Doporučujeme
TEXTY Z TRADICE
V této rubrice najdete texty především z karmelitánské tradice – minulé i současné. Mají Vám posloužit jako inspirace pro život modlitby, příp. k orientaci v těžkostech, na které každý z nás při úsilí o hlubší křesťanský duchovní život naráží. Seskupené texty významnějších autorů, příp. tematických celků si můžete otevřít v podkategoriích nazvaných jejich jmény v dolní části stránky.
Připomínejte si nemocné chudé, kterým se stává, že si nemají ani komu postěžovat. Ostatně, být chudé, a zároveň opečovávané, s tím se nikam nedojde. … Umějte trošku trpět pro lásku Boží, aniž by o tom museli hned všichni vědět! Tím spíše, že toto naříkání není k ničemu, protože dané zlo to stejně neutiší. Ve všem tom, co jsem řekla, nemám na mysli vážné nemoci, nýbrž ony bolístky, které se dají přemoci. Věřte, dcery, že když už jednou začneme přemáhat tato tělíčka, ona nás už pak nebudou tolik trápit. Pokud se jednou provždy nerozhodneme přijmout smrt a nedostatek zdraví, nikdy nic nedokážeme. Snažte se proto toho nebát a celé se odevzdejte Bohu, ať si přijde, co přijde. Co na tom, jestli zemřeme? Kolikrát se tělo vysmálo nám: nevysmějeme se i my občas jemu? A věřte, že toto rozhodnutí je důležitější, než si dokážeme představit; pokud to totiž budeme dělat stále častěji, s Pánovou milostí se staneme jeho paní. Nuže, zvítězit nad takovým nepřítelem je pro zvládnutí bitvy tohoto života velkou věcí. Kéž to učiní Pán, jak jen on sám může.
(sv. Terezie od Ježíše, Cesta dokonalosti, 11,3–5)
Jako nedokonalá věc se mi jeví, mé sestry, ustavičné naříkání pro drobné těžkosti. Je-li neduh opravdu těžký, projeví se sám a je vidět jinak než vašimi nářky. Ta, které by bylo opravdu špatně, takže by se jednalo o skutečnou chorobu, ať to řekne a vezme si to, co považuje za nezbytné. Zbavíte-li se totiž sebelásky, bude vás jakékoli pohodlí stát tolik, že nemějte strach, že byste ho zneužívaly nebo že byste si naříkaly bez příčiny. Pokud se člověk nezbaví zvyku o tom mluvit a na všechno naříkat – není-li to zrovna Bohu –, nikdy s tím neskončíte. Toto tělo má totiž jeden nedostatek – čím víc se o ně pečuje, tím víc potřeb objevuje.
(sv. Terezie od Ježíše, Cesta dokonalosti 11,1–2)
Jsem Vaše, pro Vás jsem se narodila,
co přikazujete, abych udělala?
Svrchovaný Majestáte,
věčná moudrosti,
dobroto hojná pro mou duši;
Bože Výsosti, Bytí, Dobroto,
hleďte, jak velká ubohost
Vám dnes takto zpěvem vyznává lásku:
co přikazujete, abych udělala?
Jsem Vaše, poněvadž jste mě stvořil,
Vaše, poněvadž jste mě vykoupil,
Vaše, poněvadž jste mě snesl,
Vaše, poněvadž jste mě povolal,
Vaše, protože jste mě vyčkal,
Vaše, poněvadž jsem se nezatratila:
co přikazujete, abych udělala?
Hle, zde je mé srdce,
kladu je do Vaší dlaně,
mé tělo, můj život a duše,
mé nitro a náklonnost;
sladký Snoubenče a Vykoupení,
jelikož jsem se Vám nabídla jako Vaše:
co přikazujete, abych udělala?
Darujte mi smrt, darujte mi život:
dejte mi zdraví nebo nemoc,
čest nebo ponížení mi dejte,
darujte mi válku nebo hojný pokoj,
slabost nebo bezvadnou sílu,
všemu tomu přitakávám:
co přikazujete, abych udělala?
Jsem Vaše, pro Vás jsem se narodila,
co přikazujete, abych udělala?
(sv. Terezie od Ježíše, úryvek z básně „Jsem Vaše“)
Nic ať tě nemate,
nic ať tě neleká,
všechno pomíjí.
Bůh se nemění,
trpělivost
dosáhne všeho.
Kdo má Boha,
tomu nic nechybí.
Bůh sám stačí.
(text nalezený jako opis v breviáři sv. Terezie od Ježíše)
Terezie z Avily (1515–1582)
Chci vás upozornit, že pro toho, kdo se vydá na cestu vnitřní modlitby..., není podstatné mnoho přemýšlet, nýbrž mnoho milovat, a proto máte dávat přednost těm věcem, které více podněcují k lásce. Snad ještě nevíme, co je láska, a tomu se nedivím.
Terezie z Avily (1515–1582)
Když se člověku v určité době, při nejmenší zmínce o Bohu či při sebenepatrnější myšlence na Něho začnou řinout hojné slzy, takže je nemůže zadržet, je možné, že k tomu dochází víc kvůli jistým pocitům, jež se nakupily v srdci, než z lásky k Bohu, takže se zdá, že nelze přestat plakat.
V sobotu 28. března letošního roku jsme oslavili 500. narozeniny sv. Terezie od Ježíše. Dnešním svátkem této karmelitky, světice a učitelky církve se uzavírá její jubilejní rok. Při této příležitosti Vám překládáme báseň-modlitbu, v níž Terezie sama hovoří o svém narození, jakož i o smyslu svého života a touhách, které naplňují její srdce. Text svědčí o veliké svobodě a nesobecké lásce, k nimž Bůh Terezii přivedl na cestě vnitřní modlitby.
Terezie z Avily (1515–1582)
Moje sestry, ráda bych, abychom usilovaly o toto. Mějme vytrvalou touhu po modlitbě a věnujme se jí, abychom měly sílu sloužit Pánu, a ne abychom si užívaly...
Terezie z Avily (1515–1582)
Bude dobré, sestry, abych vám řekla, proč Bůh uděluje takové milosti na tomto světě (1). Jestliže jste mě pozorně sledovaly, pochopily jste to z účinků, jež působí, nyní však vám to chci zopakovat, abyste neupadly do velkého omylu a nemyslely si, že tím pouze hýčká duše.
Terezie z Avily (1515–1582)
Nesmíte si myslet, sestry, že ty účinky, o nichž jsem mluvila (1), jsou stále stejně silné.
Terezie z Avily (1515–1582)
Motýlek je mrtvý, je svrchovaně šťasten, že našel své odpočinutí a že Kristus žije v něm (1). Pohleďme nyní, jak žije, a zda se jeho nynější život liší od předešlého; zda opravdu dostal milost, o níž byla řeč, to se pozná podle účinků. Podle mého názoru účinky jsou následující.