KARMEL

Terezie z Avily (1515–1582)

Bude se vám zdát, sestry, že po tom, co už bylo řečeno o této duchovní cestě (1), už není, co dodat. Ale takový názor je bláhový, neboť jako nemá hranice Boží velikost, tak není nijak omezena jeho činnost. Kdo dokáže někdy vylíčit všechna jeho milosrdenství a jeho velkolepá díla? Jistě nikdo. A proto se nedivte tomu, co bylo řečeno, ani tomu, co vám ještě sdělím, neboť koneckonců to je pouze písmenko vzhledem k tomu, co se dá říci o Bohu.

Už to je jeho velké milosrdenství, že sdělil tyto věci osobám, od nichž se je můžeme dovědět, neboť tak lépe chválíme jeho velikost, když lépe poznáváme, že se sdílí tvorům, a snažíme se vážit si duší, v nichž nachází takové zalíbení. I my máme duši, stvořenou k Božímu obrazu a podobě, ale neumíme si jí vážit, jak si zasluhuje, a proto také neznáme velká tajemství, jež jsou v ní. Ať se líbí Bohu – je-li to k jeho slávě – aby vedl mé pero a naučil mě, jak vám mám vysvětlit něco z toho mnohého, co ještě zbývá říci, a co Bůh odhaluje duším, které uvedl do této komnaty. Na tento úmysl jsem se již mnoho modlila. Ráda bych, jak Bůh ví, aby jeho milosrdenství nezůstalo skryto a aby jeho jméno bylo velebeno a bylo mu vzdáváno více chvály. A doufám, že mě vyslyší, ne tak kvůli mně, jako kvůli vám, abyste pochopily, jak je to důležité, aby vaší vinou Ženich neupustil od slavení duchovního sňatku s vámi, neboť to je zdroj nezměrného užitku.

Velký Bože! Jsem celá rozechvělá, mám-li já, ubohá, mluvit o věci, jejíž chápaní tak málo zasluhuji. Jsem z toho celá zmatená a napadá mi, zda by nebylo lepší pojednat o této komnatě jen stručně, neboť se mi zdá, že je nutno předpokládat, že to znám ze zkušenosti, a protože se znám, působí mi to nevýslovné zahanbení a děsí mě to. Z druhé strany se mi zdá, že by to bylo pokušení a slabost, kdybych to neučinila. A tak se vzdávám, navzdory tomu, co o tom budete soudit. Ať na mne křičí třeba celý svět, jen když je můj Bůh trochu víc chválen a poznáván. A pak, až bude tento spis uveřejněn, já už možná budu mrtva. – Buď veleben Ten, který žije a bude žít po všechny věky! Amen.

(1) O cestě vnitřní modlitby.

(Hrad v nitru, 7. příbytky)

Související

Další texty od Terezie z Avily
Umírám jako dcera církve
Novéna ke sv. Terezii od Ježíše
V Karmelitánském nakladatelství: Terezie z Avily