Doporučujeme
Kardinál Michael Czerny je původem je Evropan, formací Severoameričan. Narodil se 18. července 1946 v Brně, v tehdejším Československu. O dva roky později se jeho rodina přestěhovala do Montréalu v Kanadě. Tam také navštěvoval Loyola High School a v roce 1963 po dokončení studií vstoupil do kanadské anglofonní provincie Tovaryšstva Ježíšova. Na kněze byl vysvěcen 9. června 1973. Obhájil doktorát ze sociálních věd na téma vztahu mezi sociálním myšlením a teologií, v rámci interdisciplinárního studijního programu na univerzitě v Chicagu.
O rok později založil v Torontu jezuitské Centrum pro víru a sociální spravedlnost, v jehož čele stál do roku 1989, kdy se po vraždě šesti spolubratří, k níž došlo v noci 16. listopadu na Středoamerické univerzitě v San Salvadoru, nabídl jako jejich nástupce. Ještě předtím strávil několik měsíců v Československu a ve Francii v komunitě Archa, založené Jeanem Vanierem.
Po odchodu do Střední Ameriky působil v letech 1990–1991 jako ředitel Institutu pro lidská práva UCA a v roce 1991 zastával úřad vicerektora univerzity. Svým přínosem se zapsal také v OSN, když se v roli prostředníka účastnil jednání, která vedla k ukončení vleklé občanské války (1980–1992) v El Salvadoru.
Po deset let (do roku 2002) působil jako sekretář v rámci Sekretariátu pro sociální spravedlnost při generální kurii jezuitů v Římě. V roce 1995 se účastnil 34. generální kongregace Tovaryštva založeného sv. Ignácem z Loyoly a byl členem komise OSN pro vyšetřování situace na Haiti v období krize, jež následovalo po vojenském převratu zvoleného prezidenta.
Ze Střední Ameriky odešel otec Czerny do Afriky (2002–2010), kde založil a vedl Africkou jezuitskou síť pomoci podporující africké jezuity zapojené do hledání pomoci na pandemické šíření viru HIV. V tomto období vyučoval na Katolické univerzitě Východní Afriky v Nairobi a spolupracoval s Biskupskou konferencí Keni.
V roce 2009 jej díky obeznámenosti s africkým světem papež Benedikt XVI. jmenoval expertem na zvláštní biskupské synodě pro tento kontinent a v roce 2010 byl definitivně povolán do Říma jako konzultant Papežské rady Iustitia et Pax. Když v roce 2016 došlo ke sdružování papežských rad, byla „Iustitia et pax“ zahrnuta do Úřadu pro integrální lidský rozvoj. Papež František, který si vyhradil přímé vedení sekce zabývající se výslovně otázkou uprchlíků a migrantů, jmenoval otce Czerného svým spolupracovníkem v roli podsekretáře.
V říjnu 2018 se otec Czerny zúčastnil 15. řádného zasedání biskupské synody na téma „Mladí, víra a rozlišování povolání“ a byl jmenován zvláštním sekretářem synodálního zasedání pro Amazonii, které proběhlo ve Vatikánu od 6. do 27. října 2019. Svou roli vnímá jako službu domorodým národům a obraně stále více drancovaného životního prostředí v tomto regionu. Přispěl také do knihy vydané Papežskou komisí pro latinskou Ameriku a nadepsané „Invaze lidových hnutí. „Rerum novarum“ naší doby“.
V předvečer kardinálské konzistoře, v pátek 4. října 2019, obdržel v bazilice sv. Petra vkládáním rukou papeže Františka biskupské svěcení spolu s trojicí apoštolských nunciů. Za titulární biskupský stolec mu bylo přiděleno Benevento, se zvláštním osobním arcibiskupským titulem. Jeho kardinálským titulem se stala diakonie sv. Archanděla Michaela v římské čtvrti Pietralata. Do kardinálského znaku zvolil kromě jezuitského emblematu s planoucím sluncem a písmeny IHS také bárku na vlnách s čtveřicí černých siluet.
přijměte pozvání na oslavu Panny Marie Karmelské do Kostelního Vydří.
14. července – Malá pouť
16. července – Kněžská pouť
21. července – Velká pouť
Na dnešní den připadá 150. výročí narození anglického spisovatele, novináře a myslitele G. K. Chestertona, mj. autora oblíbených detektivních Povídek otce Browna či brilantně formulované Ortodoxie. Jeho více než sto let staré novinové sloupky, v nichž komentoval tehdejší pruskou agresi, jsou pro Evropu bolestně aktuální.
„Cosi, co si říká Výbor pro mírová vyjednávání poslal do Illustrated London News dopis ohledně nějakého pamětního spisu, který předkládá vládě. (…) Pamětní spis vybízí vládu, aby využila první příležitosti zajistit „spravedlivý a trvalý mír“. V každém jiném představitelném veřejném nebo soukromém sváru dobře víme, co rozumíme spravedlivým urovnáním. Vždy míníme urovnání, jímž je ten, kdo se dopustil špatnosti potrestán a jeho oběti jsou odškodněny na jeho náklady. Víme také, co rozumíme trvalým mírem, jako je ten, který očekáváme v dobře spravované společnosti. Znamená to, že její pokoj bude zřejmě narušovat jen málokdo, protože všichni vědí, že jeho porušení bylo, a bude následováno trestem. V tomto případě tedy nastane spravedlivý mír proto, že pruský agresor bude potrestán a trvalý mír nastane proto, že agresorovi potenciální napodobitelé budou jeho potrestáním varováni. To vše je velmi elementární, ale může to stát za zopakování, a já to ochotně opakuji.
Papež vyzývá k modlitbě za všechny, kdo jsou na útěku ze své vlasti!
Ve dnech 16. až 18. dubna proběhne kapitula Českomoravské generální delegatury Řádu bratří bl. Panny Marie Karmelské v Kostelním Vydří za předsednictví generálního převora Řádu, o. Míċeála O'Neilla, O.Carm.
Prosíme o modlitbu za průběh kapituly a zveme všechny ke společnému slavení Eucharistie, ve středu 17. dubna v 18 hodin v poutním kostele Panny Marie Karmelské.
Bratři karmelitáni
Pozvánka ZDE>>>
Ve středu oslavil papež František 54. výročí svého kněžského svěcení, zítra – 17. 12. 2023 – oslaví své 87. narozeniny. S vděčností za jeho službu přinášíme jeden z jeho charakteristických textů z poslední doby, text o Králi, na jehož narození čekáme…
Podle Ježíšových kritérií jsou jeho přáteli ti, kteří mu posloužili v těch nejslabších lidech. To proto, že Syn člověka je zcela jiný Král (…) Je to Král citlivý na problém hladu, na potřebu domova, Král vnímavý k nemoci a věznění: to všechno jsou stále velmi aktuální skutečnosti. Hladovějící, lidé bez domova, často oblečení, jak jen mohou, se tísní na našich ulicích: setkáváme se s nimi každý den. A co se týče nemoci a vězení, všichni víme, co znamená být nemocný, dělat chyby a nést následky.
Člověk je požehnaný, když na tuto bídu odpovídá láskou, službou – když se neodvrací, ale dává najíst a napít; když poskytuje ošacení a přístřeší; když navštěvuje; jedním slovem: když je nablízku potřebným. Ježíš, náš Král, který se nazývá Synem člověka, má své oblíbené sestry a bratry v těch nejkřehčích ženách a mužích. Jeho „královská síň“ je postavena tam, kde jsou lidé trpící a potřební. Toto je „dvůr“ našeho Krále. A styl, kterým se mají vyznačovat jeho přátelé, je jeho vlastní styl: soucit, milosrdenství a něha, které zušlechťují srdce a stékají jako olej na rány těch, kdo jsou zraněni životem.
(papež František a Mons. Paolo Luca Braida, úryvek z promluvy při „Anděl Páně“ o slavnosti Ježíše Krista Krále, 26. listopadu 2023)
Posledními karmelskými svatými, respektive blahoslavenými, které slavíme v měsíci listopadu, jsou Dionýsius a Redemptus. Ocitáme se s nimi v první polovině 17. století, v době silné koloniální expanze, kdy se evropské země navzájem přetahují o vliv a obchodování v Asii. Dionýsius, křestním jménem Pierre (byl to Francouz), se ve svých devatenácti letech nechal naverbovat na vojenskou výpravu proti Holanďanům do východní Indie. Redemptus byl Portugalec, který se přidal k portugalské armádě v Indii. Oba později v indickém městě Goa vstoupili k bosým karmelitánům…