Kniha prvních mnichů
»Kniha prvních mnichů« byla v latině vydána pravděpodobně v letech 1380 až 1390 Felipem Ribotem, katalánským provinciálem. Ribot se opíral o sbírku starších textů a vlastně převyprávěl dějiny Karmelitánského řádu od Eliáše až k přesídlení do Evropy. Aby svému líčení dodal věrohodnosti, datoval tento spis do raného 5. století: údajně jej napsal patriarcha jeruzalémský Jan XXII. v roce 420 a věnoval jistému mnichovi Caprasiovi.
13. říjen 2013 vyhlásil papež František za Den mariánské úcty. Na tento den bude do Říma z Fatimy převezena soška Panny Marie, před kterou chce Svatý otec zasvětit svět Neposkvrněnému Srdci Panny Marie.
V listopadu r. 2012 stanovila Španělská biskupská konference datum beatifikace dalších španělských mučedníků 20. stol. Blahořečení se bude konat 13. října 2013 v Tarragoně ve Španělsku. Ve skupině mučedníků je také P. Alberto Marco Alemán, O.Carm. s osmi bratry z kastilské provincie a P. Carmel Maria Moyano, O.Carm. s devíti spolubratry z provincie Betica.
S radostí oznamujeme, že P. Jan Maria Vianney Pavel Hanáček v pondělí 30. září 2013 při mši svaté v 18 hodin v kostele Panny Marie Karmelské v Kostelním Vydří složil své věčné sliby v Řádu bratří blahoslavené Panny Marie Karmelské.
Wilfrid Stinissen (1927–2013)
Svatá Terezie od Dítěte Ježíše (tehdy jí bylo šestnáct let a byla novickou na Karmelu v Lisieux) psala své sestře Celině: „Využívejme tohoto jediného okamžiku utrpení a hleďme na každičký okamžik. Každý okamžik je poklad (...), jediný úkon lásky nám umožní poznat lépe Ježíše a přiblíží nás k němu na celou věčnost!“ (1)
Modlitba jako prapůvodní smysl existence Karmelu
Ve všech částech světa si lidé slovo »karmelitán« spojují s představou do modlitby ponořené kontemplativní duše ze školy karmelitánské mystiky počínaje svatou Terezií od Ježíše a Janem od Kříže. Apoštolsky působícího karmelitána se dnes často i aktivní katolíci ptají: »Ale, otče, copak karmelitáni nejsou kontemplativní a v klauzuře?« V obecné představě je karmelitán člověk s jasným vědomím Boha, Boží přítomnosti. Dokonce i v naší současné společnosti, která do středu zájmu staví člověka a to, čeho dosáhl, lidé očekávají, že karmelitáni budou zrcadlem prvenství Boha a Boží účasti v našem životě.
Živé Boží slovo: 1 Král 18,20–24
»Achab ... obeslal všechny Izraelce a shromáždil proroky na horu Karmel. Tu přistoupil Eliáš ke všemu lidu a řekl: „Jak dlouho budete poskakovat na obě strany? Je-li Hospodin Bohem, následujte ho; jestliže Baal, jděte za ním!“ Lid mu neodpověděl ani slovo. Eliáš dále řekl lidu: „Jako Hospodinův prorok zbývám už sám“...« (18,20–22a)
V posledních dvou dnech se na generální kapitule její členové zabývali různými návrhy a doporučeními a hlasovali o nich. Tyto návrhy se týkaly např. změn v konstitucích, otázek formace, liturgie, vzájemné ekonomické podpory atd.
Setkání kapitulních otců se členy karmelitánské rodiny
Tři dny před závěrečnými hlasováními kapituly (od pondělí 16. 9. do středy 18. 9.) byly věnovány setkání se členy ostatních větví rodiny Karmelu.
Terezie Benedikta od Kříže (Edith Stein)
Víra staví naší duši před oči Krista: ubohého, poníženého ukřižovaného a na kříži dokonce opuštěného Otcem. V jeho ubohosti a opuštěnosti nachází duše zase svou vlastní ubohost a opuštěnost. Vyprahlost, nechuť a útrapy jsou »čistě duchovní kříž«, který dostává. Přijme-li jej, pak pozná, že je to měkké jho a lehké břímě. Kříž se stává holí, o niž se duše opírá na cestě vzhůru.
Terezie z Lisieux (1873–1897)
V nebi »se každému dostane od Boha chvály, jaká mu náleží« (1), a ten, kdo chtěl být na zemi nejchudší, nejzapomenutější z lásky k Ježíši, ten bude první, nejvznešenější a nejbohatší. (AS 119)