KARMEL

Fragment textu řeholeTEXTY Z TRADICE

V této rubrice najdete texty především z karmelitánské tradice – minulé i současné. Mají Vám posloužit jako inspirace pro život modlitby, příp. k orientaci v těžkostech, na které každý z nás při úsilí o hlubší křesťanský duchovní život naráží. Seskupené texty významnějších autorů, příp. tematických celků si můžete otevřít v podkategoriích nazvaných jejich jmény v dolní části stránky.

Jsem přesvědčen, že Bůh se k nám přibližuje mnohem více skrze naši nedostatečnost než skrze naše vlohy. Pokud Bohu předložíme svou bídu, přivoláme na sebe jeho milosrdenství. Pro nadané lidi není snadné uznat svou bídu, přijmout ji a udělat z ní cestu k obrácení. Nadaný člověk má tendenci dávat do služby Bohu své schopnosti. To je v pořádku. Ale bude muset přijít i na to, že jako každý jiný potřebuje být zachráněn ze své bídy. Ve skutečnosti jsme všichni v duchovním životě povoláni k tomuto dvojímu pohybu, byť ne vždy ve stejný čas a ve stejném rytmu.

(Dom Patrick Olive /* 1947/, opat kláštera v Sept-Fons)

Pravá a opravdová láska se pozná podle toho, zda má velikou naději a důvěru v Boha, neboť podle ničeho se nedá lépe poznat, zda máš úplnou lásku, než podle toho, že důvěřuješ… Nikdy člověk nemůže důvěřovat Bohu přes míru. Ve všech, kteří získali velkou důvěru v Boha, Bůh vždycky působil veliké věci.

(Mistr Eckhart, OP /1260–1327/, Naučení 14)

Jsou chvíle, kdy na nás dopadnou všechny životní obtíže naráz. A pak se tu vyskytne jedna další, někdy úplně maličká, která se k těm ostatním přidá, a nádoba přeteče. Ale Bůh je stále tady, možná je nám ještě blíž, když cítí, že jsme slabí. A tehdy stačí, aby se duše jen podívala a setkala se s ním v pokoji jeho věčného mlčení, kde pro sebe nacházíme celou studnici něhy. Tyhle okamžiky nejsou pro nebe ztraceny.

(kard. Charles Journet /1891–1975/, korespondence)

Nastal čas, kdy je třeba skoncovat se zbytečnými starostmi, jako bychom to byli my, na kom záleží naše posvěcení! Když se to nepodaří Jemu, nepodaří se to nikomu: to je naprosto jisté! Z toho vyplývá jedna velice prostá věc: to málo, co opravdu záleží na tobě, je úkon naprosté, ničím nepodmíněné odevzdanosti.

(Carlo Carretto /1910–1988/, deníkový zápis z 6. ledna 1955)

Chraňte si svá jitra a věnujte je Bohu. Po zbytek dne se pak budete moci s úsměvem nechat vykořisťovat.

(Dom Godefroid Bélorgey, OCSO /1880–1964/)

Bůh říká o duši: „Tím, že mě pozná, roznítí se nevýslovnou láskou. Tato láska ji udržuje v ustavičné bolesti; není to bolest skličující, která vysušuje a vyčerpává duši, ale spíš taková, která ji živí. Poznala mou pravdu a zároveň svou vlastní vinu, svůj nevděk i zaslepenost bližního a zakouší nesnesitelné bolesti. Jestliže trpí, je to proto, že miluje; kdyby nemilovala, netrpěla by.“

(Kateřina Sienská /1347–1380/, Dialog 4)

Teď, když jste zlomená, nic nevnímáte. Ale podle mne je tohle utrpení počátkem vysvobození. Držte se pevně Ježíše. I v temnotě, i když jsou Vaše modlitby velmi ubohé. Dáváme-li mu velmi ubohé věci, které mu v takové životní chvíli můžeme dát, dáváme mu vše. Buďte věrná v modlitbě; můžete-li si někdy ráno, velmi časně zrána zajít někam na mši nebo za ním přijít večer, když jdete někde kolem kostela, udělejte to, a odpověď se dostaví.

(kard. Charles Journet /1891–1975/, korespondence)

Lidské utrpení se nedá filozoficky ani teologicky vysvětlit. Pouze pohled na kříž nám odhaluje jeho smysl: lásku Boží. Je to tajemství. Tajemství se nesmí analyzovat, ale může se milovat. Milujeme Boha, protože je tajemstvím. Proto se Mu můžeme klanět. Milujeme člověka, protože je v něm tajemství. Když ho analyzujeme (rozložíme na kousky), nemůžeme ho milovat, protože to jsou kousky, a ne člověk.
Bůh je schopen z utrpení a smrti tvořit život. I z Vašeho utrpení. Věřte tomu silně.

(P. Vladimír Koudelka OP /1919–2003/, korespondence, dopis z 3. března 1997)

Bůh je do nás zamilovaný a stále sám Sebe dává světu – skrze vás – skrze mě. (…)
Kéž jste svým lidem i nadále slunečním světlem Jeho lásky a děláte tak pro Boha něco vpravdě krásného.

(Matka Tereza, dopis otci ven der Peetovi, 2. února 1993)

Všemohoucí Bože,

ty jsi dárce pokoje.

Stojíme zde proto před tebou a prosíme:

Přispěj na pomoc světu, který je zasažen násilím, a daruj lidem mír.

Posiluj v srdcích všech, kteří mají zodpovědnost za tento svět, odvahu bránit skutečnou spravedlnost, svobodu a důstojnost všech lidí.

Upevňuj odhodlání všech, kteří nasazují své síly v boji se zlem.

Uzdrav srdce mužů i žen, kteří zaslepení nenávistí a sobectvím neváhají použít násilí pro dosažení svých cílů. Probuď v nás vnímavost pro trpící i ochotu jim pomáhat.

Nauč nás odpouštět těm, kteří se proti nám provinili, a prosit za odpuštění ty, kterým jsme my sami ublížili.
Prosíme tě, Bože, vyslyš nás skrze našeho Pána Ježíše Krista,

neboť on nám otevřel cestu do tvého království pokoje.

Amen.

(zdroj: https://kaplani.army.cz/modlitby#MzM)

Připomínáme

03 led 2025;
00:00
sv. Cyriak Eliáš Chavara, kněz
04 led 2025;
09:00 - 13:30
Setkání terciářů Praha - Liboc
06 led 2025;
16:30 - 19:00
Setkání terciářů Klatovy
08 led 2025;
00:00
sv. Petr Tomáš, biskup
09 led 2025;
00:00
sv. Ondřej Corsini, biskup

Kalendář

prosinec 2024
Po Út St Čt So Ne
25 26 27 28 29 30 1
2 3 4 5 6 7 8
9 10 11 12 13 14 15
16 17 18 19 20 21 22
23 24 25 26 27 28 29
30 31 1 2 3 4 5

Přihlášení