KARMEL

Fragment textu řeholeTEXTY Z TRADICE

V této rubrice najdete texty především z karmelitánské tradice - minulé i současné. Mají Vám posloužit jako inspirace pro život modlitby, příp. k orientaci v těžkostech, na které každý z nás při úsilí o hlubší křesťanský duchovní život naráží. Seskupené texty významnějších autorů, příp. tématických celků si můžete otevřít v podkategoriích nazvaných jejich jmény v dolní části stránky.

Dne 16. července roku 1870 vyhlásila Francie válku Prusku. Početnější a lépe vybavená pruská armáda se však rychle dostala do protiútoku a od severovýchodu postupovala Francií. Když v prosinci přicházeli Prusové do Le Mans, přepadl Louise a Zélii strach o Pavlínu a Marii, které tam stále pobývaly v klášteře Navštívení. Zélie se proto vydala do oblasti zpustošené válkou, aby dcery vyzvedla: „Je v tom vidět jenom smutek a plenění, je mi z toho těžko u srdce. … Jsme opravdu nešťastní tak jako nikdy.“

Číst dál...

Od zážitku bombardování v naší ulici za války jsem se hodně často snažil být nablízku Bohu a utíkal se k Němu jako do krytu, jak to říká jedna mešní antifona. Pracoval jsem v konstrukci. Němci tahali mladé techniky z různých oddělení do výroby. Tam šlo o život … když se do součástky trochu víc kleplo kladivem, měl člověk na krku sabotáž. Dělal jsem to čtvrt roku a dospěl jsem k závěru, že jestli nepřiletí Angličané a nerozbijí Škodovku, je se mnou konec. Špehové výrobu sledovali a udávali. Každý den chodilo gestapo a někoho odvedlo. Míval jsem jenom denní směnu, ale výroba jela i v noci. Jednou ráno jsem měl takové vnitřní naléhání: „Dnes jdi na odpolední směnu!“ Tak jsem šel – a v deset hodin dopoledne srovnali Angličané dělovku na hromadu cihel…

(P. Benedikt Holota OFM /* 1922/, Neplánovaných deset besed)

Nějak příliš přemýšlíme o atomové bombě. „Jak máme žít v atomové době?“ Jsem v pokušení odpovědět: „Asi jako kdybyste žili v 16. století, kdy byl v Londýně mor téměř každoročním návštěvníkem, nebo kdybyste žili v časech Vikingů, kdy se nájezdníci ze Skandinávie mohli kterékoliv noci vylodit a podříznout vás, nebo jako když již dnes žijete ve věku rakoviny, syfilis, obrny, leteckých útoků, vlakových neštěstí či automobilových nehod.“

Číst dál...

Milé dítě,

mám možnost odpovědět na oba Vaše přemilé dopisy z 15. a 28. února, které přišly současně. Jsem nešťastný nad tím, že Vám nemohu hmotně nijak pomoci. Ty ubohé zásilky čokolády jsou teď zakázány, a přitom nám tady neschází nic: ani jídlo, ani uhlí. Ach, kdybych Vám mohl být nějak užitečný! Z celého srdce bych si přál mít Vás zde nebo v Itálii, kam bych Vám mohl něco poslat. Všechny ty přehrady, navršené krutostí lidí, dokáže teď překročit už jen Spasitelova láska.

Číst dál...

„Neboť jsem měl hlad, a nedali jste mi najíst, měl jsem žízeň, a nedali jste mi napít…“ Jak závažná slova! Netřeba je komentovat. Máme je přijmout vírou a dobře pochopit, že o to, co můžeme pro druhého člověka udělat a neuděláme, jsme vlastní nedbalostí připravili svého Pána… Hovoří se o tom, co nevykonáme. O tom, co bychom sice učinit mohli, ale pro vlastní nedbalost neučiníme. Tento člověk, který prochází kolem a je chudý, nahý, na cestě, trpící, po nás nic nežádá, ale je údem Ježíšovým, je kusem Ježíše, částí Ježíše; necháme-li ho projít a nedáme mu nic z toho, co potřebuje, nechali jsme projít Ježíše…

(Charles de Foucauld /1858-1916/, Aux plus petits des mes frères)

Začal rok 1943 a týdny chvátaly směrem k postu. Půst mimo jiné znamená konec s dopisy – mniši ani nedostávají poštu ani nepíší. Poslední zpráva, kterou jsem dostal před Popeleční středou, byla o tom, že bratr plánuje svatbu na konec února. Musel jsem si počkat do Velikonoc, jestli to skutečně udělal.

Číst dál...

Existuje jeden případ, kdy je třeba čelit zlu silou, a to, když nebráníme sebe, ale druhé… K ochraně slabých, utiskovaných a nevinných proti jejich utlačovatelům je zapotřebí síly… Duch pokoje není duchem slabosti, ale duchem síly…

(Charles de Foucauld /1858-1916/, Aux plus petits des mes frères)

Když se v tomto postním čase, čase větší lásky, podíváme na všechno, co se Ježíš rozhodl z lásky k nám vytrpět, aby nás spasil, modleme se za všechnu milost, kterou potřebujeme k tomu, abychom mohli sjednotit svá utrpení s Jeho utrpením, aby tak mnoho duší, které žijí v temnotě a bídě, mohlo poznat Jeho lásku a život.

(matka Tereza, korespondence, 25. února 1994)

Nyní máme posvátnou postní dobu, dobu duchovních cvičení, jaká jsme kdysi pořádali s různými kongregacemi. … I my zde máme postní promluvy a postní pobožnosti. Nejlepší pobožností je ovšem vždycky život sám, život přijímaný radostně a pokojně se vším, co přináší, tím stvrzujeme svoje „Buď vůle tvá!“ A určitě to není věc pro slabé, protože se musí vynaložit veliká síla, aby člověk skrze zamlžený únorový den spatřil paprsky věčných Velikonoc, ale je to opojně krásné…

(Adolf Kajpr SJ /1902-1959/, dopis spolubratru; Dachau, 25. února 1945)

Jak jsi dobrý, Bože, jenž jsi stále týž… Jsi stále tím, jenž nedolomí nalomenou třtinu a neuhasí doutnající knot. Nečiníš dál denně totéž? Nevoláš hlasem své církve, že se k tobě máme vrátit, konat pokání a být spaseni? Být nejen zbaveni od zlého, ale také se stát dědici veškeré slávy a štěstí, ať jsou naše nepravosti jakékoli a naše nevěra jakkoli dlouhá? Není tak velikého hříšníka, tak zarytého zločince, abys mu hlasitě nenabídl ráj, jako jsi jej daroval dobrému lotrovi za cenu jednoho okamžiku dobré vůle.

(Charles de Foucauld /1858-1916/, Qui peut résister à Dieu)

Kalendář

červenec 2022
Po Út St Čt So Ne
27 28 29 30 1 2 3
4 5 6 7 8 9 10
11 12 13 14 15 16 17
18 19 20 21 22 23 24
25 26 27 28 29 30 31

Přihlášení