KARMEL

Svaté rozlišování je radikálně odlišné od lidské prozíravosti

Máme pohlížet na rozlišování jako na dar Ducha svatého? Nelze je chápat jako jeden z oněch sedmi známých darů, ani jako další osmý (1). Patří podstatně ke každému daru, ano, dá se říci, těchto sedm darů představuje sedm podob tohoto daru.

Dar bázně umí »rozlišit« v Bohu božský majestát a dovede posoudit nekonečnou vzdálenost mezi Boží svatostí a vlastní porušeností (2). Dar zbožnosti umí rozlišit v Bohu »pietas«, otcovskou dobrotu, a vzhlíží k němu s uctivou synovskou láskou, s láskou, která rozlišuje a poznává, jaká úcta a láska náleží Nebeskému Otci.

V případě daru rozumnosti je nejjasněji vidět, že jde o dar rozlišování: rozlišení toho, co je v dané životní situaci přiměřené. U daru síly by se člověk mohl domnívat, že se zde jedná o dar, který se týká čistě vůle. Nicméně dělící hranice mezi rozumností, která rozeznává správnou cestu, aniž by po ní (nutně) kráčela, a silou, která se prosazuje slepě, může existovat jen na rovině čistě přirozené. Kde vládne Duch svatý, stává se lidský duch povolným, aniž by se stavěl na odpor. Rozumnost určuje praktické jednání, síla od rozumnosti přijímá světlo. Obě dohromady umožňují člověku pružně se přizpůsobit okolnostem. Protože se člověk poddává Duchu bez odporu, je schopen zvládnout vše, co ho potkává.

V podobě daru poznání mu světlo Ducha umožňuje, aby dovedl naprosto jasně rozlišit a vnímat vše stvořené a vše, co se děje, ve vztahu k tomu, co je věčné; chápat je v jejich původu i smyslu a přiřadit jim náležité místo a odpovídající závažnost. Ano, jako dar poznání mu dává vhled do vlastních hlubin božství a působí, že před ním může jasně zazářit zjevená pravda. Ve své dokonalosti – jako dar moudrosti – světlo Ducha člověka sjednocuje s Trojjediným Bohem a zároveň ho uschopňuje pronikat sám věčný Pramen a vše, co z něho vyvěrá a co je jím udržováno, v onom božském proudění života, které představuje poznání a lásku zároveň.

Svaté rozlišování je tedy radikálně odlišné od lidské prozíravosti. Nerozlišuje pomocí postupných logických úvah a kroků jako bádající lidský duch na základě rozčlenění a shrnutí, srovnání shromážděných údajů, na základě závěrů a důkazů. Rozlišuje podobně jako oko, které před sebou v jasném denním světle bez námahy vidí ostré obrysy věcí. Pronikání do jednotlivostí nepůsobí ztrátu přehledu o souvislostech. Čím výše poutník vystoupí, tím více se rozšiřuje jeho rozhled, až z vrcholu bude mít výhled do všech směrů. Zrak ducha osvícený nebeským světlem vidí až do nejzazších dálek, nic mu nesplývá, nic není nerozeznatelné. S jednotou roste plnost, až lze v prostém paprsku božského světla spatřit celý svět, jak tomu bylo u sv. Benedikta v jeho »velkém vidění« (3).

(1) Terezie Benedikta se ve své úvaze opírá o tradiční výčet sedmi darů Ducha svatého podle Septuaginty (řeckého překladu Starého zákona), Iz 11,2; že Pavel v 1 Kor 12,10 výslovně dar rozlišování zmiňuje, si v tuto chvíli pravděpodobně neuvědomuje. Rovněž jí nejde o systematicky přesné pojednání propojení daru rozlišování se sedmi dary Ducha svatého, proto se zde neobjevuje zmínka o přítomnosti rozlišování v daru rady. Cílem tohoto spisku je upozornit novicmistrovou, sr. Terezii Renatu od Ducha svatého, že v duchovním vedení je třeba správně rozlišovat, aby se člověk vyvaroval chyb, kterých se sr. Terezie Renata od Ducha svatého dopouštěla.
(2) Doslova nečistotou.
(3) Visio magna sv. Benedikta z pera sv. Řehoře Velikého: ZDE >>>

Převzato z knihy: Edith Stein – Wege zur inneren Stille
Vydala: Waltraud Herbstrith
Vyšlo v nakladatelství: Kaffke, Aschaffenburg, 1987
Přeložil: Norbert Žuška, OCarm.

Související články

Víra je »temné světlo«... je »uchopením« Boha
Kontemplace je smrt a zmrtvýchvstání

V Karmelitánském nakladatelství: Edith Stein