KARMEL

Živé Boží slovo: Zj 1,5b

„Jemu, jenž nás miluje a svou krví nás zprostil hříchů...“

Jeden nás miluje takové, jací jsme. Každého z nás miluje od věčnosti. Miluje nás tím způsobem, že nás uvádí do své čistoty, do čistoty, kterou sdílí se svým Otcem. Pravá láska je čistotou. Čistota jako božská, křesťanská a v posledku lidská vlastnost je v Pánu vždy svědectvím a úkonem jeho lásky, něčím, co vždy rozšiřuje k větší plnosti lásky.

Čistota není nikdy ustrašeností před tím, co je nečisté, nikdy není zaleknutím se, schováním se, nýbrž svobodným upřednostněním dobra, aby lásku nezkalilo a neoslabilo nic nečistého. Láska a čistota se vzájemně posilují. A tím, že láska k Pánu roste v čistotě, dosahuje v nás Pán toho, že se pokoušíme milovat ho tak, jak nás miloval a miluje on.

Miluje nás a svou krví nás zprostil hříchů, všeho, co v nás bylo nečisté, zkalené, co bránilo našemu přístupu k němu. Dříve než jsme ho poznali, stavěli jsme svými hříchy překážky, které nám už nedovolovaly hledět na Boha. Vše, co jsme ze své strany zbudovali, sloužilo k tomu, aby se vystavěné zdi staly ještě vyššími a pevnějšími. A možná jsme to jednou prohlédli. Ale když jsme se pak pokoušeli odstranit překážku, kameny jsme jen přemisťovali: to, co jsme odstranili z jedné strany, navršili jsme na druhou. Snažili jsme se zbavit jednoho hříchu, například smyslnosti, ale přitom v nás zesílil jiný, například ješitnost. Nenapadlo nás rozbít celou zeď nebo jsme se báli, že nás zavalí. Ve všem jsme milovali sebe. Proto se musel objevit Pán, aby strhl celou zeď; vystavil se tím však stejnému nebezpečí, že ho zavalí. Jeho láska nikdy nespočívá jen v nařízeních; co žádá, také koná, a pokaždé s celým osobním nasazením.

Odstranění našeho hříchu a přiblížení se nám způsobil tím, že za všechny prolil svou krev. Pokaždé, když Pán srovná se zemí pevnost našich hříchů, děje se to za cenu jeho krve. Prolévá ji ne pouze všeobecně, nýbrž opravdu za každého jednotlivce. Nejlepší by bylo, kdybychom okamžitě uznali jeho moc a složili zbraně. My ale bojujeme dál a proléváme ještě víc jeho krve. Jedinou možnou pomocí, jakou bychom mu mohli poskytnout, by byla naše poslušnost a plná podřízenost. Nemůžeme Pánu radit, jak nás má vykoupit. Ani nemůžeme chtít, aby vše učinil on, zatímco my budeme jen pasivně přihlížet. Můžeme mu pomoci tím, že mu budeme sloužit: necháme působit jeho, ale budeme spolupracovat v jeho intencích. Míra naší součinnosti bude dána přesně tím, jakou pomoc bude žádat. U mnohých to možná bude znamenat omezit svou pomoc, zříci se mnohého, co bychom rádi udělali. A u mnohých někdy jen nabídku chtít pomoci.

Převzato z knihy: Apokalypse
Autor: Adrienne von Speyr
Vydal: Johannes Verlag, Einsiedeln 1950
Přeložil: Norbert Žuška, O.Carm.

Dále doporučujeme

Lehčí už to hříšníkovi Pán udělat nemohl
Katastrofa kříže se uskutečňuje i díky mému egoismu
Eliášova oběť na hoře Karmel