Doporučujeme
Biografické psaní jako součást Božího povolání
Ještě dlouho budou na Marii přicházet pochybnosti, jestli její literární talent skutečně souvisí s Božím dotekem, nebo jestli přece jen nejde o subtilní formu hledání vlastní slávy, když posílá P. Michaelovi (1) všechny tyto dopisy, v nichž mluví o sobě.
Michaelovým úkolem je společně s Marií těmto pochybnostem pohlédnout do tváře: Jedná se o znesvobodňující skrupule, které Marii vlastně jen brání v duchovním pokroku? Jak se může naučit rozlišovat, přichází-li vnuknutí od dobrého nebo od zlého ducha? Když opět jednou přemýšlí o tom, má-li dějiny svého života vyprávět dál, Bůh sám ji při psaní zbaví pochybností a dá jí v této věci určité světlo:
V nitru jsem cítila příkaz pokračovat. Téma mi bylo tak příjemné a bylo mi tak hezky představené, že mé pero vše snadno a bez námahy přeneslo na papír. I když jsem tu a tam mohla psát jen čtvrt nebo půl hodiny, pokračování se snadno vynořilo v paměti, aniž bych si s tím v nejmenším musela dělat starosti. Cítila jsem jasně, že mi pomáhá nadpřirozená ruka.
Nevím ale, jestli z toho mohu vycházet a být pevně přesvědčená o tom, že je to dobrý Duch, který mne takto ponouká. Možná je to ten zlý, neboť si nejsem jistá svou budoucí blažeností, jak už jsem psala. Je-li tomu totiž tak, jak mi předstírají mé myšlenky, že budu pochodní pekla, pak nemůže psaní sloužit ničemu jinému, než aby zvětšilo má muka, která – zdá se – jsou mi připravena.
V mém nitru je ale i jiné svědectví, a sice, že je to dobrý Duch, který mne kloní k psaní a diktuje v mém nitru. Milovaný dovolil, aby na mne přišlo pokušení pochybností a nejistoty ohledně mé budoucí blaženosti, aby mne bezpečněji uchoval v pokoře. Aby se tak přirozenost nesytila bezpředmětným sebeoslavováním nebo abych se nepokládala za něco mimořádného kvůli tomu, jak zde popisuji svůj život.
Tím se pomalu relativizuje Mariin strach, že je na špatné cestě. Když přijdou fáze neschopnosti a averze, nenechá se jimi ovlivňovat přespříliš. Marie se učí rozlišovat mezí tím, co je přechodné, a tím, co je skrytým způsobem trvale přítomno v jejím nitru a co nemůže ztratit. To, co nemůže ztratit, je obnažená, čirá, bytostná láska, střed, kolem něhož se jako ve spirále točí její život, ať už se tato aktualizuje přicházením, odcházením, opětovným shledáním, loučením, vnořením, ztrácením atd.
Nejen pro Marii Petyt, i pro mnoho jiných mohou být autobiografické zápisky pomocí, aby zvládali životní krize, aby mohli ve středním věku či navečer života udělat jakousi bilanci nebo aby se mohli v intenzivních fázích svého života ujistit o hlubším smyslu jejich životní cesty.
(1) P. Michael od sv. Augustina je Mariiným duchovním vůdcem, který ji doprovází prostřednictvím dopisů.
Převzato z knihy: Grundkurs Spiritualität des Karmel
Editor: Michael Plattig a Elisabeth Hense, 2006
Přeložil a upravil: Norbert Žuška, O.Carm.
Související články
Autobiografické duchovní zápisky Marie Petyt (1)
Život z vlastní nicoty a z hlubokého sjednocení s Bohem