Doporučujeme
TEXTY Z TRADICE
V této rubrice najdete texty především z karmelitánské tradice – minulé i současné. Mají Vám posloužit jako inspirace pro život modlitby, příp. k orientaci v těžkostech, na které každý z nás při úsilí o hlubší křesťanský duchovní život naráží. Seskupené texty významnějších autorů, příp. tematických celků si můžete otevřít v podkategoriích nazvaných jejich jmény v dolní části stránky.
Ubohá hříšnice, která se dopustila tolika velkých hříchů, že by si nezasloužila pobývat v Božím domě, nedůvěřuje sobě, ale věří pouze v uctíváníhodnou Trojici, v Ježíše Ukřižovaného, v Nejsvětější Svátost a nejsvětější Pannu, vyzývá své nejdražší sestry Alžbětu od Trojice a Terezii Eugenii od Eucharistie ke třem ctnostem:
1. k vnitřnímu usebrání, odmítnutí každé neužitečné myšlenky, která nás nevede k Bohu;
2. k vnitřnímu i vnějšímu tichu a k úsilí nemluvit, není-li to nutné;
3. k poslušnosti i v sebemenším náznaku a k podřízení našeho rozumu.
(Terezie z Los Andes, formule, s níž podle karmelského zvyku obrátila o 1. neděli adventní 1919 na své spolusestry v noviciátu)
Znovu a znovu čtěte evangelium. Znovu a znovu o něm rozjímejte, až je budete umět zpaměti (…). Buďte na ně alespoň tak hrdé, jako muslimové na korán – a to není málo! A uvidíte, jak vás tato formace zjednoduší a promění.
(malá sestra Magdalena Ježíšova /1898–1989/, korespondence I/147)
Kriste, dej mi duše. Dopouštěj na mě, co jen chceš, ale na oplátku mi dej duše. Toužím po spáse duší, toužím, aby duše poznaly Tvé milosrdenství. Pro sebe nemám nic, protože všechno jsem rozdala duším, takže v den soudu před Tebou stanu bez ničeho, neboť všechno jsem rozdala duším a nebudeš mě tedy mít z čeho soudit. A v ten den se setkáme: láska s milosrdenstvím…
(Faustyna Kowalská /1905–1938/, Deníček, V. sešit, 1426)
Pomyslete na to, že zkoušky, které Vás potkávají, ponížení, která musíte podstupovat, zvenčí přicházející utrpení, že to vše je dopouštěno nejen proto, aby to ve Vás zničilo, co má být zničeno, ale též proto, že se tím už podílíte s Ježíšem na vykoupení světa, že to má význam pro celou jeho církev, že se to snáší nazpět na svět jako požehnání. Kdybychom na tohle nemysleli, zadusili bychom se. Ale z tohoto pomyšlení povstává jakási radost, že se můžeme spojit s Ježíšem, že můžeme být vřazeni do velké modlitby jeho snoubenky, jíž je církev.
(kard. Charles Journet /1891–1975/, korespondence)
Pomyslete na to, že zkoušky, které Vás potkávají, ponížení, která musíte podstupovat, zvenčí přicházející utrpení, že to vše je dopouštěno nejen proto, aby to ve Vás zničilo, co má být zničeno, ale též proto, že se tím už podílíte s Ježíšem na vykoupení světa, že to má význam pro celou jeho církev, že se to snáší nazpět na svět jako požehnání. Kdybychom na tohle nemysleli, zadusili bychom se. Ale z tohoto pomyšlení povstává jakási radost, že se můžeme spojit s Ježíšem, že můžeme být vřazeni do velké modlitby jeho snoubenky, jíž je církev.
(kard. Charles Journet /1891–1975/, korespondence)
Dva týdny nato, co jsem podepsal onen lživý spis, a přiznal se tak k věcem, které jsem nikdy nespáchal, dozvěděl jsem se trest za své „zločiny“ – patnáct let nucených prací. Alespoň, pomyslel jsem si, skončila muka výslechů. Dokonce jsem se těšil na Sibiř a na těžkou práci. Tělesné strádání se prostě jen muselo vydržet. Toužil jsem po dni, kdy opustím vězení a převezou mě do pracovního tábora. Ale nemělo tomu tak být. Byly mi souzeny další čtyři roky výslechů a zkoušek v Lubjance, než Bůh skončil dolaďování a očišťování mé duše. (…)
Pane, jenom říkám, že ti důvěřuji. Mé skutky ale dokazují, že jediný, komu důvěřuji, jsem já sám – a že se tě pořád bojím. Vezmi můj život konečně do svých rukou a dělej si s ním, co chceš. Dávám se tvé lásce a míním v tom pokračovat – neodmítat ani těžké ani příjemné věci, které jsi pro mě připravil. Pro mě je dostatečná tvoje sláva. Všechno, co jsi naplánoval, je dobré a plné lásky.
(Thomas Merton /1915–1968/, deníkový zápis z 16. listopadu 1947)
Matka je tu proto, aby vám pomáhala, dělala vám průvodce, vedla vás k Ježíši. Blíží se čas, kdy také matka bude muset jít k Bohu. Pak bude matka moci každé z vás pomáhat víc, víc vás vést a získat pro vás víc milostí.
(Matka Tereza, instrukce Misionářkám lásky, 1. října 1977)
„Osvoboď se od zlozvyku mít malé touhy. Vstup na cestu žáru lásky – to přísluší nevěstě. Neboj se vroucnosti, pros o ni. … Sama nemůžeš nic – pros mě. … A všechno, co ti dám, rozdávej druhým.“
(Gabriela Bossisová /1874–1950/, deníkový zápis z 22. července 1944)
Nikdy neztrácejte důvěru. Tím, že Bůh ničí naše dílo, koná dílo své. Je však na nás závislý a neučinil by nic, kdybychom ty věci, které ničí, nedělali my. Důvěřujte mu vždycky, všemu navzdory a zvykněte si mu často, během dne, všecko odevzdávat. A pak od Vás možná utrpení neodstoupí, ale neodstoupí od Vás ani pokoj.
(kard. Charles Journet /1891–1975/, korespondence)
Nemohu odolat volání svatostánku. Dobře vím, že jsem s Pánem všude, že jeho přítomnost mne stále provází, ale to nenahrazuje samotu s ním. A toto ticho v jedenáct hodin večer, tato samota…, má pro mne přitažlivost, o níž nikdo neví, natolik jsou všichni zvyklí vidět, jak jsem stále zaměstnána druhými.
(malá sestra Magdalena Ježíšova /1898–1989/, osobní poznámky, 1966)