Doporučujeme
TEXTY Z TRADICE
V této rubrice najdete texty především z karmelitánské tradice – minulé i současné. Mají Vám posloužit jako inspirace pro život modlitby, příp. k orientaci v těžkostech, na které každý z nás při úsilí o hlubší křesťanský duchovní život naráží. Seskupené texty významnějších autorů, příp. tematických celků si můžete otevřít v podkategoriích nazvaných jejich jmény v dolní části stránky.
Jsem otřesen, protože Tě vidím už tak dlouho trpět. Určitou úlevou a posilou v tom, jak trpím s Tebou, je mi jen vnitřní jistota, že Tvé bolesti jsou znamením Boží lásky k Tobě. Dívej se na ně v tomto světle a budeš je snášet snadněji. Jak to s Tebou vypadá, myslím, že bys měla klidně nechat stranou všechny lidské prostředky a odevzdat se zcela Boží péči. Možná, že Bůh čeká jen na tuto odevzdanost a na bezpodmínečnou víru v Něho, aby Tě uzdravil. Vždyť přes všechno úsilí neměly fyzické prostředky očekávaný účinek. Naopak: nemoc se zhoršila. Nebudeš tedy pokoušet Boha, když se odevzdáš bezpodmínečně do Jeho rukou a budeš hledět jen na Něho.
(ct. Vavřinec od Vzkříšení, korespondence, dopis č. 14)
Neradím Ti uchylovat se při modlitbě k mnoha slovům. Mluvená řeč vede často k nesoustředěnosti. Chovej se v modlitbě před Bohem jako ubohý němý a chromý žebrák u dveří bohatého muže. Buď Tvým nejvnitřnějším přáním udržet myšlenky v Boží přítomnosti. Když se Ti rozutečou a odvrátí se od Boha, neznepokojuj se proto příliš. Zlobení a neklid naše myšlení spíš rozptylují, než by je soustředily. Vůle musí uvést myšlení zase do správné klidné polohy. Budeš-li se takto se stálým úsilím snažit, Bůh Ti jistě dá pocítit svou blízkost.
(ct. Vavřinec od Vzkříšení, korespondence, dopis č. 9)
Zvykněte si na toto: sloužit Bohu ze všech sil, prosit Jej o milost, Jemu darovat své srdce. Dělejte to častěji, i během dne při svém zaměstnání. Dělejte to, když můžete, každý okamžik. Nedržte se při tom příliš úzkostlivě předepsaných forem nebo cvičení. Konejte všechno ve víře v Boha, z lásky k Němu a v plné pokoře před Ním.
(ct. Vavřinec od Vzkříšení, korespondence, dopis č. 5)
Bůh od nás nevyžaduje žádné velké oběti: čas od času na Něho trochu myslet, trochu se Mu klanět: občas Mu svěřit svoje starosti, jindy Mu zase poděkovat za požehnání, kterého se nám dostalo a stále ještě dostává – i při všech našich těžkostech a námahách. Prosí Vás, abyste u Něho čerpala útěchu, jak často jen můžete. Mějte vůči Němu srdce otevřené, třeba i v době jídla nebo když jste ve společnosti – přijme i sebemenší vzpomínku. Nemusíte Ho hlasitě volat: je nám blíž, než si myslíme.
(ct. Vavřinec od Vzkříšení, korespondence, dopis č. 5)
Nemodlím se k Bohu o to, aby Vás zbavil Vašeho utrpení. Modlím se úpěnlivě a pokorně za to, aby Vám dal sílu a trpělivost snášet utrpení tak dlouho, jak se Jemu líbí. Hledejte útěchu jen v Něm. On Vás upoutal na kříž a jen On Vás z něho uvolní, až to bude považovat za dobré. Blahoslavený, kdo trpí s Ním. Pokuste se snášet své utrpení v tomto duchu. Hledejte u Něho sílu, abyste všechno vydržela, ať už Vám určil jakékoli utrpení na jakkoli dlouhou dobu. Ti, kdo milují tento pomíjivý svět, nerozumějí této pravdě. Nedivím se tomu; neboť oni trpí jako děti tohoto světa, nikoli jako přátelé Kristovi. Spatřují proto v nemoci jen přirozené trápení, nikoli úkol od Boha. Protože se dívají jen přirozenýma očima, spatřují v každé nemoci jen nevítanou a nežádoucí věc. Avšak ti, kdo věří, že nemoc může přicházet od Boha jako znamení jeho milosti a jako prostředek pro záchranu člověka, nacházejí v ní povzbudivé světlo a velkou, citelnou útěchu. Přál bych si, abyste mohla hluboce zakoušet, že je nám Bůh blíž a že pro nás koná víc, když jsme nemocní, než když jsme zdraví…
(ct. Vavřinec od Vzkříšení, dopis 12)
Vavřinec od Vzkříšení (1614–1691)
Co dělám nebo jak trpím, nehraje žádnou roli, pokud přebývám v lásce, spojen s vůlí Boží – to je celý můj úkol. Jsem v rukou Božích a On má se mnou dobré úmysly. Proto si nečiním starosti s tím, co by mi kdo mohl udělat. Nebudu-li moci sloužit Bohu zde, najdu místo kdekoli jinde, kde Mu budu moci sloužit.
Praktikování života v Boží přítomnosti je nejkratší a nejsnadnější cestou, jak dosáhnout křesťanské dokonalosti. Je formou a životem ctnosti, je mocnou ochranou před hříchem. Takový způsob života se stane snadným, máme-li dost odvahy a dobré vůle.
Vavřinec od Vzkříšení (1614–1691)
Vážená a ctěná Matko!
Mé modlitby, přestože ubohé, postrádat nebudete; to jsem Vám slíbil a své slovo dodržím (1).
Vavřinec od Vzkříšení (1614–1691)
Udivuje mě, že jste mi nenapsala svůj názor na knihu, kterou jsem Vám poslal a kterou jste musela obdržet...
Vavřinec od Vzkříšení (1614–1691)
Na světě neexistuje krásnější a úžasnější způsob života než stálý rozhovor s Bohem; pochopit to mohou jen ti, kdo ho praktikují a okoušejí.
Vavřinec od Vzkříšení (1614–1691)
Proto bych chtěl tento stav spojit s obrazem – mohu-li užít tohoto pojmu – „Boží prsy“, a sice pro nevýslovné sladkosti, které zde zakouším.
Vavřinec od Vzkříšení (1614–1691)
Má dobrá Matko! (1)
Bůh dobře ví, co potřebujeme, a vše, co koná, děje se k našemu dobru. Kdybychom věděli, jak nás miluje, vždy bychom byli ochotni přijmout z Jeho ruky jak to, co je dobré, tak také to, co je hořké; a i nejnepříjemnější a nejtvrdší věci by nám byly milé a příjemné.