KARMEL

Mikuláš Hermann – pozdější bratr Vavřinec od Vzkříšení - se narodil v roce 1614. V mládí se nechal naverbovat do třicetileté války, podílel se na plenění a drancování, unikl šibenici. Kvůli zranění se vrátil domů, tělesně i duševně se ale zotavoval jen pomalu. V roce 1640 vstoupil do karmelitánského kláštera v Paříži. Zde se mu znovu a znovu vracely vzpomínky na jeho vojenský život, pronásledoval ho strach. Deset let strávil v obavách a nepokoji, aniž by zakusil úlevu v modlitbě nebo skrze soucit druhého člověka. Až později mu bylo dopřáno, aby své utrpení uchopil jako znamení své velké lásky k Bohu a přijal svou životní cestu.

Číst dál...

Kéž bychom byli zcela zvyklí na svaté cvičení zpřítomňování Boha; jak velice by se zmírnily všechny tělesné nemoci. Bůh často dopouští, že musíme trpět. Tím chce očistit naše nitro a vést nás k tomu, abychom zůstávali u Něho. Nemohu pochopit, jak může cítit bolest člověk, který je u Boha a jehož jedinou touhou je Bůh. Zakusil jsem už toho dost, abych o tom vyloučil každou pochybnost.

(ct. Vavřinec od Vzkříšení, korespondence, dopis č. 13)

Ať už užíváš jakékoli léky, budou mít léčivý účinek jen v té míře, jak to připustí Bůh. Pochází-li bolesti od Něho, může je vyhojit jen On. Často pošle našemu tělu nějakou nemoc, aby tak uzdravil duši. Opatři si sílu a lék u Krále všech lékařů.

(ct. Vavřinec od Vzkříšení, korespondence, dopis č. 12)

Neužitečné myšlenky všechno kazí. Jimi začíná každé zlo. Musíme je se vší rozhodnosti odmítat, jakmile zpozorujeme jejich vliv na práci, kterou právě konáme, nebo na naše nitro. Obraťme se v takovém případě zase ve vší prostotě k Bohu.

(ct. Vavřinec od Vzkříšení, 2. rozhovor)

Bez účinné a ustavičné Boží pomoci nemůžeme uniknout četným nebezpečím pozemského života. Proto bychom se měli neustále modlit! Ale jak se k Němu můžeme modlit, když nežijeme v Jeho přítomnosti? A jak můžeme přebývat v Jeho přítomnosti, nemyslíme-li na Něj častěji? A jak na Něho můžeme myslet častěji, když neusilujeme o to, abychom navykli své myšlenky na Něj a tak je posvětili? Mohla bys mi namítnout, že říkám stále totéž. Vím to.

(ct. Vavřinec od Vzkříšení, korespondence, dopis č. 10)

Napsal jsem už ve svém minulém dopise, že Bůh nechává často trpět tělo, aby vyléčil nemoc naší duše. Jen důvěru! Udělej z nouze ctnost! Pros Boha ne o osvobození z tělesných útrap, nýbrž o sílu, abys z lásky k Němu snesla všechno, co On chce a jak dlouho se Mu zlíbí.
Vím, že taková modlitba je tvrdá pro naši přirozenost, ale Bůh to přijme tím raději – v tom je velká útěcha pro ty, kteří Ho milují. Láska se posiluje v utrpení. Když člověk Boha miluje, trpí pro Něho s radostí a odvahou. Udělej to tak, prosím Tě: hledej útěchu v Něm. On je jediný lékař veškeré naší nemoci. On je Otec ubohých, vždycky hotov nám pomoci. Miluje nás nekonečně víc, než si dovedeme představit. Miluj Ho tedy a nehledej pomoc u nikoho jiného než jen u Něho. Doufám, že tuto pomoc už brzy zažiješ. Bůh buď s Tebou. I já jsem se svými slabými modlitbami u Tebe a jsem stále v našem Pánu Ježíši Kristu Tvůj…

(ct. Vavřinec od Vzkříšení, korespondence, dopis č. 14)

Abychom dospěli k Bohu, není k tomu zapotřebí zvláštní chytrosti ani mimořádného vzdělání. Potřebujeme jen jedno: poctivé, pevné srdce, které nehledá nic než Jeho, ve všem jen Jeho – a které Jej hledá jen proto, aby Jej milovalo, jen Jeho.

(ct. Vavřinec od Vzkříšení, 3. rozhovor)

Naše posvěcení nezáleží v tom, abychom změnili svoje zaměstnání, nýbrž abychom konali pro Boha to, co obvykle konáme pro sebe. Je to škoda vidět tolik lidí, kteří ve službě Bohu povyšují prostředky na účel. Nechávají se donutit ke konání určitých skutků, ale konají je nedokonale, protože jsou vedeni pozemskými záměry nebo sobeckými důvody.
Neznám lepší cestu k Bohu než tuto: konej to, co ti den za dnem ukládá tvoje povolání nebo zaměstnání, nedělej to ale, aby ses líbil lidem, nýbrž konej všechno – nakolik jsi toho schopen – jen z lásky k Bohu.

(ct. Vavřinec od Vzkříšení, 4. rozhovor)

Neodpírá svou pomoc nikomu, kdo jej o to vážně prosí. Jen tluč, tluč naléhavě a – ručím za to – On Ti otevře ve vhodnou dobu, v jediném okamžiku Ti štědře daruje to, co pro Tebe měl připraveno dlouhá léta. Bůh buď s Tebou. Modli se za mne, jako se já modlím za Tebe.

(ct. Vavřinec od Vzkříšení, korespondence, dopis č. 15)

bratr vavrinec 2Vzchop se, předkládej Mu neustále svoje starosti, pros o sílu k vytrvalosti. Především se ale cvič v návyku stýkat se stále s Bohem a zapomínej na Něho co nejméně. Modli se k Němu ve své slabosti, čas od času se Mu obětuj. Právě v nejbolestnějších hodinách svého utrpení jej pros pokorně a plná lásky – jako prosí dítě svého otce -, aby Ti prokázal svou milost a učinil Tě takovou, aby ses ochotně podřídila Jeho svaté vůli. Pomohu Ti svými ubohými modlitbami.

(ct. Vavřinec od Vzkříšení, korespondence, dopis č. 13)

Vzpomínáte si, vždycky jsem Vám doporučoval myslet často na Boha, ve dne v noci, při každé práci, při každé zábavě a při odpočinku ve volném čase. Je Vám stále nablízku, je stále při Vás. Nenechávejte Ho o samotě! Copak byste nepovažovala za nezdvořilé nechat o samotě přítele, který Vás navštíví? Smíme takhle zacházet s Bohem? Jak si můžeme troufnout Jej zanedbávat? Nezapomínejte na Něho tedy, myslete na Něj často, modlete se k Němu bez ustání, žijte a umírejte s Ním: to je nádherný úkol křesťana – jedním slovem: to je naše povolání. Jestliže to ještě neumíme, musíme se tomu naučit. Vynasnažím se pomoci Vám svou modlitbou.

(ct. Vavřinec od Vzkříšení, korespondence, dopis č. 11)

Kalendář

červenec 2022
Po Út St Čt So Ne
27 28 29 30 1 2 3
4 5 6 7 8 9 10
11 12 13 14 15 16 17
18 19 20 21 22 23 24
25 26 27 28 29 30 31

Přihlášení