KARMEL

Alžběta od Trojice (1880–1906)

Zdá se mi, že mým úkolem v nebi bude získávat duše tím, že jim budu pomáhat zapomínat na sebe, aby přilnuly k Bohu prostým láskyplným úsilím, a uchovávat je v hlubokém vnitřním mlčení, které Bohu umožní, aby se vtiskl do jejich srdcí a přetvořil je v sebe.

Program mého usebrání je založen na spočinutí skrze víru a lásku pod ‚pomazáním Ducha svatého‘, o němž mluví svatý Jan, protože on jediný ‚proniká hlubiny Boží‘. Modlete se, abych nezarmoutila tohoto Ducha lásky, ale abych mu dovolila uskutečnit ve mně všechna díla jeho milosti.

Wilfrid Stinissen (1927–2013)

Při kontemplativní modlitbě nejde o to vzbudit city. Kontemplativní modlitba probíhá na úrovni hlubší, než jsou city. Na podstatě této modlitby se nemění nic, ať jsme ve svém nitru uchváceni nebo nejsme... Láska, která se tu pěstuje, není láskou emotivní, nýbrž láskou na mnohem hlubší úrovni, je to láska ryzí, která absorbuje celého člověka. Je to láska, která je mnohem víc než to, čemu říkáme »láska«, tj. je absolutně nesobecká.

Titus Brandsma (1881–1942)

Mezi mnoha otázkami, které si kladu, mne žádná nezaměstnává tolik jako ‚záhada‘, že rozvíjející se lidstvo, které je nesmírně hrdé na svůj pokrok, se v tak hojném počtu odvrací od Boha. Je znepokojivé, že v době velkých pokroků v mnoha oblastech stojíme před fenoménem neuctívání Boha ze strany člověka, dokonce jeho popírání. A tento fenomén se rozmáhá jako šířící se nakažlivá nemoc.

Terezie z Lisieux (1873–1897)

Má cesta pozůstává z důvěry a lásky, nechápu duše, které se bojí tak něžného Přítele. Někdy, když čtu jistá duchovní pojednání, v nichž je dokonalost ukazována za tisícerými překážkami, obklopená spoustou iluzí, můj ubohý rozoumek se brzy unaví, zavřu učenou knihu, která mi působí bolení hlavy a vysušuje mi srdci, a vezmu si Písmo svaté. Potom se mi všechno zdá jasné, jediné slovo odhalí mé duši nekonečné obzory, dokonalost mi připadá snadná. Vidím, že stačí uznat svou nicotu a odevzdat se jako dítě do Boží náruče.

Interaktivní výstava s názvem „Po stopách sv. Cyrila a Metoděje“ se uskuteční ve dnech 15. 6.–30. 6. 2013 v chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Olomouci-Hejčíně (Cyrilometodějské náměstí). Pro veřejnost bude otevřena o sobotách od 10 do 17 hodin a o nedělích od 13 do 17 hodin. Během dopoledne všedních dní bude výstava k dispozici základním školám jako možnost doplnění a rozšíření výuky našich národních dějin.

Více informací na webových stránkách farnosti - www.farnost-olomouc-hejcin.cz. 

Plakát v PDF ZDE ->>

Živé Boží slovo: 1 Král 17,9–24; Lk 7,12–17

Co se odehrávalo v srdci vdovy ze Sarepty u Sidónu, když její syn vydechl duši a ona říká Elijáši: Co ti bylo do mých věcí, muži Boží? Přišel jsi ke mně, abys mi připomněl mou nepravost a mému synu přivodil smrt? (1), nevíme. Víme ale, co toto vyprávění vzbuzuje v nás, když ho čteme nebo slyšíme, když ho na sebe necháváme působit, když sledujeme, jaké otázky a jaké emoce v nás vyvstávají. Co asi prožívá tato žena? Syn byl její jedinou oporou, její budoucností... a nejspíš jedinou radostí. A tento poslední smysl jejího života je jí vzat.

Škapulíř (od latinského slova scapula, lopatka) označuje původně část oděvu – vlastně pruh látky splývající přes prsa dolů jako zástěra a na zádech přes lopatky – běžnou součást řeholního šatu nejen u karmelitánů.

Legendy říkají, že pozdější generální převor karmelitánského řádu sv. Šimon Stock (1256–65) prosil Patronku Karmelu Pannu Marii, aby zprostředkovala řádu nějaké privilegium: uznání autoritou církve vzhledem k tomu směru, kterým nyní jde (příklon k žebravým řádům). Maria se mu zjevila, ukázala mu na škapulíř a řekla:

Hoc tibi et tuis privilegium: in hoc moriens salvabitur.
(To je privilegium tobě a tvým. Kdo zemře oděn tímto oděvem, bude spasen.)

Terezie z Avily (1515–1582)

Jednou jsem dumala nad tím, proč Bůh miluje tolik pokoru, a napadlo mi náhle, bez jakékoliv předešlé úvahy, že tomu tak musí být, protože On je svrchovaná Pravda a že pokora je pravda. A je to velká věc, uvědomujeme-li si, že sami ze sebe nemáme nic dobrého, jen ubohost a nicotu. Čím víc to kdo chápe, tím je milejší svrchované Pravdě, neboť v Ní kráčí. – Kéž nám dá Bůh..., aby v nás nikdy nezesláblo toto sebepoznání! Amen.

Aylesford 10.–17. května 2013

V letošním Roce víry jsme my, členové generálních rad OCarm. a OCD, přišli na pouť do Aylesfordu v Anglii. Aylesford je významným místem pro celou karmelskou rodinu. Na tomto místě, odkud vám o svátku sv. Šimona Stocka píšeme toto poselství, se skutečně nacházejí fragmenty původního karmelitánského kláštera, který byl vybudován našimi předchůdci na hoře Karmel v roce 1242.

Ne každá temnota je ,temnou nocí‘

Den nemůže existovat bez noci. Hodiny naplněné světlem, štěstím a radostí neexistují bez hodin naplněných temnotou. Tuto zkušenost znají i lidé, kteří v sobě nesou ‚světlo víry‘. I oni – podobně jako všichni ostatní – znají bolest, opuštěnost, tíhu deprimujících emocí, pocity bezvýchodnosti, náhlé vyhasnutí dosavadního jasného světla, pochybnosti i zoufalství.