KARMEL

Dne 14. září slavíme svátek Povýšení svatého kříže. V tento den bosé karmelitky obnovují své řeholní sliby. Text, který následuje, napsala k této příležitosti sv. Terezie Benedikta od Kříže. Stojí za to se nad ním chvíli pozastavit, a to nejen jako nad textem pojednávajícím o kříži jakožto znamení spásy a naděje. Významné jsou totiž i samotné okolnosti jeho vzniku. Terezie Benedikta, vlastním jménem Edith Stein, byla původem židovka a v dospělosti konvertovala ke křesťanství. V roce 1933, když jako žena židovského původu nesměla už dále působit v akademickém prostředí, vstoupila do kláštera bosých karmelitek v Kolíně nad Rýnem. Zde zůstala, až dokud nebyla nucena v důsledku nacistické persekuce uchýlit se na sklonku roku 1938 do kláštera v holandském Echtu.

Terezie z Lisieux (1873–1897)

Ježíš mi říká, že sestru musím milovat, že se za ni musím modlit, i kdyby mě její chování vedlo k domněnce, že ona mě nemá ráda. „Jestliže milujete ty, kdo milují vás, co za to můžete od Boha čekat? Vždyť i hříšníci milují ty, kdo je milují“ (Lk 6,32).

Terezie z Avily (1515–1582)

Bude se vám zdát, sestry, že po tom, co už bylo řečeno o této duchovní cestě (1), už není, co dodat. Ale takový názor je bláhový, neboť jako nemá hranice Boží velikost, tak není nijak omezena jeho činnost. Kdo dokáže někdy vylíčit všechna jeho milosrdenství a jeho velkolepá díla? Jistě nikdo. A proto se nedivte tomu, co bylo řečeno, ani tomu, co vám ještě sdělím, neboť koneckonců to je pouze písmenko vzhledem k tomu, co se dá říci o Bohu.

Živé Boží slovo: Zj 1,5b

„Jemu, jenž nás miluje a svou krví nás zprostil hříchů...“

Jeden nás miluje takové, jací jsme. Každého z nás miluje od věčnosti. Miluje nás tím způsobem, že nás uvádí do své čistoty, do čistoty, kterou sdílí se svým Otcem. Pravá láska je čistotou. Čistota jako božská, křesťanská a v posledku lidská vlastnost je v Pánu vždy svědectvím a úkonem jeho lásky, něčím, co vždy rozšiřuje k větší plnosti lásky.

V Casa São Nuno v portugalské Fatimě se od 19. do 23. sprna 2014 konala první část Karmelitánského evropského programu pro mládež „Awakening“ (Probuzení).

Buď pozorný na to, co od tebe vyžaduje, po čem touží

Život z podstaty duše se nevyznačuje pocitovým vnímáním božské lásky, ale prostým, věrným praktikováním a návykem lásky, i když člověk Boha nepociťuje. Bolestné zakoušení Boží nepřítomnosti se v duchovním životě bude znovu a znovu objevovat jako jeho normální součást.

Temná noc smyslu

V literatuře se v souvislosti s Janovou naukou o temné noci často setkáváme s termínem »temná noc smyslů«. Tento výraz je nepřesný a může být zavádějící, zejména proto, že se smysly lidé často asociují negativně zabarvený výraz »smyslnost«.

Vavřinec od Vzkříšení (1614–1691)

Má nejmilejší Matko! (1)

Děkuji Pánu, že Vám dopřál úlevy, jak jste si přála. Já byl několikrát blízko smrti, ačkoli jsem nikdy nebyl tak radostný. Ani o úlevu jsem neprosil, nýbrž o sílu trpět statečně, pokorně a s láskou. Odvahu, má nejmilejší Matko! Ach, jak je krásné trpět ve spojení s Bohem! Ať už je utrpení jakkoli veliké, přijměte ho z lásky: trpět a být s Ním je jako být v ráji.

Biografické psaní jako součást Božího povolání

Ještě dlouho budou na Marii přicházet pochybnosti, jestli její literární talent skutečně souvisí s Božím dotekem, nebo jestli přece jen nejde o subtilní formu hledání vlastní slávy, když posílá P. Michaelovi (1) všechny tyto dopisy, v nichž mluví o sobě.

Kdo se nemilují navzájem, vůbec Boha neznají

Sv. Marie Magdaléna de’ Pazzi v díle, které nám po ní zůstalo, nemluví od začátku do konce o ničem jiném než o lásce. Všechny její extáze představují uchvácení láskou. Život si nedovede představit jinak než jako lásku. Život a láska jsou pro ni identické. Život Bohu zasvěcené panny, řeholnice, je láska, jako život trojjediného Boha je láska. Jedinou bolestí na světě pro ni je, že „láska není milována“. Spolusestry ji nazývaly „Mater caritatis“ (Matka lásky).