KARMEL

Titus Brandsma - vězeňNásledující texty napsal Titus Brandsma (1881–1942) po svém zatčení 19. ledna 1942 ve vězení v Scheveningen, v cele č. 577.

Je třeba, aby zde, v této holé cele, něco promlouvalo! Před sebou jsem zbudoval malý oltář, nebo jak to nazvat. V mé cele ležela šachovnice s kameny pro hru dámy... Také zde byl arch balicího papíru. Do něj jsem šachovnici zabalil a doutníkovou jehlou – člověk si musí umět poradit, nůž a nůžky mi byly vzaty – jsem udělal do papíru malé vrypy, mezi něž jsem sevřel tři malé obrázky z mého breviáře. Tak mám přesně před sebou obraz Ježíše na kříži, ne celý, ale přece jen hezkou bustu s ranou v srdci. Vedle, na jedné straně, jsem upevnil sv. Terezii (z Avily) s jejím výrokem mori aut pati (zemřít nebo trpět); na druhé straně pak sv. Jana od Kříže s jeho pati et contemni (trpět a být pohrdán). Našel jsem ještě dvě jehly; jednu jsem použil, abych pod těmito třemi vyobrazeními připevnil ještě papír na šířku, na němž byl Tereziin výrok: Nada te turbe (nic ať tě nemate) atd. (1), uprostřed: Bůh tak blízký a vzdálený, Bůh je vždycky přítomen a nakonec můj vlastní výrok: Prenez les jours comme ils arrivent (ber dny tak, jak přicházejí) atd. Neměl jsem v breviáři žádný volně vložený obrázek Panny Marie, a přece i její obraz patří do cely karmelitána. I s tím jsem si dovedl poradit. V části breviáře, který právě používáme a který mi naštěstí nechali, je na začátku nádherné vyobrazení Panny Marie Karmelské od Anny Marie von Oer. Můj breviář stojí doširoka otevřený na tomto vyobrazení na hořejším ze dvou rohových prkének vlevo nad postelí. Stačí mi, abych od stolu krátce pohlédl doprava, a mám před sebou její krásné vyobrazení. Když ležím na posteli, můj pohled nejprve padne na tuto nositelku hvězd, Spes omnium Carmelitarum (Naději všech karmelitánů).

cela ve vězení v ScheveningenBeata Solitudo (šťastná samota). Už se zde v této malé cele cítím naprosto jako doma. Ještě jsem se tady nenudil. Jsem sám, to ano, ale nikdy mi dobrý Bůh nebyl tak blízko. I když nemohu vycházet k lidem ani lidé nemohou přicházet ke mně, mám chuť křičet radostí, protože On se mi dal znovu nalézt ve své plnosti. On je teď mým jediným útočištěm a já se cítím šťasten a v bezpečí. Chci zde zůstat napořád, pokud On to tak zařídí. Málokdy jsem byl tak šťastný a spokojený.

(1) Celá Tereziina báseň, z níž je výrok vyňat, zní:
Nic ať tě nemate,
nic ať tě neleká,
všechno pomíjí.
Bůh se nemění,
trpělivost
dosáhne všeho.
Kdo má Boha,
tomu nic nechybí.
Jen Bůh stačí.

Převzato z knihy: Grundkurs Spiritualität des Karmel
Autor: Elisabeth Hense, TOCarm.
Přeložil a upravil: Norbert Žuška, O.Carm.

Související články

Titus Brandsma: Co je mystika?
Jaký obraz Boha fascinuje dnešního člověka?
Kontemplativní život je vznešený a přesto zcela prostý

V Karmelitánském nakladatelství: Titus Brandsma

Připomínáme

Kalendář

listopad 2024
Po Út St Čt So Ne
28 29 30 31 1 2 3
4 5 6 7 8 9 10
11 12 13 14 15 16 17
18 19 20 21 22 23 24
25 26 27 28 29 30 1

Přihlášení