KARMEL

Nejstarším předchůdcem Letnic jsou dožínky. V květnu v Palestině dozrávalo obilí a Letnice byly díkůvzdáním za úrodu pšenice. Člověk vnímá plodnost, která se odehrává v souhře nebe a země, jako zázrak, ze kterého žije, a ví, že vděčnost je ta pravá odpověď na tento zázrak. Tak se mění žeň ve slavnost.
Nemá už to pro nás dnes smysl? Náš obraz světa se stává schizofrenním, jestliže při slovech Duch svatý myslíme pouze na křesťanskou niternost a při žni pouze na techniku a trh… Je důležité, abychom si o Letnicích znovu uvědomili: Duch svatý, který sestoupil na apoštoly, je tentýž Duch, který tvořil svět.

(kard. Josef Ratzinger, Boží světlo v naší době)

To je půvab svátku Nanebevstoupení: být vzati do nebe našich vlastních duší, apex mentis, vrchol našeho bezprostředního kontaktu s Bohem. Zůstat na tomto tichém vrcholu v temnotě, která obklopuje Boha. Žít přes všechny zkoušky a všechnu zaneprázdněnost s „tichým Bohem, který činí všechny věci tichými“ (sv. Bernard). Bůh buď se mnou tento den a navěky.

(Thomas Merton, deníkový zápis z vigilie Nanebevstoupení Páně, 14. 5. 1947)

Minulou noc byly bouřky, ale dnes je všechno nádherné. Lístky bílého ořešáku na hřbitově jsou malé a květy plní větve kučerami zelených krajek. Slyším na pile běžet stroje a zpívat ptáky: nic než to.
Zítra je Nanebevstoupení Páně, můj oblíbený svátek. Ve kteroukoli roční dobu si rád vyhledám antifony svátku Nanebevstoupení, které mi znějí v uších a plní mě světlem a mírem: vado parare vobis locum – odcházím vám připravit místo…

(Thomas Merton, deníkový zápis z vigilie Nanebevstoupení Páně, 14. 5. 1947)

Nerozčilujte se kvůli své ubohosti, své slabosti, svým nedostatkům. Ježíš Vás „snáší“ s láskou, a podle Vás by to mělo být jinak, než to dělá on? Hlavní věc je dát se jím zaplavit. Řekněte mu, ať on sám ve Vás způsobí věci, které máte dělat Vy. Buďte nadále jakoby místem, kudy prochází jeho konání a jeho účinná milost.

(kard. Charles Journet /1891–1975/, korespondence)

Jsi láska! A všichni, kdo tě poznávají, jsou touto láskou tak zapáleni, že zůstávají v tobě a ty v nich. Všichni tě mohou poznat, stejně jako tě poznali svatí! Požehnaná duše, která tě poznává! Neboť nachází poklad svého srdce, když pokorně poznává tvou nekonečnou velikost a svou nicotu.

(Jiří Preca, Žalm karmelitána bratra Franka)

Jediné, co vyžaduji, je stále větší dětská odevzdanost do vůle Boží a prostota ve styku s Kristem. Považujte to za dobré a přiměřené jít k němu taková, jaká jste, s přesvědčením, že s ním budete spokojena víc než se vším ostatním. Jste-li posvěcena touto jistotou, posvětí se i Vaše slabost.

(P. Albert Peyriguere /1883–1959/, korespondence, dopis z 14. 1. 1947)

Zpráva o stavu církve ve Španělsku, kterou přednesl baskický republikánský ministr Manuel de Irujo (1) na schůzi kabinetu dne 7. ledna 1937:
„Reálná situace církve od července minulého roku na celém území, které zachovalo věrnost republice (pokud nepočítáme baskické provincie), je následující:

a) Všechny oltáře, obrazy a bohoslužebné předměty byly až na malé výjimky zničeny, ve většině případů jejich zhanobením.
b) Všechny kostely byly zrušeny a bylo v nich zcela přerušeno konání bohoslužeb.
c) Velká část chrámů byla spálena a v Katalánsku se tak dělo pravidelně.
d) Úložiště a oficiální instituce obdržely zvony, kalichy, monstrance, svícny a další bohoslužebné předměty, roztavily je a upotřebily tento materiál k průmyslovému využití nebo též pro válečné účely.
e) V kostelech byly postaveny sklady všeho druhu, tržnice, garáže, stáje, ubytovací zařízení či útulky, nebo byly využity jinak…
f) Všechny konventy byly vyklizeny a náboženský život v nich byl přerušen. Budovy, bohoslužebné předměty a jakékoliv jiné statky byly okupovány, spáleny, vydrancovány a zdemolovány.
g) Kněží a řeholníci byli zatčeni, uvrženi do vězení a bez procesů po tisících postříleni. K těmto činům, byť v menším počtu, dochází stále, a to nejen na vesnicích, kde je na představitele církve uspořádán hon a jsou barbarsky zabíjeni, ale i ve větších sídlech a městech. Ve vězeních v Madridu, v Barceloně a v dalších velkých městech jsou stovky zatčených, kteří se tam ocitli bez známého důvodu kromě toho, že jsou kněžími či řeholníky.
h) V současnosti je zcela zakázáno soukromě vlastnit svaté obrazy a bohoslužebné předměty. Policie provádí domácí prohlídky a pátrá uvnitř domovů, v intimním prostředí jednotlivců či rodin, a násilně a s výsměchem ničí obrazy, tiskoviny, náboženské knihy a vše, co má cokoliv společného s náboženským vyznáním nebo jej připomíná.“

(1): Manuel de Irujo /1891–1981/, právník, vůdce baskické nacionalistické strany, se jako ministr /od 26.9.1936; od roku 1939 v exilu/ snažil o osvobození uvězněných kněží a řeholníků a o obnovu bohoslužebného života. Ve své zprávě dokládá rozpor mezi ústavou, která i tehdy zaručovala svobodu vyznání, a faktickou situací v zemi.

(A. Riccardi, Století mučedníků, KNA 2014, s. 346)

Zdráv buď, Josefe, plný milosti – Pán s tebou. Požehnaný jsi mezi muži a požehnaný Syn, jenž ti byl svěřen: Ježíš. – Svatý Josefe, pěstoune Boží, pros za nás hříšné nyní i v hodinu smrti naší. Amen.

(Carlo Carretto /1910–1988/, deníkový zápis z 27. dubna 1955)

Snažte se vidět své chyby pozitivně, i to, že občas na Vás někdo vyjede. Je snadné opustit vnější věci, těžší je opustit sebe sama, určitou zamilovanost do sebe a přijmout svou chudobu. Pro Boha není naše hříšnost žádnou překážkou. Jeho milosrdenství je všemohoucí. Stále vyplňuje propast, která je mezi Ním a námi. Čím větší je naše hříšnost, tím větší možnosti má Jeho všemohoucí milosrdenství.

(P. Vladimír Koudelka OP /1919–2003/, korespondence, dopis z 26. září 1993)

Chraňte se jakékoli sebeanalýzy. V sebezpytování nalézáme jen sebe samé – a nalezneme-li sebe, nalezneme nepokoj. Vždycky se snažte rozbít ten kruh, který by Vás pod jakoukoli záminkou přivedl nazpět k sobě samé, a snažte se jako šíp vzlétnout k Bohu. Takové s hlubokou vírou pomodlené Gloria Patri… uklidní duši více než všechny myslitelné analýzy. Odpověď na to vše je ve výroku, jímž se Bůh obrátil na svatou Kateřinu Sienskou: „Ty se starej o mne, já se postarám o tebe.“

(kard. Charles Journet /1891–1975/, korespondence)