KARMEL

V roce 1937 zveřejnil Titus Brandsma v »Katolické encyklopedii« pod heslem »mystika« článek, v němž krátce popsal pojem mystika, a rovněž důležité aspekty mystiky na základě jejího vývoje v dějinách a její psychologie. Brandsmův zájem o mystiku nebyl jen čistě vědecký; jeho osobnost i životní dílo nesly rysy mystického postoje k životu.

Terezie z Lisieux (1873–1897)

Ty víš, můj Bože, že jsem nikdy netoužila po ničem než tě milovat. Nedělám si nárok na žádnou jinou slávu. Tvá láska mě předcházela od mého dětství, rostla se mnou, a teď je to propast, jejíž hloubku nemohu dohlédnout. Láska přitahuje lásku.

Terezie z Avily (1515–1582)

Někdy Pán sesílá jistá hnutí jásotu a jakousi divnou modlitbu, jejíž povaha se nedá pochopit. Avšak mluvím vám o ní proto, abyste věděly, že je možná, a velmi chválily Pána, v případě, že se vám jí dostane. Podle mého názoru se jedná o jakési velké spojení mohutností, kterým však Bůh ponechá svobodu těšit se tou radostí, aniž bych chápaly z čeho se těší, anebo jakým způsobem. A stejně je tomu se smysly. Vypadá to jako hatmatilka, ale opravdu se to stává. Duše zakouší takovou radost, že se s ní nechce těšit sama, a dychtí, aby ji všichni poznali, aby jí pomáhali chválit Pána, jenž je cílem každého jejího pohybu.

Žijeme v lásce, která přesahuje prožívanou lásku

Jan nás učí jednoduché cestě ke spojení s Bohem v lásce: prostému pohledu na Boha:

»Temnota« a »tma«

Další důležité rozlišení, které najdeme u Jana od Kříže, odpovídá na otázku, čím je »temná noc« jako nábožensko-duchovní fenomén v životě člověka způsobena. Jan v tomto ohledu rozlišuje, spolu s Pseudo-Dionysiem Areopagitou (5. stol.), mezi »temnotou« a »tmou«.

Místo Panny Marie v Karmelu

Stejně jako je Karmel povolán k tomu, aby žil Kristovým životem modlitby a jeho radikálním odevzdáním se vůli Otce a ukazoval tak, že všechny ostatní skutečnosti jsou relativní, tak je karmelitánská rodina také povolána k tomu, aby zpřítomňovala lásku, kterou Ježíš, dokonalý syn, miluje svou matku Marii. Od prvopočátků na hoře Karmel, kde byla blahoslavená Matka bratřím patronkou vzhledem k tomu, že zbudovaná kaple byla zasvěcena právě jí, přes tolik známé mariánské svatyně jako jsou Carmine Maggiore v Neapoli či diecézní mariánská svatyně v Trapani či Aylesford v Anglii, až po Kostelní Vydří zde v českých zemích, kde je Maria uctívána jako Panna Maria Karmelská, zakouší řád Mariinu přítomnost, ochranu i mateřskou péči tolika způsoby, že bez Marie by prostě Karmel nebyl sám sebou.

Vojtěch Kodet, O.Carm. (*1956)

V jednom z biblických komentářů jsem četl, že církev je vystavena stejným pokušením, jako byl vystaven Pán Ježíš, když se postil na poušti. To mě inspirovalo k přemýšlení o pokušeních církve v dnešní době.

Duch nespočine v duších těch, kdo vedou jedovaté řeči

O sv. Marii Magdaléně je známo, že to byla světice Ducha svatého, která jej přijala ve všech jeho podobách. Často o něm mluví, a to s největší láskou a úctou.

Živé Boží slovo: 1 Král 18,36–40

„Nastal čas, kdy se přináší obětní dar. Prorok Eliáš přistoupil a řekl: »Hospodine, Bože Abrahamův, Izákův a Izraelův, ať se dnes pozná, že ty jsi Bůh v Izraeli a já tvůj služebník a že jsem učinil všechny tyto věci podle tvého slova. Odpověz mi, Hospodine! Odpověz mi, ať pozná tento lid, že ty, Hospodine, jsi Bůh. Ty sám obrať jejich srdce zpět k sobě.«

Michael od sv. Augustina (1622–1684)

Duše je daleka toho, aby zesmutněla, když je »odstavena« od objetí a polibků Milovaného, když zeslábne pociťování něžné, sjednocující lásky, když je vedena z příjemné samoty zpět do mnohočetných činností. Naopak: díky mimořádné přízni Milovaného, díky tak přátelskému sjednocení s Ním, díky předchozímu niternému »ponoření« v Bohu, díky láskyplnému zakoušení Boha se cítí posílená a naplněna odvahou k tomu, co je obtížné. Neboť tato velmi něžná zakoušená láska sjednocení se proměňuje v lásku jinou, v lásku, která je „silná jako smrt“ (Pís 8,6). Tato jednající láska ochotně postrádá jakoukoli útěchu, jakékoli pociťování přízně. Neboť láska, která je silná jako smrt, nechává duši umřít všem stvořeným věcem i sobě samé; ano, jako smrt odděluje tato láska duši od každé tendence k něčemu přilnout, aby napříště žila jen v Bohu.