KARMEL

Terezie z Avily (1515–1582)

Protože je svrchovaně žádoucí vstoupit do šesté komnaty hradu nitra, je dobré neztrácet na ni naději, ani když Pán nedává nadpřirozené projevy přízně; vždyť s jeho pomocí je docela dobře možné dosáhnout opravdového spojení s Ním tak, že se je snažíme získat podrobením vlastní vůle Boží vůli.

Kolik jich tak mluví, a jsou přesvědčeni, že nechtějí nic jiného, ba že jsou ochotni obětovat i život! Kdybyste na tom byly, sestry, opravdu takhle, řekla bych vám a nepřestala bych vám to opakovat, že milost sjednocení už máte. O to druhé spojení, doprovázené slastmi, se opravdu nestarejte! Nejvzácnější spojení spočívá zcela v podrobení vlastní vůle Boží vůli... a nelze jej dosáhnout, není-li člověk utvrzen v ochotě plnit Boží vůli. Ach, jak žádoucí je toto spojení! Šťastná duše, která je dosáhla! Žije v pokoji v tomto životě a bude žít i v budoucím...

Podle vás, dcery, co je to ta Boží vůle? ... Boží vůle je pro nás v těchto dvou věcech: milovat Boha a bližního. Sem musí směřovat všechno naše úsilí. Budeme-li to dělat dokonale, splníme Boží vůli a budeme s ním spojeni! Avšak jak jsme vzdáleny od zachovávání těchto přikázání! ... Já se vám přiznám, že mě psaní o těchto věcech velmi zahanbuje, neboť vidím, že jsem od nich vlastní vinou ještě velmi vzdálena!

Nejbezpečnějším měřítkem, podle něhož poznáme, zda plníme tato dvě přikázání, je pohledět, jak milujeme bližního. Vždyť zda milujeme Boha, nevíme jistě (i když jsou zde zřetelné náznaky, poukazující na to, že ho milujeme), ale lásku k bližnímu poznáme snadno. Buďte si jisté, že čím více pokročíte v lásce k bližnímu, tím dál také budete v lásce k Bohu. Bůh nás tak miluje, že na oplátku za lásku, kterou máme k bližnímu, tisícerým způsobem dá vzrůst naší lásce k Sobě. O tom není pochyb...

Avšak já si myslím, že kvůli slabostem naší přirozenosti nikdy toho nedosáhneme, abychom dokonale milovaly bližního, nebude-li ta láska vycházet z téhož kořene jako láska k Bohu. A protože je to, dcery, velmi důležitá věc, usilovně se zpytujme i v nejmenších věcech, a nevšímejme si určitých představ, jež nám houfně přicházejí v modlitbě, kvůli nimž se nám zdá, že jsme ochotny z lásky k bližnímu podniknout velké věci, i pro spásu jediné duše. Jestliže tomu neodpovídají naše skutky, pak nemáme důvod si tak věřit...

Někdy se musím smát, když vidím, co se stává některým duším. Když jsou ponořeny do modlitby, zdá se jim, že jsou z lásky k Bohu hotovy přijmout jakékoliv pokoření i veřejný výsměch; ale pak, když se naskytne příležitost, zakryly by i tu nejmenší chybičku! Nemluvě o tom, že by byly obviněny z něčeho, čeho se nedopustily!... Jak je snadné, sestry, poznat, která z vás má ryzí lásku k bližnímu, a u které ještě není tak dokonalá. Kdybyste pochopily, jak záleží na této ctnosti, neusilovaly byste o nic jiného.

(Hrad v nitru, 5. příbytky)

Související

Další texty od Terezie z Avily
Umírám jako dcera církve
Novéna ke sv. Terezii od Ježíše
V Karmelitánském nakladatelství: Terezie z Avily