KARMEL

„Pochopila jsem víc než kdy jindy, jak Ježíš touží být milován“ (sv. Terezie od Dítěte Ježíše) … Jak Ježíš touží být milován! Ano, tak to Terezie píše. Tento mluvnický tvar však v sobě nese překvapení. Být milován pro Ježíše znamená, že mu dovolujeme, aby nás aktivně miloval. A pro nás být milován znamená, že se jím necháme milovat. Ježíš je milován tehdy, když nás může plně milovat. Ježíše milujeme, když se necháme milovat v plnosti.

(P. Conrad de Meester OCD /*1936/, Malá cesta Terezie z Lisieux)

Tvé srdce je stvořeno, aby milovalo Ježíše, aby ho vášnivě milovalo, modli se, aby nejkrásnější léta tvého života neuplynula v přeludech a obavách. Máme jen krátké chvilky svého života, abychom milovali Ježíše, ďábel to dobře ví, proto se snaží, abychom je promrhali zbytečným trápením…

(Terezie od Dítěte Ježíše a Svaté Tváře, dopis 92, Marii Guérinové, 30. května 1889)

Jaká milost, když ráno necítíme žádnou odvahu, žádnou sílu k projevování ctnosti! To je chvíle, kdy (…) místo abychom ztráceli čas sbíráním několika malých stébel, těžíme diamanty. Jaký zisk na konci dne! Je pravda, že někdy jsme na několik okamžiků znechuceni hromaděním svých pokladů, to je pak těžká chvíle, jsme v pokušení všeho nechat. Ale jeden úkon lásky, a to i nepociťované, a všechno je napraveno a Ježíš se usmívá …

(Terezie od Dítěte Ježíše a Svaté Tváře, dopis 65, Celině, 20. října 1888)

Jak je to ošklivé trávit čas nudou, místo abychom spali na Ježíšově Srdci!...
Jestliže tma děsí malé dítě, jestliže naříká, že nevidí Toho, kdo je nese, ať zavře oči, ať dobrovolně přinese oběť, která se od něho žádá, a potom ať takto pokojně očekává spánek… Je to příliš žádat od dítěte, aby zavřelo oči? Aby nebojovalo proti nočním přeludům? … Ne, není to příliš a malé dítě se odevzdá, uvěří, že Ježíš je nese, bude souhlasit, že nic nevidí, a nechá daleko neplodnou bázeň, že je nevěrné – bázeň, která se pro dítě nehodí.

(Terezie od Dítěte Ježíše a Svaté Tváře, dopis 205, sestře Marii od Sv. Josefa, prosinec 1896)

Ježíši, dovol mi, abych ti řekla v přemíře své vděčnosti, že tvá láska jde až k bláznovství… Jak můžeš chtít, aby se před tímto bláznovstvím mé srdce nevrhlo k tobě? Jak by má důvěra mohla mít hranice? … Já vím, svatí se pro tebe dopouštěli bláznovství, dělali velké věci, protože to byli orli… Ježíši, já jsem příliš malá, než abych dělala velké věci… Mým šílenstvím je naděje, že tvá láska mě přijme jako oběť…

(Terezie od Dítěte Ježíše a Svaté Tváře, rkp. B 4v)

Ježíš dobře ví, že i když nemám požitek z víry, snažím se aspoň konat její skutky. Myslím si, že jsem za jeden rok udělala víc úkonů víry než za celý svůj život.

(Terezie od Dítěte Ježíše a Svaté Tváře, rkp. C 7r)

Někdy, když čtu jistá duchovní pojednání, v nichž je dokonalost ukazována za tisícerými překážkami, obklopená spoustou iluzí, můj ubohý rozoumek se brzy unaví, zavřu učenou knihu, která mi působí bolení hlavy a vysušuje mi srdce, a vezmu si Písmo svaté. Potom se mi všechno zdá jasné, jediné slovo odhalí mé duši nekonečné obzory, dokonalost mi připadá snadná. Vidím, že stačí uznat svou nicotu a odevzdat se jako dítě do Boží náruče.

(Terezie od Dítěte Ježíše a Svaté Tváře, dopis Otci Roullandovi, 9. května 1897)

Modlete se za mne ke Svaté Panně, moje malá ošetřovatelko, vždyť kdybyste Vy byla nemocná, hodně bych se za Vás modlila. Ale když jde o vlastní osobu, člověk si tak netroufá…
Když o něco prosíme Svatou Pannu a ona nás nevyslyší, znamená to, že nechce. Pak je třeba nechat ji dělat podle svého a netrápit se tím.

(Terezie od Dítěte Ježíše, Poslední rozhovory, 23. srpna 1897)

Já shledávám dokonalost velmi snadnou, protože jsem pochopila, že stačí chytit Ježíše za srdce… Pohleď na děcko, které právě rozhněvalo svou maminku tím, že zlobilo nebo ji neposlechlo. Jestliže se schová trucovitě do kouta a křičí ve strachu, že bude potrestáno, maminka mu chybu určitě neodpustí. Ale když přijde, vztáhne k ní ručky a s úsměvem řekne: Polib mě, já už to neudělám, co může maminka jiného udělat, než že si ho něžně přitiskne k srdci a zapomene na jeho dětské zlobení?... A přece ví, že její milý maličký to při nejbližší příležitosti zase udělá, ale to nevadí, jestliže ji zase chytí za srdce, nebude nikdy potrestán…

(sv. Terezie od Dítěte Ježíše, korespondence, dopis z 12. 7. 1896)

Jak málo přátel měl Pán Ježíš, když mlčel před svými soudci! Ach, jakou melodií pro mé srdce je toto Ježíšovo mlčení. Stává se chudým, abychom mu mohli prokazovat lásku, nastavuje nám ruku jako žebrák…

(sv. Terezie od Dítěte Ježíše, korespondence, dopis Celině, 2. 8. 1893)

Otec zpovědník mě spustil s plnými plachtami na vlny důvěry a lásky, které mě tak silně přitahovaly, ale po kterých jsem se neodvažovala plout. Řekl mi, že mé chyby Pána Boha netrápí, jako jeho zástupce mi na jeho místě říká, že je Pán Bůh se mnou velmi spokojen. Ach, jak jsem byla šťastná, když jsem slyšela tato slova plná útěchy! Nikdy jsem neslyšela, že chyby nemusí Pána Boha zarmucovat, toto ujištění mě naplnilo radostí, způsobilo, že vyhnanství života snáším trpělivě.

(sv. Terezie od Dítěte Ježíše, rukopis A)

Připomínáme

Kalendář

září 2021
Po Út St Čt So Ne
30 31 1 2 3 4 5
6 7 8 9 10 11 12
13 14 15 16 17 18 19
20 21 22 23 24 25 26
27 28 29 30 1 2 3

Přihlášení