco dobrého nebo krásného nebo pravdivého, co bychom si mohli představit mimo Ježíše?

Číst dál...

Adrienne von Speyr (1902-1967)

Duch svatý – jakožto vzájemná láska Otce a Syna – je svědkem jejich mlčení na Bílou sobotu; Jeho úkolem je zprostředkovat obě podoby mlčení: Synovo mlčení Otci a mlčení Otce Synovi. Proto i On mlčí spolu s nimi, aby byl dokonalým nástrojem a zprostředkovatelem mlčení. Tímto způsobem – jako prostředník – svědčí o tomto mlčení oběma stranám: nebi i zemi; zemi tak, že vystupuje jako strážce tajemství Bílé soboty.

Číst dál...

Zpověď papeže FrantiškaAdrienne von Speyr (1902-1967)

Krev Páně se nikdy nesráží. Zůstává živá a teče teplá po všechny časy.

Co vytéká z rány v boku Pána, to jakoby vtékalo do nás. Rána nám dává novou krev a vodu pro vzkříšení těla.

Na kříži trpěl Pán za všechny naše hříchy. Ve zpovědi musíme proto do určité míry vyznat jenom ty hříchy, za které jsme sami odpovědni, za které – abychom tak řekli – Pán znovu trpí.

Číst dál...

Adrienne von Speyr (1902-1967)

Když Bůh Otec nechává vzkřísit Syna, znovu tím »vyvádí« Slovo z mlčení. Přitom se nově odhaluje smysl Kristovy smrti. Kristus zemřel a prošel peklem, aby se ujistil, že hřích je s konečnou platností mrtev a spolu s Ním pohřben a že smrt hříchu je definitivní. Vzal ho s sebou do pekla jako hřích mrtvý, hřích »oloupený o život«, hřích »připravený o ty«, kteří dříve byli jeho nositeli.

Číst dál...

Mrzla jsem a Ty jsi mi poslal ochlazeníAdrienne von Speyr (1902-1967)

Pozorovala jsem Tvá díla: měla jsem žízeň a Ty jsi mi dal najíst. Můj údiv rostl. Měla jsem hlad a Ty jsi mi podal vodu. Mé mudrlantství se nadmulo. Mrzla jsem a Ty jsi mi poslal ochlazení. Rozhorlila jsem se, chtěla jsem Tě poučit, stále víc jsem se rozpalovala, a Ty jsi mě zabalil do dek.

Číst dál...

Lehčí už to hříšníkovi Pán udělat nemohl...Adrienne von Speyr (1902-1967)

Zpověď v tomto životě je plodem Pánovy lásky; je neuvěřitelným ulehčením, jež udílí jeho milost vykoupení: lehčí už to hříšníkovi Pán udělat nemohl. Jde o nejnižší hranici, kterou vymyslela Boží láska a kterou mohla připustit. Po smrti to bude mnohem obtížnější. Už nebudu moci jít k Bohu cestou svobodného rozhodnutí.

Číst dál...

Syn sesílá po svém nanebevstoupení na věřícího letničního DuchaAby se s plameny věčného života vrátil v ohni zpět do temnoty světa

Syn se obrací na Otce, aby mu předal to poslední, co má: svého ducha. Ducha, který je duchem Otce a Syna, Ducha svatého. Tento Duch zastínil z Otcova pověření Pannu Marii. Teď ho Syn Panny posílá zpět k Otci. Byl jeho věrným vnitřním průvodcem, byl Synu trvalým důkazem toho, že je Otec s ním i na zemi. Byl mu duchem Otce, duchem Boha. Když ho teď klade Otci do rukou, je to proto, aby zemřel v obnažení svého holého lidství: v opuštěnosti, která jde do krajnosti, kterou Otec zahájil, kterou Syn v tomto posledním aktu dokončuje. Je to akt poslušnosti, která je nepřekonatelná.

Číst dál...

Připomínáme

Kalendář

leden 2018
Po Út St Čt So Ne
1 2 3 4 5 6 7
8 9 10 11 12 13 14
15 16 17 18 19 20 21
22 23 24 25 26 27 28
29 30 31 1 2 3 4

Přihlášení