KARMEL

Terezie Benedikta od Kříže (Edith Stein, 1891–1942)

Kam nás toto božské dítě chce na zemi vést, to nevíme a ani se na to nemáme nedočkavě ptát. Víme jen tolik, že těm, kteří milují Pána, je všechno ku prospěchu. Dále víme, že cesty, kterými nás vede Spasitel, směřují dál, mimo tuto zemi.

Jaká podivuhodná výměna! Stvořitel lidského pokolení přijímá lidské tělo a tím nám propůjčuje svoje božství. Vždyť Vykupitel přišel na svět právě proto, aby uskutečnil toto přepodivné dílo. Bůh se stal dítětem lidského pokolení, aby se lidé mohli stát Božími dětmi. Jeden z nás přerušil důvěrný vztah dětství mezi člověkem a Bohem, jeden z nás jej musel zase navázat a zaplatit za hřích. Toho nebyl schopen nikdo ze starého, nemocného a zplanělého kmene. Bylo třeba, aby vyrazil nový, zdravý a ušlechtilý výhonek. Stal se jedním z nás; zároveň však víc než jen to: splynul s námi. Vždyť na lidském pokolení je podivuhodné právě to, že jsme všichni jedno. Kdyby tomu bylo jinak, stáli bychom tu jako samostatné a oddělené bytosti svobodně a nezávisle vedle sebe, pak by nemohl pád jednoho člověka vést k pádu všech ostatních. Na druhé straně by pak sice bylo možné zaplatit za nás výkupné a přičíst je v náš prospěch, Vykupitelova spravedlnost by však nepřešla na hříšníky, nebylo by možné ospravedlnění. On však přišel, aby byl v jednom tajemném těle s námi: on naše hlava, my jeho údy. Vložme svoje ruce do rukou božského dítěte, řekněme své „ano“ na jeho „následuj mě“, pak jsme jeho a cesta k tomu, aby na nás přešel jeho božský život, je volná.

To je počátek věčného života v nás. Není to ještě blažené patření na Boha ve světle slávy; je to ještě noc víry, ale nepochází to už z této země, stojíme již v Božím království. Když Nejsvětější Panna vyslovila své „fiat“, začalo Boží království na zemi a ona byla jeho první služebnicí. A všichni, kdo se před narozením dítěte i po něm slovem i skutkem k němu hlásili – svatý Josef, svatá Alžběta se svým dítětem a všichni, kdo stáli kolem jeslí –, vstoupili do Božího království. Vypadalo jinak, než jak si lidé podle žalmů a proroků představovali vládu božského Krále. Římané i nadále zůstali pány v zemi a velekněží se znalci Písma dál drželi v područí prostý lid. Každý, kdo se hlásil k Pánu, nesl jeho nebeské království neviditelně v sobě, pozemské břemeno mu nebylo odňato, nýbrž mu k němu bylo dokonce přidáno leckteré další; avšak to, co měl v sobě, byla povznášející síla, která mírnila jho a břemeno činila lehkým. Tak je tomu i dnes s každým Božím dítětem. Božský život, který se rozžíhá v duši, je světlo, které přišlo do temnoty, div Svaté noci. Kdo je v sobě nosí, ten rozumí, když se o něm mluví. Pro ostatní však je všechno, co se o něm dá říci, jen nesrozumitelné řečnění. Celé Janovo evangelium je takové povídání o věčném světle, které je láska a život. Bůh v nás a my v něm, to je náš podíl na Božím království, jehož základy byly položeny Vtělením.

Převzato z knihy: Bl. Edith Stein, Vánoční tajemství

Dále doporučujeme

Modlitba je Jákobův žebřík

V Karmelitánském nakladatelství: Edith Stein