Doporučujeme
Je těžké přijmout vlastní nedostatečnost; býváme kvůli ní rozmrzelí, někdy i zoufalí. Domníváme se, že ke svatosti dojdeme, až překonáme svou slabost, a proto chceme, aby Bůh projevil svou lásku k nám tím, že nás od slabosti uchrání, čímž nám umožní svatost.
Vidíme však, že Bůh tak nejedná: stačí se zamyslet nad životy svatých… Svatost nenajdeme na opačné straně od našich nedostatků, zkoušek a pokušení: nachází se uprostřed nich. Je na nás, abychom se to učili chápat, abychom se učili svou slabost přijímat a setrvávat v ní, ovšem s vírou a důvěrou, v naprosté odevzdanosti Pánu. Tehdy se otevíráme Boží milosti a moci. Ovšem ne že bychom měli milovat pocit slabosti sám o sobě, to vůbec ne: milujeme ho jen proto, že umožňuje, aby Bůh mohl působit v naší duši.
Bůh je nadmíru spokojený s tvým úsilím a pozvedá tě k sobě, posvěcuje tě. A pokud má člověk tuhle sladkou důvěru a jistotu, pak není důvod ztrácet odvahu.
(Mary David Totah, OSB /1957–2017/, Radost z Boha)