KARMEL

Jan od sv. Samsona (1571–1636)

Texty „Svatební písně“, které zde předkládáme, dávají nahlédnout do nitra slepého řeholního bratra Jana od sv. Samsona. Nejde o naukové výpovědi o Bohu, ale o obrazy, které vystupují z jeho nitra a vypovídají o jeho hlubokém spojení s Bohem skrze živou víru a osobní důvěrnou lásku. Paradoxně právě tento ‚slepec‘ nám otvírá oči pro Boha, který je Tajemstvím vpravdě nevýslovným, a zve nás k touze růst ve vztahu k Němu ne podle míry, kterou si určujeme sami, ale kterou nám určil Bůh. Jan mluví v ženském rodě, neboť hovoří jménem duše, nevěsty Kristovy.

„Protože přebýváme v Bohu, žijeme, jak tomu rozumím já, v lásce, která přesahuje prožívanou lásku a nikdy nejsme mimo lásku. Naopak jsme v nekonečné lásce, která je velmi prostě přítomná v nás i kolem nás.“

(Z nadiktovaných spisů)

Jan od sv. Samsona (1571–1636)

Svatost nespočívá v tom, jestli pociťujeme nebo nepociťujeme Boha, když se vylévá do duše nebo se jí dotýká svými božskými paprsky, ale ve skutečném bytostném praktikování lásky. Tato láska v Bohu činí vše – bez světla nebo pociťované zbožnosti – i v čase nejhorší a nejbolestnější vyprahlosti. Bůh má totiž ve zvyku navštěvovat vyprahlostí ty, které velmi miluje, a cvičit je tímto způsobem.

Dnes ráno jsem trpěla, poněvadž jsem nevnímala Boha. Zdálo se mi, že mé srdce je jako ze železa. Vzývala jsem však Ducha svatého a říkala jsem: „To ty nám dáváš poznat Krista. Apoštolové s ním pobývali dlouho a nerozuměli mu, ale jediná kapka tebe stačila na to, aby mu porozuměli. Ty učiníš, že i já mu porozumím. Kapka tebe mi stačí, abys mi ukázal Ježíše takového, jaký je.“

(Miriam od Ukřižovaného, myšlenky)

Na Lásku, na mou Lásku!
Pojďte, králové země,
pojďte, klaňme se mu.

Zpívám o velikosti,
o moci našeho Stvořitele:
pojďte, klaňme se mu.

Celá země, zvířata
v hluboké úctě se radují:
Pojďte, klaňme se mu.

Padněme mu k nohám,
darujme mu svá srdce:
pojďte, klaňme se mu.

(Marie od Ukřižovaného Ježíše, úryvek z Písně na Lásku)

Vidím svého bratra prodávat Miláčka... Och, můj bratře, jak můžeš prodávat Ježíše kvůli svým libůstkám, kvůli svým zájmům, kvůli pohybu po cestě Satanově, která je cestou do pekel? Ó, můj bratře, jestli chceš prodat Miláčka, já ho koupím... Ó, Spasiteli, koupila bych tě za své slzy, za poslušnost, za pokoru, za lásku, za oběť, za smrt, za čistší lásku k bližnímu... Budu-li toto činit, budu tě kupovat pro ty, kteří tě prodávají.

(Miriam od Ukřižovaného /1846–1878/, duchovní vzlety)

Každé ráno, když zjistím, že zůstávám na zemi, říkám Ježíšovi: Pane, jak tvrdé máš srdce! Hned jak tato slova vypustím z úst, říkám Mu: Promiň, můj Bože, promiň, že tak s Tebou mluvím!…
Uspiš, uspiš, můj Bože, tu chvíli, kdy půjdu k Tobě. Na zemi se mi nic nelíbí. Pospěš, pospěš si, Pane! Na ničem mi již nezáleží. Ale, pokud budu žít, bojím se, že se k něčemu připoutám. Bojím se sama sebe…

(Miriam od Ukřižovaného, myšlenky o smrti)

Prameni míru a světla, přijď a osvěť mě.
Jsem hladová, přijď a nasyť mě.
Jsem žíznivá, přijď a osvěž mě.
Jsem slepá, přijď a daruj mi zrak.
Jsem chudá, přijď a obohať mě.
Jsem nevědomá, přijď a pouč mě.
Duchu svatý, celá se ti odevzdávám.

(Miriam od Ukřižovaného, modlitba k Duchu svatému)

Duchu svatý, osvěť mne. Ježíš řekl, že přijdeš k neučeným. A já jsem první z těchto neučených. Neprosím tě o jiné vědění, o jiné poznání, jenom o moudrost nalezení Krista a o moudrost setrvání u něj.

(Miriam od Ukřižovaného, myšlenky)

Můj otče, vůbec se nedivte tomu, co vidíte a slyšíte v současné době, a nehněvejte se kvůli tomu, naopak, každého omlouvejte. Vždyť co to může změnit? Ať si celý svět říká bílé nebo černé; jsme jen to, co jsme před Bohem. Proč se znepokojovat? Nechme tvory, ať nás soudí, Pán už potom chtít soudit nebude. Buďme jako ta cizoložnice: když ji všichni odsoudili, Pán ji nezavrhl. … Nuže, otče, nesuďme nyní ostatní, jako soudili druzí nás. Buďme souzenými, ale nebuďme soudci.

(sv. Marie od Ukřižovaného, dopis o. Lazarovi, bývalému zpovědníkovi, 7. 1. 1873)