KARMEL

Žijeme v lásce, která přesahuje prožívanou lásku

Jan nás učí jednoduché cestě ke spojení s Bohem v lásce: prostému pohledu na Boha:

Přebýváme ve svém vlastním nejhlubším nitru, nebo spíše v Něm, v nekonečném Bohu, a jsme cele zaměstnáni tím, že na Něj pohlížíme velmi živým, velmi prostým a velmi plamenným pohledem, aniž bychom se od Něj odvrátili. Tento pohled je u těch, kteří jsou dokonalí (1), velmi intenzivní, velmi »ztracený v Bohu« a velmi prostý. Ale jak jsem řekl, člověk na toto naše přebývání v Bohu téměř nemyslí. My myslíme jen na Boha, kterého »vidíme« (2) a který nás neustále přitahuje k sobě, a tomu se chceme líbit tím, že se věrně snažíme bdít nad sebou uvnitř i navenek. Protože ale přebýváme v Bohu, žijeme, jak tomu rozumím já, v lásce, která přesahuje prožívanou lásku, a nikdy se nenacházíme mimo lásku. Naopak jsme v nekonečné lásce, která je velmi prostě přítomná v nás i kolem nás.

Prostý pohled na Boha není vyhrazen zdravým či bohatým, těm, kterým osud přeje, nebo »hýčkaným« životem. Naopak, spíše ho spontánně doprovází prázdné vztažené ruce, které jsou připraveny vše přijímat od Boha. Už při pohledu zvenčí byl Janův život charakterizován prázdnýma, prosícíma, a tudíž přijímajícíma rukama. Ve svém nitru k tomu Jan objevil odpovídající hnutí srdce: láskyplný příklon k Bohu.

Tento příklon, o němž Jan často mluví, je – v analogii k dýchání – krátkým a intenzivním impulsem života duše zacíleným k Bohu. Jde o hnutí srdce, které celou bytost s ohněm její lásky přikloní k Bohu. Na začátku člověk tento příklon ve svém srdci probouzí sám a pomáhá si přitom láskyplnými slovy. Postupně ale lidská aktivita stále více slábne a motorem tohoto hnutí se stává Duch svatý. Lidský úkon přitom potlačen není, ale Bůh do tohoto lidského hnutí vstupuje a proniká je tak hluboce a niterně, že je uschopňuje k takovému příklonu, který daleko převyšuje schopnosti člověka.

Pak se cítíte jakoby beze zbytku přivedeni zpět ke svému Původci a zanecháni ve stavu velmi prostého a hlubokého pronikání vlastní nejhlubší podstaty. Cítíte a vidíte, že tím bylo vaše nazírání Boha a zalíbení v Něm povýšeno, rozšířeno, prodlouženo, prohloubeno a zjednodušeno, takže už nemusíte uplatňovat svůj láskyplný um tak jako dřív, abyste dospěli k prožívání tohoto stavu. A tak je člověk pozvednut prostým a svrchovaným pohledem a prostou a svrchovanou kontemplací, které dává Bůh a v nichž On sám přitahuje duši v míře silnější či slabší, v míře komplexnější či méně komplexní k prostému nahlížení a kontemplaci Sebe sama – způsobem, který přesahuje vlastní um člověka.

(1) Velmi pokročilí v duchovním životě.
(2) Kterého se snažíme si představit.

Převzato z knihy: Grundkurs Spiritualität des Karmel
Autor: Elisabeth Hense, TOCarm.
Přeložil a upravil: Norbert Žuška, OCarm.

Související články

Tajemství šťastného života slepého bratra Jana (1)
Tajemství šťastného života slepého bratra Jana (3)
Život slepého bratra Jana od sv. Samsona
Svatební píseň
Bohu se nic nelíbí tolik, jako přetvářet lidi v lásku