KARMEL

Terezie z Lisieux (1873–1897)

Když mě mé touhy při modlitbě doopravdy mučily, otevřela jsem listy sv. Pavla, abych našla nějakou odpověď. Padly mi do očí 12. a 13. hlava prvního listu Korinťanům. V prvé jsem četla, že všichni nemohou být apoštoly, proroky, učiteli, atd..., že církev se skládá z rozličných údů a že oko nemůže být zároveň rukou... Odpověď byla jasná, ale mé touhy neutišila, nedávala mi mír...

Mons. Guy Gaucher

(2. část – dokončení)

Nejste-li příliš unaveni, ještě chvilku. Ještě kousíček teologie s Tomášem Akvinským. Když Terezka objevuje, že všechny Boží dokonalosti vidí skrze milosrdenství, říká přesně totéž, co velký teolog sv. Tomáš Akvinský (kterého ona nikdy nečetla – nebo ne moc.

Vaše Svatosti,

s radostí jsme včera večer přijali zprávu o Vašem zvolení a děkujeme Pánu za to, že nám ve Vás dal nového nástupce Petrova na římském biskupském stolci. Chtěl bych Vám v této chvíli, kdy se připravujete na převzetí své služby, srdečně popřát – za svou osobu i jménem celého karmelitánského řádu.

Nově zvolený papež František od prvního okamžiku svého pontifikátu nepřestal svou skromností a prostotou šokovat svět. Jsme svědky řady překvapení, která nás probouzejí z naší otupělosti a vedou k zamyšlení a nutně i k očekávání, jakou cestou se bude církev pod vedením nového papeže ubírat. Za první překvapení se dá považovat už to, že byl papež zvolen již v páté tajné volbě. Po tomto prvním překvapení následovala další.

Poslední číslo časopisu Karmel 4/2012 můžete nyní číst i ZDE.

Co je obsahem?

tematika doprovázení a připomenutí nedávného 50. výročí zahájení druhého vatikánského koncilu, a to trochu neobvyklým způsobem.

Na různé dotazy laiků i kněží na tak zvané „Velké varování Ježíše Krista“, které se šíří po internetu a někde také rozdává v kostelích ve formě brožurky, odpovídá olomoucký arcibiskup Jan Graubner následujícím sdělením.

Tato poselství o velkém Božím varování pocházejí z údajných soukromých zjevení nejmenované irské vizionářky. Nemají schválení žádné církevní autority.

Ještě těsně před koncilem byla církev většinou věřících vnímána jako viditelná společnost věřících založená Ježíšem Kristem a řízená papežem a biskupy pod vedením papeže. Podstatu církve určovalo její hierarchické uspořádání. Celá dlouhá staletí bylo toto hierarchické uspořádání formováno monarchistickým způsobem.

Druhý vatikánský koncil byl velikou příležitostí k sebereflexi církve nad jejím postavením ve světě, který ji obklopuje i proniká, a zároveň se vyznačoval snahou nově pochopit vlastní poslání církve ve prospěch člověka. Měla na něm být konečně nalezena odvaha k odpovědi na problémy moderního světa a ukončeno často podivné a úzkostné stahování se do obranných postojů vůči světu. 7. prosince 1965, den před závěrečnou bohoslužbou k ukončení koncilu, na devátém a posledním slavnostní zasedání se uskutečnilo konečné hlasování o pastorální konstituci O církvi v dnešním světě (Gaudium et spes), nejdelší a nejdiskutovanější konstituci koncilu, která přinesla mnoho nového v pohledu na svět kolem nás a náš život ve světě. Hned v úvodu textu konstituce se píše:

Již 5. Mezinárodní kongres karmelitánských laiků proběhl ve dnech 17.–21. září 2012 v karmelitánském domě Carmelo v Sassone u Říma.

Před začátkem kongresu se na tomtéž místě konalo dvoudenní setkání provinčních delegátů a moderátorů pro laiky na téma „Role a úlohy ve vedení karmelitánských laiků“.

Druhý vatikánský koncil nenabídl řešení všech bezprostředních a naléhavých problémů tehdejší doby, ale určil směr, položil základ a vnesl do života církve novou dynamiku. Jedním ze základních důrazů koncilu byl návrat k pramenům, především k Písmu svatému a k učení církevních otců. Písmo svaté se znovu stalo pro teologii kritériem její platnosti a hlavním zdrojem teologické inspirace.