Doporučujeme
Adrienne von Speyr (1902–1967)
Otcovo znamení Bílé soboty. Jako vtělené Slovo mluví Syn prostřednictvím svého těla o Otci. V tomto čase neexistuje žádné zaslíbení, rovněž žádné naplnění, které by se skrze něj neuskutečnilo: On je trvale uskutečněným Slovem, Slovem, které se právě uskutečňuje, je slyšitelným Slovem Otce. Své sebe-zjevení, své rozmlouvání s námi Otec zcela svěřil Synovi. Syn umírá jako člověk na kříži; ale jako mrtvý se od svého bytí jakožto Slovo neoddělil: stal se mlčícím Otcovým slovem.
Protože se Slovo stalo tělem a tělo umírá, Otec mlčí. Toto mlčení Otce představuje přijetí naplněného poslání Syna. Už není nic, co by o tom mělo být řečeno. Otec mlčí, aby byl jedno se Synem, který je umlčen. A lidé se v tomto čase mezi smrtí a vzkříšením rovněž mají učit mlčet.
V mlčení je obsaženo sestoupení syna do pekel. Uskutečňuje se v mlčení smrti Syna a v mlčení jako odpovědi Otce. Je to výraz ohleduplnosti otcovské lásky, že mlčí. Nechce poukázat na dovršené Synovo dílo jiným způsobem, než vzkříšením. Ono je tím znamením. Otec, který sám nechá Syna vstát, čeká na Syna, až zase začne mluvit, aby obnoveným rozhovorem s Ním opět začal mluvit i s námi. Nejde o nějaké ‚slabé‘ mlčení, o rozpačité mlčení, kterým má být tato smrt vyložena lidem. Jde o bázeň před Synem, která zde mlčí a doprovází Jeho sestoupení mlčením. Zároveň je to bázeň před Synovou smrtí vykoupeným člověkem, kterého Otec stvořil a kterému je ponechána nezávislost a svoboda, aby vzkříšením Syna zakusil, co znamená vzkříšení jako božské sdílení.
Člověk není pro dobu sestoupení vyloučen z tohoto křesťanského poselství. Je začleněn do této cesty, a tím zároveň do tohoto mlčení, a má si utvořit vlastní odpověď na mlčící Slovo Otce. Má podíl na nové úrovni zkoušky, zralosti, rozšíření, a tento podíl si může přivlastnit jen mlčením, neboť se nesmí zařídit po svém, nesmí vymyslet nějaké cizí slovo, které by bylo jiné než slovo Syna.
V celém svém konání jako člověk nám Syn se svým božstvím zjevil i naše lidství: co znamená život v lásce a život s posláním. Nyní je zahalen do smrti a mlčení; ale bylo by zradou vůči Synovi vidět v tomto mlčení něco jiného než jeho vlastní smýšlení: zjevující se lásku. Jako odpověď tedy máme učinit toto mlčení modlitbou a doprovázení (Syna při jeho sestoupení do pekel) aktem víry, aniž budeme vidět, aniž budeme chápat.
Tajemství mlčení se nám nevydá všanc, mlčení nás vydá všanc tomuto tajemství. A účast na něm nemůžeme mít jinak, než jako vydaní všanc. Toto vydání se všanc se odehrává ve smrti Syna a v mlčení Otce. Smrt a mlčení jsou oba pro nás zaznamenatelné póly v tajemství Velkého pátku.
(Adrienne von Speyr, Kreuz und Hölle, Einsiedeln 1966, str. 337n)
Adrienne von Speyr (20. 9. 1902 – 17. 9. 1967) je švýcarská lékařka, konvertitka od protestantismu ke katolické víře, mystička, autorka více než 60 knih s duchovní a teologickou tematikou. Do katolické církve vstoupila duchovně doprovázena Hansem Urs von Balthasarem, který později její mystické prožitky částečně sám zapisoval, redigoval, interpretoval a také zakomponoval do svých teologických děl.
V KNA: Adrienne von Speyr