KARMEL

Marie Petyt (1623–1677)

Říkáme, že Bůh je Dobro, Bůh je Milosrdenství, Láska; Bůh je Hlubina, Temnota; Bůh je Světlo; Bůh je nezměrný, nekonečný, moudrý, všemohoucí atd.

Marie Petyt (1623–1677)

Všemohoucí Bůh vše uspořádal tak, že dokud potrvá země, budou se střídat roční období a všechny věci zůstanou nestálé.

Marie Petyt (1623–1677)

Někdy jsem pociťovala nejkrajnější tíseň, sklíčenost, žal a tíhu na duchu, takže se mi svět jevil nadmíru tísnivým, jako by byla má duše sevřena mezi dvěma mlýnskými kameny, nebo visela mezi nebem i zemí probodena meči, bez opory nahoře či dole, tzn. ani v Bohu ani v lidech...

Marie Petyt (1623–1677)

Když jsem pak v sobě postřehla Božího Ducha a cítila, jak ve mně působí, poznala jsem rovněž, že se ve mně začal modlit způsobem, který přesahuje veškeré chápání – beze slov a myšlenek. Tento způsob modlitby je velmi skrytý a ví o něm málokdo.

Marie Petyt (1623–1677)

Když jsme se dva nebo tři měsíce cvičily v meditaci, duchovní vůdce (1) nás postupně vedl v většímu ztišení a prostotě při modlitbě a k opouštění meditace...

Biografické psaní jako součást Božího povolání

Ještě dlouho budou na Marii přicházet pochybnosti, jestli její literární talent skutečně souvisí s Božím dotekem, nebo jestli přece jen nejde o subtilní formu hledání vlastní slávy, když posílá P. Michaelovi (1) všechny tyto dopisy, v nichž mluví o sobě.

Averze vůči psaní

Jsou období, v nichž se božský dotek »nedostavuje«, v nichž se člověk cítí opuštěný a uvnitř jakoby pustý a zároveň jako by se mu sevřelo hrdlo. Duchovní život pro mnohé lidi – a rovněž pro Marii Petyt – není vyváženou, příjemně temperovanou komunikací s někým, koho už dobře známe a máme »přečteného«. Není možné, aby člověk stále zůstával s Bohem a Bůh s ním harmonickým a vyváženým způsobem. Něco takového nenajdeme ani mezi lidmi, kteří spolu žijí.

Mé srdce bude moci milovat i během psaní

Marie Petyt dělá při psaní podobnou zkušenost jako umělec ve svých tvůrčích okamžicích: hudebník, v němž se jakoby sama od sebe začíná ozývat hudba; malíř, jehož ruku jako by vedl někdo jiný. Marie popisuje zkušenost působení Jiného v takových momentech následujícími slovy:

Jako by byl v mém nitru navrtán silný hojivý pramen

Marie má za úkol psát bez toho, že by napsané sama cenzurovala, má bez ostychu napsat vše, čím v duchovním životě žije. To se jí daří, když má »před očima« Boha nebo Matku Boží nebo anděly; je to ale obtížné, když si dělá starosti, že by její dopisy mohli číst lidé pošetilí a úzkoprsí:

Umění naslouchat vlastnímu srdci

V cyklu „Autobiografické duchovní zápisky Marie Petyt“ vám chceme na pokračování představit určitou formu „povolání“ této karmelitánské terciářky: žít svůj vztah k Bohu zvl. způsobem prostřednictvím svých duchovních zápisků; a rovněž jeden z možných způsobů duchovního doprovázení, kterého se Marii Petyt dostalo od karmelitána P. Michaela od sv. Augustina: doprovázení prostřednictvím dopisů.