KARMEL

Jeroným od Matky Boží (Gracián)Duchovní vůdce sv. Terezie z Avily a první provinciál bosých karmelitánů se narodil ve Valladolidu dne 6. června 1545 a zemřel v Bruselu dne 21. září 1614.
Byl synem Diega Graciana de Aldore, sekretáře Karla V. a Filipa II., a Jany de Antisco, dcery polského velvyslance u španělského dvora. Studoval na jezuitské koleji v Madridu, poté pokračoval studiem filosofie a teologie na universitě v Alcalá. V roce 1569 byl vysvěcen na kněze. Dne 25. března 1572 oblékl v Pastraně hábit bosých karmelitánů a přijal jméno Jeroným od Matky Boží.

Už během noviciátu se věnoval duchovnímu vedení a řízení kláštera a téměř ihned po své profesi, která se konala 28. března 1573, byl jmenován apoštolským vikářem karmelitánů původní observance v andaluské provincii. Tato provincie byla už řadu let »problematickou« a odmítla jmenování někoho, kdo teprve nedávno vstoupil do řádu. Vzpírala se jeho nařízením, i když jeho pravomoci byly potvrzeny a rozšířeny nunciem Ormanetem. V rámci svých pravomocí založil Gracián klášter bosých karmelitánů v Seville a stal se jeho převorem. Povolil zakládání i dalších klášterů jak bratří, tak mnišek.

Generální kapitula řádu v roce 1575, na základě stížností delegátů z Andalusie, rozhodla o zrušení reformovaných klášterů; Gracián však obdržel od nuncia nové pravomoci, a tak se reforma šířila dále. V roce 1577, po smrti nuncia Ormaneta, byl nunciem jmenován Felipe Sega, který se díky falešným informacím postavil proti následovníkům sv. Terezie z Avily. Graciánovi byly odebrány pravomoci a byl poslán do kláštera v Alcalá. Pak ale ve prospěch bosých zasáhl král Filip II. a následující generální kapitula v roce 1580 kanonicky schválila vznik provincie bosých. Gracián se stal provinciálem.

Jeroným od Matky Boží (Gracián)Od roku 1575, kdy se Gracián poprvé setkal se sv. Terezií z Avily, byl jejím duchovním vůdcem. Na Ježíšův příkaz ve vidění složila Terezie do jeho rukou zvláštní slib poslušnosti. Ve svých knihách a dopisech Terezie svědčí o jejich vzájemném souznění jak ve věcech duchovních, tak administrativních, jakož i v otázkách praktického života reformovaných bratří a sester. Shodovali se rovněž v důležitosti aktivního života a misionářského působení bosých karmelitánů.

Po smrti sv. Terezie získala mezi bosými vliv skupina vedená Mikulášem Doriou, která se nazývala zelanti. Jejich ideálem byl řeholní život v přísné observanci (poslušnosti) řeholi, až k vyloučení vnější apoštolské činnosti. Ačkoliv Jan od Kříže a další významní členové řádu byli na straně Graciána, dostala se tato skupina v roce 1585 do vedení a Gracián byl obviněn z toho, že zavádí zmírnění přísné praxe a jiné novoty. Aby posílil své reformní důrazy, nastolil Doria nový způsob řízení provincie, v němž všechnu moc měla v rukou tzv. rada, které předsedal on sám. Umírnění členové řádu tím byli zaskočeni a mnišky zareagovaly odmítnutím jakékoliv vměšování do svých záležitostí.

Zatímco díky Janovi od Kříže a Jeronýmu Graciánovi dosáhly mnišky apoštolského schválení konstitucí sepsaných Terezií z Avily, Doria je vyloučil z řádu. Bylo mu jasné, že dokud bude opozice vůči němu vedena Graciánem (Jan od Kříže mezitím zemřel), nebude mít nová rada rozhodující moc nikdy. Pod falešnou záminkou poslal Graciána do Madridu a poté ho na základě zkreslených informací, které dodal Graciánův osobní nepřítel, vyloučil z řádu. Stalo se tak 17. února 1592. Toto vyloučení, které se zakládalo na falešných důkazech, potvrdil král, nuncius i autority v Římě. Graciánovi bylo nařízeno, aby vstoupil do jiného řádu.

Jeroným od Matky Boží (Gracián)Kartuziáni, kapucíni ani dominikáni ho nepřijali. Augustiniáni souhlasili, aby jim pomohl založit reformované kláštery. Loď, na které se plavil z Gaety do Říma, však byla přepadena piráty a Gracián byl zajat. Pracoval spolu s ostatními křesťanskými otroky v tureckých lázních v Tunisu. Posiloval kolísavé, s nasazením vlastního života smiřoval odpadlíky s církví a mnoho jich osvobodil díky vyžebraným almužnám. Po osmi měsících byl osvobozen a vrátil se do Říma. Papež Klement VIII., se kterým Gracián již dříve důvěrně hovořil a sdělil mu tajemství, která mu byla odhalena v modlitbě, o něm prohlásil: „Tento muž je světec." Týž papež dal podnět k revidování procesu Graciánova vyloučení z řádu a 6. března 1596 byl rozsudek zrušen.

Protože Graciánův návrat k bosým karmelitánům by mohl oživit staré rozmíšky, byl affiliován ke karmelitánům původní observance se všemi privilegii a s právem žít podle řehole v duchu reformy. Byl poslán kázat do Ceuty a Tetuánu (1600 – 1605), poté odcestoval do Valladolidu, aby byl nablízku své umírající matce. Nakonec ho jeho přítel a ochránce arcivévoda Albers v roce 1606 povolal do Bruselu. Zde Gracián pokračoval v životě odříkání a horlivé apoštolské služby. Po své smrti roku 1614 byl pohřben v konventu karmelitánů původní observance v Bruselu. Jeho ostatky byly několikrát přeneseny a za Francouzské revoluce se ztratily.

Seznam děl, která Gracián napsal v latině, španělštině a italštině, plní osmnáct sloupců v knize ANTONIO, Bibliotheca Hispana nova (Madrid, 1783). Za jeho života a po jeho smrti se jeho díla vydávala málo. Jeho první autobiografie vyšla až v roce 1905; Dialogos de Santa Teresa (Dialogy svaté Terezie) vyšly v roce 1909. Mnoho jeho důležitých rukopisů stále čeká na vydání.

Převzato z: Jerome Gratian
Přeložila: Martina Vintrová

Dále doporučujeme

Terezie z Avily

Kalendář

srpen 2018
Po Út St Čt So Ne
30 31 1 2 3 4 5
6 7 8 9 10 11 12
13 14 15 16 17 18 19
20 21 22 23 24 25 26
27 28 29 30 31 1 2

Přihlášení