Doporučujeme
PANNA MARIA
První karmelitáni, žijící u Eliášova pramene na hoře Karmel, zasvětili oratorium, které zbudovali uprostřed svých pousteven a v němž se denně scházeli ke společnému slavení eucharistie (viz obr. v hlavičce), Panně Marii. Proto byli postupem času nazváni »bratry Blahoslavené Marie z hory Karmel«. Ve svém závazku »dnem i nocí rozjímat nad zákonem Páně« jim byla Maria, která »uchovávala Boží slovo ve svém srdci a rozvažovala o něm«, a je dodnes, vzorem i učitelkou.
Spojení mezi čistým srdcem a kontemplativním životem
Když karmelitáni dorazili do Evropy, stala se aktuální otázka, jaký je jejich původ. V době, která se tvrdě postavila proti bujení nejrůznějších náboženských skupin, byli důrazně nuceni k tomu, aby prokázali svou legitimitu. Tehdy začal řád vyzvedat, že Maria je (opět v silném slova smyslu) Matka – ta, která této řeholní skupině a rodině dala život a i nadále prokazovala Karmelu mateřskou lásku a péči.
Místo Panny Marie v Karmelu
Stejně jako je Karmel povolán k tomu, aby žil Kristovým životem modlitby a jeho radikálním odevzdáním se vůli Otce a ukazoval tak, že všechny ostatní skutečnosti jsou relativní, tak je karmelitánská rodina také povolána k tomu, aby zpřítomňovala lásku, kterou Ježíš, dokonalý syn, miluje svou matku Marii. Od prvopočátků na hoře Karmel, kde byla blahoslavená Matka bratřím patronkou vzhledem k tomu, že zbudovaná kaple byla zasvěcena právě jí, přes tolik známé mariánské svatyně jako jsou Carmine Maggiore v Neapoli či diecézní mariánská svatyně v Trapani či Aylesford v Anglii, až po Kostelní Vydří zde v českých zemích, kde je Maria uctívána jako Panna Maria Karmelská, zakouší řád Mariinu přítomnost, ochranu i mateřskou péči tolika způsoby, že bez Marie by prostě Karmel nebyl sám sebou.
 |
Flos Carmeli, vitis florigera, splendor coeli, virgo puerpera singularis, Mater mitis sed viri nescia, carmelitis esto propitia, stella maris. |
Květe Karmelu, révo nesoucí květy, záři nebe, panno – rodičko, jediná, tichá matko, však neznající muže, karmelitánům buď milostivá, hvězdo mořská. |
Sv. Jan Pavel II. nosil škapulíř s vyobrazením Panny Marie karmelské od svého mládí. Měl ho na sobě i v okamžiku, když byl na něj 13. května 1981 spáchán pokus o atentát. Nenechal si jej sundat ani v nemocnici. Škapulíř je uchováván bratřími karmelitány z farnosti S. Maria Regina Mundi v Římě.
(Převzato z: Facebook Tiskového střediska ČBK)
Následující meditace zazněla v úterý 3. září 2013, první den generální kapituly Řádu bratří blahoslavené Panny Marie Karmelské, a přednesla ji sr. Miriam Tamiano, OCarm., představená kláštera mnišek v Cerreto (Itálie), ve kterém byla tato ikona „napsána" (1).
Maria, zastíněná Duchem Božím (1), je pannou nového srdce (2), která dává lidskou tvář Slovu, jež se stává tělem (3). Je pannou moudrého a kontemplativního naslouchání, která uchovává ve svém srdci události a Pánova slova a rozvažuje o nich (4).
Když naši Otcové zasvětili svou oratoř Marii, Matce Pána, zvolili si ji tím za patronku a svěřili se jí: zasvětili celý svůj život její službě a její chvále, uskutečňované dříve v životě než v obřadech.
Během svých dějin karmelitáni zakoušeli a opěvovali stálou, starostlivou přítomnost své Matky a Patronky. Maria, mystická hvězda z hory Karmelu, chrání, odívá a vede své děti po stezkách vedoucích k radosti přetvářejícího sekání s Bohem. Ona, jež první žila v plném sjednocení s Bohem v Kristu, nám pomáhá objevit krásu našeho povolání a podpírá nás při namáhavém výstupu na »vrchol hory, kterou je Kristus« (1).
Škapulíř (od latinského slova scapula, lopatka) označuje původně část oděvu – vlastně pruh látky splývající přes prsa dolů jako zástěra a na zádech přes lopatky – běžnou součást řeholního šatu nejen u karmelitánů.
Legendy říkají, že pozdější generální převor karmelitánského řádu sv. Šimon Stock (1256 – 65) prosil Patronku Karmelu Pannu Marii, aby zprostředkovala řádu nějaké privilegium: uznání autoritou církve vzhledem k tomu směru, kterým nyní jde (příklon k žebravým řádům). Maria se mu zjevila, ukázala mu na škapulíř a řekla:
Hoc tibi et tuis privilegium: in hoc moriens salvabitur.
(To je privilegium tobě a tvým. Kdo zemře oděn tímto oděvem, bude spasen.)
Mariánská antifona Flos Carmeli se pojí se svátkem Panny Marie Karmelské snad od samotného zavedení svátku v roce 1374.
Tato báseň je „mariánským testamentem" sv. Terezie z Lisieux. Terezie ji píše v květnu 1897, v měsíci Panny Marie, a v téže době se svěřuje sestře Genevii: „Musím ještě, než umřu, některé věci udělat. Vždycky jsem snila o tom, že vyjádřím v písni, co vše mám na mysli, když přemýšlím o Panně Marii."
Terezie slyšela během života mnoho mariánských kázání, ale málokteré ji uspokojilo. Začíná rovněž tušit, že se její spisy, včetně básní, budou šířit, a chce svými myšlenkami o Marii doplnit „dílo", které nám zanechá.
Tato krátká novéna tě může provázet i uprostřed každodenního shonu. Začni modlitbou »Zdrávas Maria«, pak věnuj několik okamžiků Božímu slovu. V paměti si podrž téma a krátkou střelnou modlitbu k Panně Marii, kterou pak můžeš opakovat během dne co nejčastěji. Před Slavností Panny Marie Karmelské se novénu modlíme od 7. do 15. července.