Doporučujeme
Noc a tma jsou obrazem touhy milujícího srdce
Jak »temnotě«, tak i »temné noci« předchází v životě člověka pozitivní náboženská zkušenost: něco jako Boží dotek, paprsek jeho slávy a velikosti, který zazářil v myšlení a poznání člověka, intuitivní zachycení Boží přítomnosti v srdci (1), uvědomění si božské pravdy a vnímání božské lásky... Na začátku spisu »Temná noc« bratr Jan svým čtenářům tuto zkušenost připomíná: Bůh nejprve dává duši »sílit na duchu a postupně ji obdarovává, tak jako to dělá milující matka s křehkým dítětem, když ho zahřívá teplem svých ňader a krmí ho lahodným mlékem a pokrmem lehkým a sladkým a ve své náruči je chová a hýčká« (2).
Spojení mezi čistým srdcem a kontemplativním životem
Když karmelitáni dorazili do Evropy, stala se aktuální otázka, jaký je jejich původ. V době, která se tvrdě postavila proti bujení nejrůznějších náboženských skupin, byli důrazně nuceni k tomu, aby prokázali svou legitimitu. Tehdy začal řád vyzvedat, že Maria je (opět v silném slova smyslu) Matka – ta, která této řeholní skupině a rodině dala život a i nadále prokazovala Karmelu mateřskou lásku a péči.
Vavřinec od Vzkříšení (1614–1691)
Má dobrá Matko! (1)
Kdybychom si dostatečně navykli na praktikování života v Boží přítomnosti, všechny tělesné nemoci bychom snášeli snáze.
Olomoucká výstava Jan XXIII. / Jan Pavel II. – Dělníci na vinici Páně je již kompletní. Počínaje 1. květnem si zde totiž můžete prohlédnout i vzácný exponát, škapulíř svatého Jana Pavla II. Ten bude v kryptě katedrály sv. Václava vystaven do 27. května 2014, poté se vrátí do Říma.
Mé srdce bude moci milovat i během psaní
Marie Petyt dělá při psaní podobnou zkušenost jako umělec ve svých tvůrčích okamžicích: hudebník, v němž se jakoby sama od sebe začíná ozývat hudba; malíř, jehož ruku jako by vedl někdo jiný. Marie popisuje zkušenost působení Jiného v takových momentech následujícími slovy:
Snoubenka církev
Tajemství Božího Slova, které je počato v lůně Nejsvětější Trojice a zjevilo se vtělením, pokračuje v církvi. „Snoubenka církev je počata a živena z tvého přesvatého boku a z tohoto boku dostává nápoj pro všechny tvé údy.“ Je utvořena „z krve a vody“ ukřižovaného Krista. Vyšla z „nejušlechtilejší části jeho těla, z prsou, kde je uloženo srdce, v němž je život“. Církev je nové „stvoření Slova“, „nové tělo“, „Tělo Kristovo“.
Alžběta od Trojice (1880–1906) sepsala pojednání »Nebe ve víře« tři měsíce před svou smrtí, v první polovině srpna 1906, a zamýšlela je jako »překvapení« pro svou rodnou sestru Markétu, které ji s ohledem na brzkou Alžbětinu smrt potěší, ale především jí poskytne solidní »duchovní pokrm«, kterým se Alžběta v závěru svého života sama živila. Spisek je koncipován jako desetidenní exercicie, které si karmelitky každoročně konaly a jejichž cílem bylo hlubší připodobnění se Kristu; na každý den připadají dvě rozjímání. Po jednotlivých dnech Vám na pokračování tento spisek představíme.
Wilfrid Stinissen (1927–2013)
Nejjistějším znamením duchovního růstu je rostoucí smíření. Dozrávající člověk žije ve stále hlubším smíření. To se na jedné straně týká vztahu k druhým lidem – začátečníci často soudí přísně a uplatňuje tvrdé zásady. Sami je sice často zapomínají plnit, o to horlivěji však nutí druhé, aby je zachovávali. Na druhé straně je tu smíření se sebou samým – smír mezi svatostí a hříchem ve vlastním nitru. Učíme se žít se svou hříšností ne jako s něčím definitivním, nýbrž jako s provizoriem, které je třeba přijmout.
Terezie Benedikta od Kříže (Edith Stein)
Účinnější než umrtvení, které člověk koná podle své vlastní volby, je kříž, který člověku ukládá Bůh, a to ten vnější i vnitřní.
Zpověď, kterou Syn koná zástupně za lidstvo
V tomto Pánově slově spočívá celý jeho úkol. Visí na kříži, aby vymohl hříšníkům u Otce odpuštění. Tímto slovem, kterým je on sám a které formuluje v této krátké větě, spojuje jako Vykupitel lidi s Otcem. Nevyslovuje je na Olivové hoře, na začátku pašijí, nýbrž až teď, když je kříž vztyčen mezi druhými dvěma kříži, když je cesta utrpení zastavila, když kříž působí.
V roce 1937 zveřejnil Titus Brandsma v »Katolické encyklopedii« pod heslem »mystika« článek, v němž krátce popsal pojem mystika, a rovněž důležité aspekty mystiky na základě jejího vývoje v dějinách a její psychologie. Brandsmův zájem o mystiku nebyl jen čistě vědecký; jeho osobnost i životní dílo nesly rysy mystického postoje k životu.