KARMEL

Je-li duše zavalena vyprahlostí, roztržitostí a neklidem, ať na to nedbá a ať se tím netrápí. Chce-li mít vnitřní svobodu a nechce-li se pořád soužit, ať se přestane bát kříže, a uvidí, jak jí Pán pomůže ho nést: půjde vpřed s radostí a ze všeho bude mít užitek, protože je jasné, že nedává-li studna vodu, my ji tam nemůžeme dolévat. Avšak nemáme být nepozorní, protože dává-li ji, pak ji máme čerpat, protože Bůh v nás chce tímto způsobem rozmnožit ctnosti.

(Terezie od Ježíše, Kniha života XI,17)

Ó, soucitný a láskyplný Pane mé duše! Říkáte také: „Pojďte ke mně všichni, kdo máte žízeň, a já vám dám napít“.
Ó, Živote, který oživujete všechny! Neodpírejte mi tuto navýsost příjemnou vodu, kterou jste přislíbil těm, kdo o ni stojí. Já o ni stojím, Pane, a prosím o ni, a přicházím k Vám. Neschovávejte se, Pane, přede mnou, vždyť víte o mé potřebě, a že ona voda je skutečný lék pro duši, kterou jste Vy sám zranil.

(Terezie od Ježíše, Zvolání 9,1.2)

Byť by byla vaše představivost kdovíjak nestálá, vždy najdete mezi Otcem a Synem Ducha svatého. Kéž zanítí vaši vůli, a nestačí-li vás uchvátit tak strhující úvaha, kéž vás připoutá svou žhavou láskou.

(Terezie od Ježíše, Cesta k dokonalosti XXVII,7)

Jak si toho Pán váží, když se navzájem milujeme! Vždyť dobrý Ježíš mohl uvést jiné důvody a říci: „Odpusť nám, Pane, protože konáme velké pokání, protože se hodně modlíme, protože se postíme, protože jsme kvůli tobě opustily všechno a náramně tě milujeme“. Ba ani neřekl: „Odpusť nám, protože jsme ochotni obětovat pro tebe i život“ a podobné věci, nýbrž pouze: „Odpusť nám, jakož i my odpouštíme“.

(Terezie od Ježíše, Cesta k dokonalosti XXXVI,7)

Zábava za zábavou, marnivost za marnivostí, příležitost za příležitostí, začala jsem svou duši uvádět do nebezpečí; byla jsem plná roztržitostí, rostla ve mně nechuť pokračovat v tom zvláštním přátelství s Bohem, jež vyvěrá z modlitby. A také proto, že rostly mé hříchy, vytrácela se chuť a záliba, kterou jsem dřív zakoušela při cvičení ctností. Přitom jsem dobře viděla, můj Bože, že jestli mi něco chybí, pak to, že jsem chyběla tobě.

(Terezie od Ježíše, Kniha života VII,1)

Střezte se, dcery, oné pokory, jež vrhá duši do hlubokého neklidu nad velikostí vašich hříchů. (…) Někdy může být pocit vlastní ubohosti opravdovou pokorou, zatímco jindy velmi vážným pokušením. Já to zakusila a dobře to znám. Sebevětší ryzí pokora nikdy neuvádí ve zmatek, nezneklidňuje, nerozvrací, nýbrž zaplavuje duši pokojem, sladkostí a klidem. Nejenže nezneklidňuje a netísní duši, nýbrž ji rozšiřuje a dává jí větší schopnost sloužit Bohu, zatímco pokora, jež pochází od ďábla, uvádí ve zmatek, rozvrací pořádek, všechno zpřehází a je velmi trýznivá. Jste-li v tomto stavu, všemožně usilujte nemyslet na vlastní ubohost, zato úporně myslete na Boží milosrdenství, na lásku, jakou nás Pán zahrnuje a co pro nás vytrpěl.

(Terezie od Ježíše, Cesta k dokonalosti XL,1-3)

Vyhýbejte se přílišným obavám, neboť jestliže duše začne vidět nebezpečí všude, nebude schopna vykonat nic dobrého, může upadnout do skrupulí a bude na obtíž sobě i druhým.

(Terezie od Ježíše, Cesta k dokonalosti XLI,5)

Zahleďte se do sebe a … najdete v sobě svého Mistra, který vás nikdy neopustí. Ba čím méně pozemských útěch se vám dostane, tím více vás zaplaví svou radostí. On je plný soucitu, nikdy neopustí toho, kdo je ztrápený a ponižovaný, a přesto v Něho důvěřuje. David tvrdí, že Pán je se zarmoucenými. Věříte tomu, nebo ne? A věříte-li tomu, proč se tak trápíte?

(Terezie od Ježíše, Cesta k dokonalosti XXIX,2)

O tobě, Pane, víme, že z lásky k nám a pro svou hlubokou pokoru necouváš kvůli nám před žádnou překážkou, tím spíše pak, když jsi přijal naši přirozenost a naše tělo a sestoupil na zemi, zdá se, že v určitém smyslu jsi zavázán nám pomáhat.

(Terezie od Ježíše, Cesta k dokonalosti XXVII,3)

Ti, kdo jsou zahrnováni projevy Boží přízně, dychtí po tom být tam, kde je hojněji zakoušejí, a ne jen nějaký hlt. Nechtějí už zůstávat na této zemi, kde jim nesčetné překážky zabraňují vrhnout se do těch nezměrných dober: chtějí být tam, kde nikdy nezapadá slunce spravedlnosti. Po takových milostech se jim zdá všechno temné a já jen žasnu, jak mohou žít. Kdo začal okoušet a dostal už zde závdavek jeho království, toho už nemůže nic uspokojit. Žije-li ještě zde na zemi, pak ne kvůli tomu, že by to chtěl on sám, nýbrž že to chce jeho Král.

(Terezie od Ježíše, Cesta k dokonalosti XLII,3)

Kalendář

červenec 2022
Po Út St Čt So Ne
27 28 29 30 1 2 3
4 5 6 7 8 9 10
11 12 13 14 15 16 17
18 19 20 21 22 23 24
25 26 27 28 29 30 31

Přihlášení