KARMEL

„Pochopila jsem víc než kdy jindy, jak Ježíš touží být milován“ (sv. Terezie od Dítěte Ježíše) … Jak Ježíš touží být milován! Ano, tak to Terezie píše. Tento mluvnický tvar však v sobě nese překvapení. Být milován pro Ježíše znamená, že mu dovolujeme, aby nás aktivně miloval. A pro nás být milován znamená, že se jím necháme milovat. Ježíš je milován tehdy, když nás může plně milovat. Ježíše milujeme, když se necháme milovat v plnosti.

(P. Conrad de Meester OCD /*1936/, Malá cesta Terezie z Lisieux)

Můj bratře, věřte, že Ježíš už dávno zapomněl na vaše nevěrnosti, má před sebou jen vaše touhy po dokonalosti a jeho Srdce se z nich těší. Snažně vás prosím, nevlečte se už u jeho nohou, sledujte „první hnutí, které vás táhne do jeho náruče“, tam je vaše místo… Jsem zcela vašeho názoru, že božské Srdce je víc zarmouceno tisíci malých nešetrností svých přátel nežli těžkými vinami, kterých se dopouštějí lidé světa… Ale nad těmi, kdo ho milují, kdo ho přicházejí po každé nešetrnosti odprosit a vrhnou se mu do náručí, chvěje se Ježíš radostí. Ach, milý bratře, jak málo jsou známy Ježíšova dobrota a jeho milosrdná láska!

(Terezie od Dítěte Ježíše a Svaté Tváře, dopis 261, abbé Bellièrovi, 26. července 1897)

Co mě teď někdy zdržuje, není Ježíš, jsem to já sám. Stydím se za sebe, a místo, abych se vrhl do náruče tohoto přítele, odvážím se sotva ležet mu u nohou. Často mě první hnutí táhne do jeho náručí, ale ihned se zastavím při pohledu na svou bídu a neopovážím se. Je to chyba? – řekněte mi, sestřičko. Věřím, že Boží Srdce je mnohem smutnější pro tisíce malých zbabělostí, nešetrností, které mu působí jeho přátelé, než třeba i pro těžké viny, do nichž sklouzne přirozenost. Vy mě chápete a učiníte mě velkodušným, bezúhonným vůči Ježíši.

(P. Maurice Bellière /1874-1907/, dopis Terezii od Dítěte Ježíše, KT 191, 21. července 1897)

„Obrať se, obrať se, Šulamitko, obrať se, obrať se, chceme tě vidět“ (Pís 6,12). Jaká je to výzva našeho Snoubence!... Jakže! My se už ani neodvažujeme na sebe pohlédnout, tak se pokládáme za bezvýrazné a nevzhledné, a Ježíš nás volá, chce se na nás po libosti dívat, ale není sám, s ním se i ostatní osoby Nejsvětější Trojice přicházejí zmocnit naší duše… (…) Ale také jaké je to štěstí, pomyslíme-li, že Pán Bůh, celá Nejsvětější Trojice na nás hledí, že je v nás a že na nás pohlíží se zalíbením.

(Terezie od Dítěte Ježíše a Svaté Tváře, dopis 165, Celině, 7. července 1894)

Ty víš, můj Bože, že jsem nikdy netoužila po ničem jiném, než abych milovala, nedělám si nárok na žádnou jinou slávu. Tvá láska mě předcházela od mého dětství, rostla se mnou, a teď je to propast, jejíž hloubku nemohu dohlédnout. Láska přitahuje lásku, a tak se, můj Ježíši, má láska vrhá k tobě, chtěla by naplnit propast, která ji vábí, ale běda! Není to ani kapka rosy, ztracená v oceánu! Abych tě mohla milovat, jako mě miluješ ty, musím si půjčit tvou vlastní lásku, jen tak najdu pokoj.

(Terezie od Dítěte Ježíše a Svaté Tváře, rukopis C, 35r)

Nemyslete, že pokora mi brání uznat Boží dary. Já vím, že ve mně udělal veliké věci a denně o tom šťastně zpívám. Pamatuji, že více má milovat ten, komu bylo více odpuštěno, proto se snažím udělat ze svého života úkon lásky a netrápím se už, že jsem jen malá duše. Naopak, mám z toho radost. Proto se odvažuji doufat, že se „už brzy protrhá závoj víry“, ale ne proto, že jsem připravena. Cítím, že nebudu připravena nikdy, jestli mě Pán sám nepřetvoří. Může to udělat v jediném okamžiku. Po všech milostech, kterými mě zahrnul, čekám ještě na milost jeho nekonečného milosrdenství.

(Terezie od Dítěte Ježíše a Svaté Tváře, dopis 224, abbé Bellièrovi, 25. dubna 1897)

Chcete vědět, mám-li radost, že půjdu do Ráje. Měla bych velikou, kdybych tam šla, ale… nespoléhám na nemoc, to je příliš pomalá vůdkyně. Spoléhám už jen na lásku. Proste Pána Ježíše, aby všechny modlitby, které se za mne konají, sloužily k rozdmýchání Ohně, který mě má strávit…

(Terezie od Dítěte Ježíše a Svaté Tváře, dopis 242, sestře Marii od Nejsvětější Trojice, 6. června 1897)

Ach, Celino, jak je snadné líbit se Ježíši, uchvátit jeho srdce. Stačí jen milovat ho a neohlížet se na sebe, nezpytovat příliš své chyby… Tvá Terezie není v této chvíli na výšinách, ale Ježíš ji učí těžit ze všeho dobrého i špatného, co v sobě najde.

(Terezie od Dítěte Ježíše a Svaté Tváře, dopis 142, Celině, 6. července 1893)

Milovaná sestřičko, nebuďte smutnou malou holčičkou, když vidíte, že vás nechápou, že vás špatně posuzují, že na vás zapomínají… (…) Zapomeňte na všechno, co není Ježíš, zapomeňte na sebe z lásky k Němu!... Milovaná sestřičko, neříkejte, že je to těžké. Jestliže takhle mluvím, je to vaše vina, řekla jste mi, že velmi milujete Ježíše. Duši, která miluje, se nezdá nic nemožné…

(Terezie od Dítěte Ježíše a Svaté Tváře, dopis 251, sestře Martě od Ježíše, červen-červenec 1897)

Vůbec si nelámu hlavu s budoucností. Jsem si jistá, že Pán Bůh provede svou vůli, to je jediná milost, po které toužím. Není třeba být větším royalistou než král… Ježíš nepotřebuje nikoho ke konání svého díla, a kdyby mě přijal, bylo by to jenom z jeho dobroty.

(Terezie od Dítěte Ježíše a Svaté Tváře, dopis 221, otci Roullandovi, 19. března 1897)

Má milovaná sestro, prosím vás, pochopte, že chce-li někdo milovat Ježíše, být obětí jeho lásky, pak čím je slabší, bez tužeb a bez ctností, tím je pro působení této stravující a přetvořující Lásky způsobilejší… Pouhá touha být obětí stačí, ale člověk musí souhlasit, že zůstane chudý a bez síly, a to je těžké… (…) Důvěra, a nic než důvěra nás má dovést k Lásce…

(Terezie od Dítěte Ježíše a Svaté Tváře, dopis 197, sestře Marii od Nejsvětějšího Srdce, 17. září 1896)

Kalendář

červenec 2022
Po Út St Čt So Ne
27 28 29 30 1 2 3
4 5 6 7 8 9 10
11 12 13 14 15 16 17
18 19 20 21 22 23 24
25 26 27 28 29 30 31

Přihlášení