KARMEL

Jako by byl v mém nitru navrtán silný hojivý pramen

Marie má za úkol psát bez toho, že by napsané sama cenzurovala, má bez ostychu napsat vše, čím v duchovním životě žije. To se jí daří, když má »před očima« Boha nebo Matku Boží nebo anděly; je to ale obtížné, když si dělá starosti, že by její dopisy mohli číst lidé pošetilí a úzkoprsí:

Zatímco jsem psala, napadlo mne, že těm, kteří to budou číst, možná budu připadat jako padlá na hlavu, když se sama tak chválím. Možná si někdo pomyslí, že to dělám proto, že chci něco znamenat nebo z nesnesitelné samolibosti. Proto jsem se neodvažovala pokračovat, ale uvnitř jsem slyšela: pokračuj v celé prostotě a upřímnosti, dovol, abych se o to, co napíšeš, postaral já.

Marii je jasné, že její zápisky mohou být nezasvěcenými lidmi pochopeny nesprávně. Úzkoprsý pohled a nezkušenost s duchovním doprovázením mohou její slova špatně interpretovat. Z obavy před nesprávným pochopením uvažuje o možnosti s psaním přestat. Nicméně dobrá zkušenost, kterou při psaní udělala, získala převahu nad jejími obavami a strachy. Při psaní Marie pociťuje intenzivní spojení s Bohem, s Matkou Boží nebo s anděly a toto spojení »vábí« slova z jejího nitra. Své autobiografické psaní Marie prožívá jako čas božské inspirace a božského sdílení. Během psaní ji sám Bůh uvádí hlouběji do života Ducha:

Cítím zcela zřetelně, že mi přitom někdo pomáhá, ale nevím, kdo to je, jestli je to Milovaný nebo milá Matka nebo milý Otec nebo svatí andělé. Hodinu za hodinou, větu po větě, ve velké prostotě a ztišení mysli, je mi v nitru diktováno. Obsah je rozveden jen tak, jak je to skutečně nutné pro větu, pro vlastní obsah a pro čas psaní, a ne více. Vzpomenu si jen tolik, kolik tužka dokáže napsat na papír a kolik dovoluje čas, aniž by toho bylo víc nebo to šlo dále, než jak je nutno – jak jsem řekla. Předtím nebo potom na to nemyslím; takže začínám s tak prázdným srdcem, že většinou nevím, co mám psát. Vezmu do ruky tužku a pohlédnu s láskou na Boha; pak se mi ve vzpomínce postupně vybaví, co se stalo před mnoha lety a nač jsem během těch let už nemyslela.

Autobiografické psaní se stalo pro Marii blahodárnou »hygienou ducha«, posiluje ji na její duchovní cestě. Jako by byl v jejím nitru navrtán silný pramen, který má pro ni hojivé účinky.

Převzato z knihy: Grundkurs Spiritualität des Karmel
Editor: Michael Plattig a Elisabeth Hense, 2006
Přeložil a upravil: Norbert Žuška, OCarm.

Související články

Autobiografické duchovní zápisky Marie Petyt (1)
Autobiografické duchovní zápisky Marie Petyt (3)
Život z vlastní nicoty a z hlubokého sjednocení s Bohem