KARMEL

Co je »temná noc«?

Co myslel Jan od Kříže »temnou nocí«? Najít jednoznačnou odpověď není vůbec snadné. Ve svých spisech nám Jan nezanechal – jak bychom si přáli – její přesnou definici. On sám po mnoho let »zápasil« o objasnění tohoto fenoménu. Při psaní se znovu a znovu pokouší najít slova a obrazy, aby psychologicky i teologicky osvětlil tuto vlastní zkušenost i zkušenost těch, které doprovázel. Proto je třeba vzít v potaz celé Janovo dílo, abychom se dobrali toho, jak jí rozuměl on.

Rozhodně nevystačíme s tím, že budeme studovat jen spis, který je výslovně nazván »Temná noc«. Už jen proto, že »Výstup na horu Karmel« a »Temná noc« jsou koncipovány jako spis jediný, a tedy výroky na toto téma ve »Výstupu...« nutně doplňují to, co čteme ve spisu »Temná noc«. Ve svém posledním díle »Živý plamen lásky«, které Jan pravděpodobně ještě krátce smrtí přepracoval, odkazuje čtenáře na svůj dřívější spis »Temná noc výstupu na horu Karmel« (1). To znamená, že »Výstup...« a »Temná noc« byly rozděleny do dvou knih až po Janově smrti.

Oba spisy mají svůj základ v básni »Za jedné noci temné«. Tato báseň, se všemi osmi slokami, je předřazena jak »Výstupu na horu Karmel«, tak »Temné noci«. Její verše zachycují mystickou zkušenost temné noci samozřejmě bezprostředněji, než Janovy komentáře a výklady. Nechme tedy nejprve zaznít tuto báseň:

Za jedné noci temné
s touhou, v lásce roznícena,
ó, blahé štěstí!,
vyšla jsem nepozorována,
když můj dům již byl utišen.

V temnotách a bezpečná,
po skrytých schodech přestrojena,
ó, blahé štěstí!,
v temnotách a ve skrytosti,
když můj dům již byl utišen.

V tu šťastnou noc,
vskrytu, aniž mě kdo viděl,
ani já jsem na nic nehleděla,
bez jiného světla a vůdce,
leč s tím, které v srdci plálo.

To mě vedlo
bezpečněji než světlo poledne
tam, kde mě očekával
ten, o kterém jsem dobře věděla,
v místě, kde nikdo nebyl.

Ó, noci, která jsi vedla!
Ó, noci, milejší než svítání!
Ó, noci, která jsi spojila
Milovaného s milovanou,
milovanou v Milovaného přetvořila!

Na mé rozkvetlé hrudi,
která se celá jen pro něj uchovávala,
tam zůstal spát,
a já jsem se mu dávala,
a vějíře cedrů skýtaly vánek.

Vánek cimbuří,
když jsem jeho vlasy rozplétala,
svou klidnou rukou
mě na šíji zranil,
a všechny mé smysly vyloučil.

Zůstala jsem a zapomněla na sebe,
svou tvář jsem sklonila nad Milovaným,
všechno přestalo a opustila jsem sebe,
když jsem zanechala svou starost
zapomenutou uprostřed lilií. (2)

Z těchto osmi slok Jan komentuje výslovně jen první dvě; spis »Výstup na horu Karmel« nedokončil a »Temná noc« končí náhle a nečekaně citátem prvního řádku třetí sloky. Jan byl především duchovním vůdcem, knihy psal ve zbývajícím čase a jen, když to pokládal za nutné. Přece však výklad zkušenosti temné noci nezůstal nedokončen. Obsahově se oněch šest slok, které ve »Výstupu...« a »Temné noci« zůstaly bez komentáře, totiž překrývá se slokami »Písně mezí duší a Snoubencem«, která je základem spisu »Duchovní píseň«; a rovněž »Písní, které zpívá duše v důvěrném sjednocení s Bohem«, které Jan vykládá v »Živém plameni lásky«. Z toho vyplývá, že chceme-li dospět k co nejautentičtějšímu výkladu fenoménu »temné noci« v Janově pojetí, musíme kromě »Výstupu...« a »Temné noci« zohlednit i zbývající Janovy velké spisy: »Duchovní píseň« a »Živý plamen lásky«.

A nadto ještě jednu Janovu báseň, která také výslovně hovoří o zkušenosti »temné noci« a která nese název »Já o studnici vím«:

Já o studnicí vím, jež vody rozlévá
i v temné noci.

Tu věčnou studnici může ukrývat stín,
kde vždycky najdu ji, já spolehlivě vím
i v temné noci.

Snad bez počátku je, snad ani nemá dna,
však dobře vím, že vše v ní počátek svůj má
i v temné noci.

Vím, že nic nemůže být v světě krásnější,
že zem i nebesa tam žízeň konejší
i v temné noci.

Vím, že je bez konce té studny hlubina
a její podstatu že člověk nepozná
i v temné noci.

Jas této studnice se nikdy nezmění
a světlo veškeré vychází pouze z ní
i v temné noci.

Já vím, že její zdroj tak přebohatý jest,
že zavlažuje lid, peklo i nebe hvězd
i v temné noci.

Proud, který vyráží na povrch z hlubiny
jako ta studnice je hojný, všemocný
i v temné noci.

Proud ten dva zdroje má ukryty v nitru svém,
leč ani jedním z nich nebude předstižen
i v temné noci.

Ta věčná studnice je chlebem života
a život dává nám, jsouc uvnitř ukryta
i v temné noci.

Je zde a svolává všechno, co živé je
ať blíže přistoupí a z ní se napije
i v temné noci.

Ta živá studnice, po které toužil jsem,
zde v chlebě života mi bude pokrmem
i v temné noci. (3)

Dříve, než se v příštím pokračování pokusíme představit nauku o »temné noci« Jana od Kříže, nebo řečeno přesněji: o »trojí podobě zkušenosti temné noci«, nechme na sebe v meditaci působit obě uvedené básně. Osobní meditace nám pomůže uvědomit si svou vlastní zkušenost temné noci na své cestě víry. Osobní zkušenost je totiž předpokladem pro »vstup do školy duchovního doprovázení« Jana od Kříže. Jan nám pak svými úvahami může pomoci blíže »diagnostikovat«, co se v nás odehrává, proč to tak je a jak správně za daných okolností jednat.

(1) Živý plamen lásky 1,25; (2) Přeložil o. Vojtěch od sv. Hedviky OCD; (3) Sv. Jan od Kříže, Poezie, KNA 1992.

(Podle knihy Reinharda Körnera OCD, Dunkle Nacht, Mystische Glaubenserfahrung nach Johannes vom Kreuz, zpracoval: Norbert Žuška, OCarm.)

Související články

Temná noc u Jana od Kříže (1)
Temná noc u Jana od Kříže (10)
Modlitba zamilované duše
Co chybí, není psaní nebo mluvení, ale mlčení a konání
Chceš-li, abych Ti odpověděl, pohleď na mého Syna

V Karmelitánském nakladatelství: Jan od Kříže