(karmelitán • blahoslavený • nezávazná památka 5. prosince)

Texty propria

Bartoloměj se narodil v první polovině 15. století v Mantově v Itálii. V témže městě vstoupil do karmelitánského řádu. Přesná data nejsou známa, ale v roce 1452 již působil jako kněz a později se o něm píše jako o vyhledávaném zpovědníkovi. Konvent, ve kterém žil, patřil k čerstvě schválené, přísnější větvi Karmelu, tzv. mantovské kongregaci (1).

Líbí se mi tato myšlenka, že totiž život kněze a karmelitky je Adventem, který připravuje Vtělení v duších. David v jednom žalmu zpívá „že oheň půjde před Pánem“. Není tímto ohněm láska? A není také naším posláním připravit cesty Pánu skrze naše sjednocení s Tím, koho apoštol nazývá „ohněm stravujícím“? (…) Pomozte mi, velmi to potřebuji! Čím více přichází světlo, tím více cítím svou nemohoucnost. Mohl byste mě 8. prosince - poněvadž jste velekněz - zasvětit moci jeho lásky, abych byla skutečně „Chválou slávy“?

(Alžběta od Trojice, dopis 250)

Komu má naše ubohé srdce hladovějící po Lásce věnovat lásku? … Kdo bude pro to dost veliký? … Může ji lidská bytost pochopit… a hlavně, bude ji umět oplácet?... Marie, je jediná bytost, která může pochopit hloubku slova „milovat“! Jenom náš Ježíš nám umí vrátit nekonečně víc, než co my mu dáváme…

(Terezie od Dítěte Ježíše a Svaté Tváře, dopis 109, Marii Guérinové, červenec 1890)

Neztrácej odvahu, pokud nedokážeš hovořit a uvažovat a nedokážeš nic říct našemu Pánu: on ví nejlépe, jak jsme ubozí. Kdo je schopen říci něco Slovu, Věčnému Slovu, nestvořené Boží Moudrosti? I mně se často stává totéž a nemyslím si proto, že by má modlitba byla špatná, neboť účelem modlitby je zapálit se láskou k našemu Bohu. Stačí jen být v jeho přítomnosti, stačí jen pohled na něj, abychom ho milovali, a fascinováni jeho krásou mu nemůžeme říkat nic jiného, než že ho milujeme.

(Terezie z Los Andes /1900-1920/, dopis přítelkyni, DP 109)

Veď mě, laskavé světlo,
temnotou, která mě obkličuje,
veď mě dál Ty!
Noc je temná a já
jsem daleko od domova,
veď mě dál Ty!
Veď mé kroky Ty. Nežádám,
abych viděl daleko dopředu –
stačí mi jeden krok.

(kard. John Henry Newman /1801-1890/)

Temnoty, prázdnoty, pustota
důvěra, trpělivost, vytrvalost.
Temnoty jsou někdy pro duši tolik,
jako by dostala vytržení a zážitky.
Pustota je také forma Božího působení v duši.
Je trpčí, ale to se přijímá, trpí a vytrvává se v tom
čekání na Boha.
Ať se nesnažíš jednat proti tomu!
Ne úporné hledání útěchy,
ne abys proti té domnělé „nevěře“ bojoval!
Na Pána je třeba čekat – a ne mu chodit naproti.
To by se mohl člověk s Pánem i minout.

(P. Benedikt Holota OFM /* 1922/, zápisky, leden 1981)

Proměna zchátralého statku v centrum života

Sestry bosé karmelitky se pustily do velikého dobrodružství - přestavět v obci Drasty zemědělský dvůr, zdevastovanou kulturní památku ze 14. století ve svůj klášter a centrum života, kde bude možno přijet a načerpat síly. Svůj původní klášter na Pražském hradě prodaly obutým bratřím karmelitánům za nekomerční cenu, proto finanční prostředky nestačí. Sestry se rozhodly se uspořádat sbírku na portále Donio. Sbírka probíhá od 19.11.2021 do 19.1.2022 a bližší infomace i možnost přispět naleznete ZDE ->>

Pomoci můžete také šířením informace o této sbírce - plakátem nebo letáčkem

Ubohá hříšnice, která se dopustila tolika velkých hříchů, že by si nezasloužila pobývat v Božím domě, nedůvěřuje sobě, ale věří pouze v uctíváníhodnou Trojici, v Ježíše Ukřižovaného, v Nejsvětější Svátost a nejsvětější Pannu, vyzývá své nejdražší sestry Alžbětu od Trojice a Terezii Eugenii od Eucharistie ke třem ctnostem:
1. k vnitřnímu usebrání, odmítnutí každé neužitečné myšlenky, která nás nevede k Bohu;
2. k vnitřnímu i vnějšímu tichu a k úsilí nemluvit, není-li to nutné;
3. k poslušnosti i v sebemenším náznaku a k podřízení našeho rozumu.

(Terezie z Los Andes, formule, s níž podle karmelského zvyku obrátila o 1. neděli adventní 1919 na své spolusestry v noviciátu)

Pane, smiluj se.                             Pane, smiluj se.
Kriste, smiluj se.                            Kriste, smiluj se.
Pane, smiluj se.                             Pane, smiluj se.

Bože, náš nebeský Otče,              smiluj se nad námi.
Bože Synu, Vykupiteli světa,
Bože Duchu Svatý,
Bože v Trojici jediný,

Znovu a znovu čtěte evangelium. Znovu a znovu o něm rozjímejte, až je budete umět zpaměti (…). Buďte na ně alespoň tak hrdé, jako muslimové na korán – a to není málo! A uvidíte, jak vás tato formace zjednoduší a promění.

(malá sestra Magdalena Ježíšova /1898-1989/, korespondence I/147)