KARMEL

Pán mi Vás dal poznat a svěřil mi Vaše duchovní vedení. Nebojte se, že by Vám po mém odchodu mohlo něco chybět. Slibuji před nebem i zemí, že o Vás budu pečovat i z nebe. Pak Vás budu moci častěji navštěvovat. Ale co to říkám? Budu stále s Vámi a budu bdít nad Vaším úsilím o svatost. A až se jednoho dne Pánu zlíbí povolat Vás k sobě, sám Vás představím nebeskému Ženichovi.

(Pater Pio, OFMCap /1887–1968/, dopis Giuseppině Morgerové, 1916)

To, na čem záleží, není krása slávy vlastních svatých, ale krása jejich slávy jako koruny Krista Krále. Krásná je poznámka v dopise svatého Jana od Kříže sestrám z Beas: „… uvidíme, jaké bohatství jste získaly z čisté lásky na stezce věčného života a jak vynikající postup činíte v Kristu, jehož nevěsty jsou jeho potěšením a korunou: a koruna není k tomu, aby ji hodili na zem, ale aby ji vzali andělé a serafové do rukou a s úctou a bázní posadili na hlavu svého Pána“.
Nikdo nikdy nenapsal nám, trapistům, takový dopis.

(Thomas Merton /1915–1968/, deníkový zápis ze 31. října 1948)

Čím dokonalejší lásku Pán Ježíš bude od Vás chtít, tím víc bude chtít, abyste milovaly jen Jeho a v Něm. Říkejte Mu stále, že Jej milujete, vyznávejte Mu svou lásku a On sám Vám bude ukazovat, jakou lásku si od Vás vyžaduje. On ve Vás bude vzbuzovat touhy po lásce a zraňovat láskou. To je hra lásky, i lidské, ale zde božské. Ze všeho se stane věc lásky, z modlitby a ze všech našich úkonů, z celého života. A nezapomeňme, že Duch svatý je „Dárce života i lásky“, a to skrze svou nejmilejší Snoubenku Pannu Marii. – Co Vám mám přát? Vyprošovat Vám tuto lásku a svolávat na ni požehnání.

(P. Metoděj Minařík, O.Carm. /1912–2003/, korespondence, 1994)

Sním o lásce, jakou jsem zatím nenašla vysvětlenou v žádné knize… a ještě méně doporučenou v radách pro řeholnice. Sním o tom, že lze všem dávat mnoho něžné lásky, která by vycházela z lidského srdce a přitom pramenila z Boží lásky, takže by nevedla k neblahému zmatku smyslů. Proč by řeholnice musely víc uzavírat své srdce, místo aby je víc otevřely, nejen v hloubce, ale i ve výrazu? Ubezpečuji Vás, že svět potřebuje lásku…

(malá sestra Magdalena Ježíšova /1898–1989/, dopis P. René Voillaumovi, Du Sahara au monde entier 242)

Nehleďte příliš na svou ubohost a na své nedostatky. Dokonce na to na všechno zapomeňte. A tehdy se Váš život ještě více rozzáří. Každý večer prosíme, aby nám to vše Bůh odpustil. Víme, že on to vše zahladí. A už na to nemysleme. Často musíme umět říci „děkuji“. To otevírá srdce i život.

(kard. Charles Journet /1891–1975/, korespondence)

Ó lásko nepochopitelná! Komu říkáš: dcero má?
Já ti říkám: Otče věčný!
Snažně tě prosím, nejmilosrdnější Bože,
abych byla částí ohně Tvé lásky všem Tvým služebníkům.
Tvá pravda řekla: „Hledejte a naleznete, proste a bude vám dáno, tlučte a bude vám otevřeno“.
Tluču na dveře Tvé pravdy, hledám,
volám před Tvou velebností,
prosím o Tvé milosrdenství pro celý svět a zvláště pro Tvou svatou Církev.

(Kateřina Sienská /1347–1380/, modlitby 26)

Podzim

Jakoby zdálky padá, padá listí,
jak z dalekých vadnoucích zahrad v nebi;
padá s odmítajícím pohybem.

A za nocí zas padá těžká zem,
z hvězd ze všech padá do osamělosti.

Padáme všichni, i ta ruka tady.
Pohleď, ta druhá: padá prostě vše.

A přec je Kdosi, kdo ty všechny pády
nesmírně něžně drží v ruce své.

(Rainer Maria Rilke /1875–1926/, překlad Lumír Čivrný)

S pokornou vírou, která se vždy dotýká Pánova srdce, Mu opakujte: „Já nejsem nic, ale Ty jsi všechno. Nemám nic, ale Ty máš všechno. Nemohu nic, ale Ty můžeš všechno. To, oč Tě dnes žádám, je mnohem lehčí než přemístit horu, a takovou odměnu jsi slíbil za víru jako hořčičné zrno.“

(malá sestra Magdalena Ježíšova /1898–1989/, korespondence I/489)

„Věř tomu, že konat své povinnosti znamená mě milovat. Můžeš mě tak milovat celý den. Ty si toho ani nevšimneš, ale já o tom vím.“

(Gabriela Bossisová /1874–1950/, deníkový zápis z 3. října 1944, označený nadpisem „uprostřed tisíce povinností“)

Víra roste tehdy, je-li prožívána jako zkušenost přijaté lásky a předávána dál jako zakoušená milost a radost. (…) Jedině skrze víru víra roste a posiluje se. Neexistuje jiná možnost, jak získat jistotu ohledně svého života, než svěřovat se stále dokonaleji do náruče lásky, která se zdá být vždy větší, neboť má svůj původ v Bohu.

(Benedikt XVI., apoštolský list Porta fidei, odst. 7)