KARMEL

Na Lásku, na mou Lásku!
Pojďte, králové země,
pojďte, klaňme se mu.

Zpívám o velikosti,
o moci našeho Stvořitele:
pojďte, klaňme se mu.

Celá země, zvířata
v hluboké úctě se radují:
Pojďte, klaňme se mu.

Padněme mu k nohám,
darujme mu svá srdce:
pojďte, klaňme se mu.

(Marie od Ukřižovaného Ježíše, úryvek z Písně na Lásku)

Vidím svého bratra prodávat Miláčka... Och, můj bratře, jak můžeš prodávat Ježíše kvůli svým libůstkám, kvůli svým zájmům, kvůli pohybu po cestě Satanově, která je cestou do pekel? Ó, můj bratře, jestli chceš prodat Miláčka, já ho koupím... Ó, Spasiteli, koupila bych tě za své slzy, za poslušnost, za pokoru, za lásku, za oběť, za smrt, za čistší lásku k bližnímu... Budu-li toto činit, budu tě kupovat pro ty, kteří tě prodávají.

(Miriam od Ukřižovaného /1846–1878/, duchovní vzlety)

Každé ráno, když zjistím, že zůstávám na zemi, říkám Ježíšovi: Pane, jak tvrdé máš srdce! Hned jak tato slova vypustím z úst, říkám Mu: Promiň, můj Bože, promiň, že tak s Tebou mluvím!…
Uspiš, uspiš, můj Bože, tu chvíli, kdy půjdu k Tobě. Na zemi se mi nic nelíbí. Pospěš, pospěš si, Pane! Na ničem mi již nezáleží. Ale, pokud budu žít, bojím se, že se k něčemu připoutám. Bojím se sama sebe…

(Miriam od Ukřižovaného, myšlenky o smrti)

Prameni míru a světla, přijď a osvěť mě.
Jsem hladová, přijď a nasyť mě.
Jsem žíznivá, přijď a osvěž mě.
Jsem slepá, přijď a daruj mi zrak.
Jsem chudá, přijď a obohať mě.
Jsem nevědomá, přijď a pouč mě.
Duchu svatý, celá se ti odevzdávám.

(Miriam od Ukřižovaného, modlitba k Duchu svatému)

Duchu svatý, osvěť mne. Ježíš řekl, že přijdeš k neučeným. A já jsem první z těchto neučených. Neprosím tě o jiné vědění, o jiné poznání, jenom o moudrost nalezení Krista a o moudrost setrvání u něj.

(Miriam od Ukřižovaného, myšlenky)

Můj otče, vůbec se nedivte tomu, co vidíte a slyšíte v současné době, a nehněvejte se kvůli tomu, naopak, každého omlouvejte. Vždyť co to může změnit? Ať si celý svět říká bílé nebo černé; jsme jen to, co jsme před Bohem. Proč se znepokojovat? Nechme tvory, ať nás soudí, Pán už potom chtít soudit nebude. Buďme jako ta cizoložnice: když ji všichni odsoudili, Pán ji nezavrhl. … Nuže, otče, nesuďme nyní ostatní, jako soudili druzí nás. Buďme souzenými, ale nebuďme soudci.

(sv. Marie od Ukřižovaného, dopis o. Lazarovi, bývalému zpovědníkovi, 7. 1. 1873)

On stvořil všechno na této zemi. Pojďme, klanějme se! Padněme k jeho nohám, dejme mu svá srdce. Pojďme, pojďme ho chválit a dobrořečit mu! Vyznejme ústy i srdcem: Není Boha, který by se mu podobal. Pojďme, klanějme se!

Jaká to otcovská dobrota pro ty, kteří ho hledají. Pojďme, klanějme se! Jaká to dobrota a milosrdenství pro spravedlivé. Pojďme, klanějme se!

Celá země, všechna zvířata se radují v hluboké úctě. Pojďme, klanějme se!

(sv. Marie od Ukřižovaného, zpěv ve vytržení, 70. léta 19. stol.)

Jak úžasný je Ježíš! Můj Bože, klaním se ti! Ty jediný jsi veliký, klaním se tvé velikosti, tvé moci! Ty jediný jsi hoden uctívání… Kdo se ti podobá? Není jiného, podobného boha na zemi! Jak jsem šťastná, že mě můj Bůh stvořil, abych ho mohla nazývat svým Bohem! Kdybys mě stvořil malým zvířátkem, nemohla bych říkat: můj Bože! Vzdávám ti díky, že jsi mi dal rozum; dávám ti ho. Jak jsem šťastná, že mám Boha, který naplňuje nebe i zemi! Ať se všechno rozezvučí chválami našeho Boha! Ať pahorky poskakují radostí! Ať se zachvěje země!

(sv. Marie od Ukřižovaného, výroky z extáze, 1873)

Říkám Ježíšovi: Pane, jsem jen nevědomé dítě, jsem slepá, bolí mě noha, jsem slabá. Přicházím k tobě, abych prohlédla, přicházím k tobě, abych mohla zase chodit, abych načerpala sílu a měla v sobě život. Smiluj se nad svým dítětem, jeho přirozenost je poskvrněná, pýcha ho znečistila… Přijď, přijď a dej mi sílu, mám strach, aby mě nezhltnul lev. Přijď, tvůj pohled mě uzdravuje a všechno bude zase tvé. Jediný tvůj pohled je život, má v sobě kouzlo! Vezmi si moje srdce, moji duši: sjednoť je se sebou a daruj je věčnému Otci. Bez tebe jsem nahá: oblékni mě; jsem nečistá: umyj mě!

(sv. Marie od Ukřižovaného o rozpoložení své duše, když přistupovala ke stolu Páně)

K Lásce, k mé Lásce pospěšte, králové země! Pojďme, klanějme se! Zpívám o vznešenosti, o moci našeho Spasitele, neboť jsme dílem jeho rukou, cenou jeho krve. Pojďme, klanějme se!
Není Boha, který by se mu podobal! Pospěšte… Pospěšte všichni, kdo jste na zemi, nezastavujte se u toho, co je pozemské, vždyť je to všechno marnost, co v mžiku skončí! Pojďme, klanějme se!
Jsme jen vyhnanci a poutníci na této zemi. Pojďme, klanějme se! Je to náš Král, je to náš Otec! Pojďme, klanějme se!

(sv. Marie od Ukřižovaného, zpěv ve vytržení, 70. léta 19. stol.)