KARMEL

Kniha prvních mnichů

»Kniha prvních mnichů« byla v latině vydána pravděpodobně v letech 1380 až 1390 Felipem Ribotem, katalánským provinciálem. Ribot se opíral o sbírku starších textů a vlastně převyprávěl dějiny Karmelitánského řádu od Eliáše až k přesídlení do Evropy. Aby svému líčení dodal věrohodnosti, datoval tento spis do raného 5. století: údajně jej napsal patriarcha jeruzalémský Jan XXII. v roce 420 a věnoval jistému mnichovi Caprasiovi.

Od 14. století začali karmelitáni Eliáše pokládat za zakladatele řádu. I »Kniha prvních mnichů« vychází z tohoto předpokladu. Ačkoli řád v té době už patřil k mendikantům (žebravým řádům), i nadále si zůstával vědom své poustevnické spirituality. Úcta k anachoretovi (poustevníkovi) Eliáši jako k »Otci řádu«, prohlubovala v životě bratří témata jako »poušť«, »samota« a »oproštění«. Karmelitáni sice už dávno opustili faktickou poušť svého původu, ale objevili »duchovní poušť« ve svém srdci: poušť obnažené víry a obnažené lásky. Kontemplativní život byl pro ně procesem stále hlubšího a celostnějšího »sebezmaření«: vyprázdněni od vlastních zájmů a potřeb se stali otevřenými a svobodnými pro bezpodmínečnou, nezištnou lásku; poušť se prokázala jako prostor, v němž se může narodit Bůh.

Cvič se v mých přikázáních a radách. Neodháněj jen nečisté myšlenky a sobecké žádosti, které stojí v cestě mé lásce, nýbrž vyhýbej se všemu, co by mohlo oslabit a utlumit tvou lásku ke mně. Buď pozorný k tomu, co posiluje tvou lásku ke mně a pomáhá ti milovat mne dokonalou bezmeznou láskou. Až se se mnou takto niterně sjednotíš, až se v tobě nebude objevovat žádná touha, která by neodpovídala této lásce nebo jí bránila, pak mě budeš milovat celým srdcem a budeš ukryt v Kerítu (1), v lásce.

To vše naplní tvé srdce tak velikým pokojem a spojí ho se mnou takovým způsobem, že v něm mé lásce už nic nebude stát v cestě. Tvé srdce bude zcela spočívat v mé lásce. Takové srdce je čisté od každého hříchu a je ukryto v Kerítu, v lásce, jak praví mudrc: »Láska přikrývá všechna přestoupení« (Př 10,12b).

Když jsi dosáhl tohoto cíle prorockého poustevnického života a jsi ukryt v Kerítu, v lásce, pak budeš pít z potoka. V tak dokonalém sjednocení se mnou dám tobě a tvým druhům pít z pramene, o němž řekl prorok: »Z potoka svých rozkoší jim dáváš napít« (Ž 36,9).

Bůh ti namísto země, namísto toho, co si cení lidé, namísto bohatství, které jsi opustil, dá křemeny, tedy silnou, žhoucí lásku. Křemeny jsou tvrdé kameny, z nichž se vykřesává oheň. Jsou obrazem dokonalé lásky, o které říká mudrc: »Silná jako smrt je láska, neúprosná jako hrob žárlivost lásky. Žár její – žár ohně, plamen Hospodinův« (Pís 8,6).

Odměnou za křemeny, za silnou a dokonalou lásku, v níž jsi se cvičil, ti dá Bůh »zlaté proudy«, nevýslovné, sladké duchovní radosti. O nich říká Písmo: »Co oko nevidělo a ucho neslyšelo, co ani člověku na mysl nepřišlo, připravil Bůh těm, kdo ho milují« (1 Kor 2,9; srv. Iz 64,3; srv. 65,17). Tyto radosti se nazývají proudy, protože zaplavily prorokova ducha mocně jako dravá řeka: »Zdroj moudrosti je jako mohutný, dravý potok« (srv. Př 18,4).

Nicméně jako potok rychle vysychá žárem slunce, tak vysychají i tyto radosti v prorokově nitru, jakmile se v něm objeví nějaká sobecká touha. Tyto radosti jsou skutečně zlatými proudy, září žárem Boží lásky, z níž doplynuly k prorokovi; září jasným poznáním Boha, které je tajemným způsobem propůjčeno člověku-prorokovi, jak říká Pán: »Kdo mě miluje, toho bude milovat můj Otec, i já ho budu milovat a dám se mu poznat« (srv. Jan 14,21).

(1) Autor naráží na podobnost jména potoka »Kerít« (latinsky karith) a latinského slova »caritas« (láska).

Převzato z knihy: Tanz der göttlichen Liebe
Vydala: Elisabeth Hense, T.OCarm.
Vyšlo v nakladatelství: Herder, 1991
Přeložil: Norbert Žuška, OCarm.

Další texty z Knihy prvních mnichů

Z karmelského propria: bl. Angelus Augustinus Mazzinghi, sv. prorok Eliáš

Související články

Ve stopách proroka Eliáše
Od Eliáše se karmelitán učí být mužem pouště