Doporučujeme
Bylo by naprostým omylem spatřovat v mystice především potěšení
Mystika má pochopitelně mnoho aspektů. V prvé řadě je ale sjednocením mezi Bohem a člověkem, při němž nejdůležitější roli sehrávají vyšší mohutnosti člověka, rozum a vůle. Už zde je však třeba rozlišovat.
Terezie z Lisieux (1873–1897)
Pocítila jsem, že do mého srdce vstoupila blíženská láska, potřeba zapomínat na sebe, abych dělala radost jiným, a od té doby jsem byla šťastná! (AS 96)
Terezie z Avily (1515–1582)
Někdy vás napadne, že ten, kdo se těší velkým milostem, už se nemá zdržovat rozjímáním o tajemstvích nejsvětějšího lidství našeho Pána Ježíše Krista, nýbrž cvičit se jen v (božské) lásce. O tomto tématu jsem široce psala na jiném místě (1). Někteří mi namítali, že se v tom nevyznám, že jsou různé Boží cesty, a když už duše mají za sebou počátky, je lepší, aby se odlučovaly od tělesných věcí a cvičily se pouze v těch, jež se týkají božství. Nicméně nikdy mě nedonutí vyznat, že je to dobrá cesta.
Návyk milovat vnáší lásku do praktického života
Jan od sv. Samsona ve svém životě zakoušel »sílu«, kterou nazýval Boží láskou v dvojím smyslu: jednak láskou Boha vůči sobě, jednak láskou, kterou objevoval ve svém srdci vůči Bohu.
Co je »temná noc«?
Co myslel Jan od Kříže »temnou nocí«? Najít jednoznačnou odpověď není vůbec snadné. Ve svých spisech nám Jan nezanechal – jak bychom si přáli – její přesnou definici. On sám po mnoho let »zápasil« o objasnění tohoto fenoménu. Při psaní se znovu a znovu pokouší najít slova a obrazy, aby psychologicky i teologicky osvětlil tuto vlastní zkušenost i zkušenost těch, které doprovázel. Proto je třeba vzít v potaz celé Janovo dílo, abychom se dobrali toho, jak jí rozuměl on.
Generální rada Řádu karmelitánů pořádá u příležitosti 800. výročí smrti sv. Alberta Jeruzalémského víkendový seminář v Římě, v termínu od 10. do 12. října 2014.
Služba uprostřed lidu
Když byli karmelitáni v Evropě postupně vtaženi do hnutí žebravých řádů, nevyhnutelně se stále víc a více zapojovali do služby Božímu lidu. Povzbuzováni církví samou – i církví dneška – vzali karmelitáni vážně svou povinnost sdílet své duchovní bohatství s druhými.
Drazí bratři a sestry rodiny Karmelu,
blíží se Slavnost Panny Marie Karmelské, od minulé slavnosti uplynul rok, a já bych Vám při této příležitosti chtěl popřát vše nejlepší. Tento den pro nás znamená mnoho. Je radostným a hlubokým okamžikem, v němž slavíme úctu k Matce Pána a nazýváme ji oblíbeným a nám drahým jménem, Naše Paní z hory Karmel.
Vavřinec od Vzkříšení (1614–1691)
Má dobrá Matko! (1)
Vidět Vás tak dlouho trpět mi působí bolest. To, co trochu zmírňuje můj soucit s Vašimi bolestmi, je přesvědčení, že dokazují lásku, již Vám Bůh daruje; pohlížejte na ně z této perspektivy, budete je pak lépe snášet.
Duchovní vůdce sv. Terezie z Avily a první provinciál bosých karmelitánů se narodil ve Valladolidu dne 6. června 1545 a zemřel v Bruselu dne 21. září 1614.
Byl synem Diega Graciana de Aldore, sekretáře Karla V. a Filipa II., a Jany de Antisco, dcery polského velvyslance u španělského dvora. Studoval na jezuitské koleji v Madridu, poté pokračoval studiem filosofie a teologie na universitě v Alcalá. V roce 1569 byl vysvěcen na kněze. Dne 25. března 1572 oblékl v Pastraně hábit bosých karmelitánů a přijal jméno Jeroným od Matky Boží.
Averze vůči psaní
Jsou období, v nichž se božský dotek »nedostavuje«, v nichž se člověk cítí opuštěný a uvnitř jakoby pustý a zároveň jako by se mu sevřelo hrdlo. Duchovní život pro mnohé lidi – a rovněž pro Marii Petyt – není vyváženou, příjemně temperovanou komunikací s někým, koho už dobře známe a máme »přečteného«. Není možné, aby člověk stále zůstával s Bohem a Bůh s ním harmonickým a vyváženým způsobem. Něco takového nenajdeme ani mezi lidmi, kteří spolu žijí.