TEXTY Z TRADICE
V této rubrice najdete texty především z karmelitánské tradice – minulé i současné. Mají Vám posloužit jako inspirace pro život modlitby, příp. k orientaci v těžkostech, na které každý z nás při úsilí o hlubší křesťanský duchovní život naráží. Seskupené texty významnějších autorů, příp. tematických celků si můžete otevřít v podkategoriích nazvaných jejich jmény v dolní části stránky.
Dnes slaví své 68. narozeniny bratr Prokop Zboroň O.Carm. z pražské komunity... je ve vážném stavu v umělém spánku v nemocnici... prosíme o modlitbu za něj i za celé společenství...
Odvahu, odvahu, mé dcery! Vzpomeňte si, že Bůh nikomu neukládá víc utrpení, než jaká může snést, a že Jeho Majestát stojí při těch, kdo jsou sklíčeni. Nuže, jedno je jisté, že není čeho se bát, nýbrž důvěřovat v jeho milosrdenství, které jednou odhalí veškerou pravdu (…). Když si navzájem pomůžete, pomůže vám i dobrý Ježíš, který i když zrovna spí na moři, když se zvedne bouře, utiší vítr. Chce, abychom jej prosily, a má nás tolik rád, že vždy hledá, v čem by nám prospěl. Kéž je navždy požehnáno jeho jméno, amen, amen, amen.
(Terezie od Ježíše, dopis bosým karmelitkám do Sevilly, 31. ledna 1579; D 270,2.3, pracovní překlad Vojtěcha Kohuta)
Záznam svatořečení bl. Tita Brandsmy, O.Carm., v neděli 15. 5. 2022 v 10 hodin s anglickým komentářem a překladem můžete zhlédnout
ZDE>>>
Anno Brandsma se narodil roku 1881 v nizozemském Frísku. Roku 1898 vstoupil na Karmel a jako řeholní jméno přijal jméno svého otce – Titus. Časné sliby složil v říjnu 1899, na kněze byl vysvěcen 17. června 1905. Zabýval se studiem filozofie a mystiky. Spolupracoval při zakládání katolické univerzity v Nijmegen (1923), později se stal jejím rektorem.
Ve 30. letech otevřeně kritizoval nacistickou ideologii, během okupace Holandska hájil svobodu katolického tisku a novinářské práce vůbec. V lednu 1942 byl uvězněn, 26. července 1942 byl usmrcen fenolovou injekcí v koncentračním táboře Dachau. Za blahoslaveného byl prohlášen roku 1985. V češtině je dostupný jeho životopis od autorské dvojice Scapin – Secondin (KNA 1994).
Svatořečen bude papežem Františkem v Římě v neděli 15. května 2022
.
Během audience udělené prefektovi Kongregace pro kauzy svatých Marcellu Semerarovi 25. listopadu 2021 schválil papež František ke zveřejnění dekret týkající se zázraku připisovaného přímluvě bl. Tita Brandsmy (vlastním jménem Anno Sjoerd), kněze a karmelitána, který se narodil 23. února 1881 v Bolswardu v Nizozemí a byl zabit fenolovou injekcí 26. července 1942 v Dachau v Německu. Šlo o zázrak vyléčení z metastáz melanomu mízních uzlin člena karmelitánského řádu v Palm Beach v USA v roce 2004.
Zdroj: CITOC News 99/2021
22. října si spolu s celou církví připomínáme svatého Jana Pavla II. (*1920, pontifikát 1978–2005). Pastýře, který s obrovským nasazením pečoval o univerzální církev. A zároveň pastýře, který s nemenším nasazením – postupně jako farář, krakovský arcibiskup i papež – osobně, konkrétně a s velkou něhou doprovázel jednotlivce.
Milí rodiče!
I když se neví, zda a jak se v těchto dnech doručují dopisy, rád bych vám přece napsal dnes odpoledne na 1. adventní neděli. Altdorferův vánoční obraz (1), na němž je vidět Svatou rodinu s jesličkami uprostřed trosek pobořeného domu, mi připadá zvlášť aktuální – jak jen mohl dojít před čtyřmi sty lety v rozporu se vší tradicí k takové představě. Snad chtěl říci, že i tak můžeme a máme slavit Vánoce; v každém případě to říká nám. Rád si představuji, jak teď sedíte s dětmi a slavíte s nimi advent jako před lety s námi. Jenže teď se všechno dělá intenzivněji, protože není jasné, jak dlouho to ještě potrvá.
(1) Albrecht Altdorfer /1480-1538/, německý renesanční malíř, grafik a stavitel, žák Dürerův; obraz Narození Páně pochází z roku 1513.
(Dietrich Bonhoeffer /1906-1945/, dopis z nacistického vězení, 28. listopadu 1943; citováno podle knihy Dietrich Bonhoeffer, Odpor a odevzdání, Dopisy z vězení, Kalich 2023)
Věřím, že v očekávání Boží hodiny, hodiny klidu a světla, se nesmíš poddávat černým myšlenkám. (…) Myslím, že tuto důvěru v Boha, který Tě temnými a obtížnými cestami slavně přivádí ke svému božskému středu - Tebe, která jsi v jeho očích každým dnem krásnější a úspěšnější -, nalezneš ve stále větším sepětí s naším Pánem, kterého můžeš s vírou a vytrvalostí hledat v Eucharistii, tušit a milovat v jeho Vůli, tak jak se Ti jeví, pokorně prosit, aby položil svou ruku na Tvé oči a jeho paže Tě přitáhla k sobě.
(Pierre Teilhard de Chardin SJ /1881-1955/, dopis z fronty, sestřenici, 20. září 1915; citováno podle knihy Pierre Teilhard de Chardin, Zrod myšlení. Dopisy 1914-1919, Malvern 2021)
Dnes si připomínáme 80. výročí úmrtí Etty Hillesum (15. ledna 1914 Middelburg – 30. listopadu 1943 Osvětim). Etty pocházela z holandské židovské rodiny, v červenci 1942 začala dobrovolně pomáhat příslušníkům svého národa v tranzitním táboře Westerbork, odkud byla v září 1943 deportována do Osvětimi. V plynové komoře zde zahynula i její maminka, ruská Židovka, která roku 1907 uprchla před židovskými pogromy z Ruska (jen v rozmezí let 1880 - 1920 byly v Rusku vyvražděny desetitisíce Židů, počet ruských židovských emigrantů se v tomto období odhaduje až na dva miliony) …
Pro velké hrdinské utrpení v sobě cítím dostatek sil, můj Bože, spíše se obávám tisíce těch drobných každodenních starostí, které mě občas obtěžují jako dotěrný hmyz. Dobrá, trochu si tedy ve svém zoufalství poškrábu poštípaná místa a každý den si znovu řeknu: O dnešek je postaráno, pořád tě ještě obklopují bezpečné zdi útulného domova jako často oblékaný a oblíbený kus oděvu, pro dnešek máš ještě dost jídla a v noci tě čeká postel s bílým prostěradlem a měkkými přikrývkami, neměla bys tedy dnes vyplýtvat ani jiskřičku síly na malicherné hmotné starosti kolem sebe. Využij a vychutnej si každou minutu dnešního dne, postarej se, aby byl plodný a stal se pevným kamenem do základů, o které by se mohly opřít ubohé a úzkostné dny budoucí.
(Etty Hillesum /1914-1943/, deníkový zápis)
Nezbývá než pokračovat v cestě den za dnem a držet se Boha za ruku. Vaše cesta je cestou dětského srdce, nikoliv dětinského – dětinství nikdy k ničemu dobrému nevede – ale srdce dětství znovunalezeného v odevzdání se Bohu a v různých zkouškách, ať jsou jakékoli, ve zkouškách, jež on každému z nás chystá, abychom mohli „být jako děti v jeho království“, aby „přišlo jeho království“ tak, jak si to on bude přát.
(kard. Charles Journet /1891–1975/, korespondence)
Králi králů, žádáš od nás, coby své Říše, v níž vane a víří Duch Svatý, aby se stala Říší věčnou, avšak věčnou ve věčnosti Tvého Svatého Ducha, jenž v ní tvoří a přetváří podle sebe sama, jenž v ní vane a fouká podle sebe sama. Králi králů, kéž se staneme opravdovým Duchem v Tvém Svatém Duchu, v Duchu Tvé vanoucí lásky, ve vanoucí lásce, kterou je Tvůj Duch Svatý.
Proměň nás v celé naší smyslnosti, proměň nás svým svatým ohněm v oheň lásky, jíž jsi Ty sám. Kéž se vanutím Ducha Svatého staneme královskými posly Tvé Boží lásky, uprostřed trosek, uprostřed záhuby, uprostřed noci, uprostřed zániku!
(Erich Przywara SJ /1889–1972/, Modlitby tohoto věku, 17; v době 2. světové války)
Kdo miluje, je schopen říkat druhým slova, která dodávají chuť, povzbuzují, posilují, utěšují, podněcují. Podívejme se například, co říkal lidem Ježíš: „Buď dobré mysli, synu! … Jak veliká je tvá víra! … Vstaň! … Jdi v pokoji! … Nebojte se!“ Tato slova neponižují, nezarmucují, nepopuzují, neopovrhují druhým. V rodině je třeba se učit tomuto vlídnému způsobu řeči.
(papež František, apoštolská exhortace Amoris laetitia, odst. 100; 2016)