Poslední stránky ‚Příběhu jedné duše‘ jsou misijním testamentem, který vyjadřuje Terezčin způsob chápání evangelizace – evangelizace nikoli nátlakem nebo proselytismem, ale přitažlivostí. Stojí za to si přečíst, jak tuto misijní závěť sama shrnuje: „Přitáhni mě, poběžíme za vůní tvých mastí. Ach Ježíši, nemusím říkat ani: Když mě přitáhneš, přitahuj i duše, které miluji! Tato prostá slova ‚přitáhni mě‘ stačí. Pane, rozumím tomu, když se duše nechala zajmout opojnou vůní tvých mastí, nemůže běžet sama, všechny duše, které miluje, jsou přitahovány za ní. To se děje nenuceně, nenásilně, je to přirozený důsledek toho, že je k tobě přitahována. Stejně jako potok, který se dravě vrhá do oceánu, s sebou táhne vše, co cestou potkal, tak i duše, můj Ježíši, která se pohrouží do bezbřehého oceánu tvé lásky, táhne s sebou všechny poklady, které má. Pane, ty víš, že nemám jiné poklady než duše, které se ti zalíbilo spojit s mojí duší.“
(papež František, apoštolská exhortace C’est la confiance, odst. 9; 2023)