KARMEL

Vlevo: P. Carmelo Maria Moyano Linares a devět spolubratří z provincie Betica, mučedníci; vpravo: P. Alberto Marco Alemán, O.Carm. a osm bratří z kastilské provincie, mučedníciV listopadu r. 2012 stanovila Španělská biskupská konference datum beatifikace dalších španělských mučedníků 20. stol. Blahořečení se bude konat 13. října 2013 v Tarragoně ve Španělsku. Ve skupině mučedníků je také P. Alberto Marco Alemán, O.Carm. s osmi bratry z kastilské provincie a P. Carmel Maria Moyano, O.Carm. s devíti spolubratry z provincie Betica.

 

Španělská občanská válka trvala od 17. 7. 1936 do 1. 4. 1939. Zvláště v prvních měsících byli jednotliví kněží i celé řeholní komunity vražděni skupinami komunistů a anarchistů. V té době si společnost mnoho nevážila kněží a řeholníků a vláda se snažila náboženství potlačovat. Ve válce zahynulo 13 biskupů, 4 172 diecézních kněží a seminaristů, 2 364 řeholníků a 283 řeholnic; celkem tedy 6 832 obětí. Kromě toho, že byli vražděni biskupové, kněží a řeholníci, byly rovněž ničeny kostely a znesvěcována svatá místa.

Mezi zavražděnými byli i P. Alberto Maria Marco Alemàn, představený karmelitánského domu Ayala v Madridu, a jeho osm spolubratří z kláštera El Carmen v Onda v Kastilii. V prvním týdnu války, dne 20. 7. 1936, byli bratři v klášteře Ayla telefonicky varováni, že jejich klášter má být přepaden. P. Alberto vyzval všechny, aby se poručili do vůle Boží a aby si oblékli civilní šaty. Podařilo se mu bratry skrýt ve spřátelených rodinách a ukrýt klášterní dokumenty.
P. Alberto se skrýval u sester Aquilerových, které bydlely spolu s jejich služebnou. Jeho úkryt byl prozrazen – pravděpodobně sousedem – a vojáci jej i všechny tři ženy uvěznili. Ženy byly později propuštěny, ale P. Albertovi slíbili propuštění pouze pod podmínkou, že se vzdá svého řeholního stavu. To rozhodně odmítl.
Ve vězení byl P. Alberto přítelem všech. Zpovídal, povzbuzoval, modlit se s ostatními růženec. Dne 23. listopadu 1936 se náhle zhoršilo jeho zdraví a byl poslán do tzv. nočního transportu, což – jak každý věděl – se rovnalo rozsudku smrti. P. Alberto se rozloučil se všemi spoluvězni. Svému nejbližšímu příteli Jesus Sanchezovi jen řekl: „Sbohem navždy, a modli se na mne... ať se stane Boží vůle, sbohem."
Nepřihlásil se nikdo, kdo by byl osobně přítomen zastřelení P. Alberta, ale jeho nočním „přesunem" jeho historie de facto končí. Jeho bratr Luis a přítel Jesus Sanchez se snažili najít jeho tělo, ale v hromadném hrobě 17 000 lidí to nebylo možné.

Dalších 8 mučedníků byli studenti z karmelitánského kláštera v Onda v Kastilii. Dne 24. 7. 1936, během veřejné novény k Panně Marii Karmelské, byli přerušeni a bylo jim nařízeno modlitbu ukončit. Poslechli a pokračovali v modlitbě za zavřenými dveřmi. Dne 26. 7. rudé gardy polily dveře kláštera benzínem a pokusily se klášter vypálit. 27. 7. v pět hodin odpoledne vtrhla do kláštera velká skupina vojáků a nařídili, aby byl klášter do hodiny vyklizen. Jednomu studentovi se podařilo utéct zadním vchodem, výstřel vojáka ho minul. Ostatních 21 přijalo Eucharistii a zazpívalo Salve Regina. V civilních šatech byli potom odvezeni vlakem asi 80 km dále do Valencie.
Ačkoliv dostali průkaz, který je měl chránit, v každé stanici jim vyhrožovali skupiny vojáků a stříleli na ně. Během cesty se některým studentům podařilo utéct a do Madridu jich dorazilo jen 12. Tam je vojáci dovedli do sociálního asistenčního centra pro žebráky a bezdomovce. Dva ze studentů měli v Madridu rodiny, bylo jim dovoleno u nich zůstat, a tak přežili válku. Jeden bratr, Isidoro Garrido, se nějakým způsobem od skupiny oddělil, jakoby zázrakem našel v Madridu svou tetu, jejíž adresu neznal, a strávil u ní zbytek války.
Po osmi dnech v sociálním centru bylo zbývajících 8 bratří přemístěno do Ústavu pro slepce v Carabanchel Bajo. Zde zůstali pouze čtyři dny, ale na obyvatele udělali velký dojem: ti později svědčili o jejich lásce a touze posloužit jim.
Dne 17. srpna o půlnoci byli bratři vyvedeni na blízký hřbitov a zastřeleni. Jejich těla byla ponechána na místě. Druhý den ráno si všimla kolemjdoucí žena, že jeden z nejmladších nebyl mrtev, ale snažil se odplazit pryč. Důkazy naznačují, že to byl br. Bartholomè Maria, kterému bylo 19 let. Řekla to jednomu z vojáků, který ukončil jeho utrpení smrtícím výstřelem.
Celý den zůstala těla bratří na místě, aby je všichni viděli. Pak byl přivolán lékař, aby vystavil jejich úmrtní listy. Poté byla jejich těla svlečena ze šatů. Zůstali ležet nazí, dokud nepřišel příkaz, aby byli pohřbeni do dvou hrobů na tomtéž hřbitově spolu s dalšími dvěma popravenými muži. V roce 1950 byla jejich těla nalezena a přenesena do karmelitánské mariánské svatyně v El Henar, kde byla pohřbena v klášterní hrobce.

P. Carmelo Maria Moyano Linares a devět spolubratří z provincie Betica, mučedníciDalší skupinou karmelitánských mučedníků jsou P. Carmelo Maria Moyano Linares a devět spolubratří z klášterů v Hinojosa del Duque a Montoro, v provincii Betica. P. Carmelo Maria Moyano Linares, provinciál této provincie, byl zabit 23. 9. 1936, předtím byli zabiti dne 27. 7. 1936 P. José Maria González Delgado a 14. 8. 1936 bratři Eliseo Maria Carmargo Montes, José Luis Maria Ruíz Cardeñosa, Antonio Maria Martín Povea a postulant Pedro Velasco Narbona. V Montoro zahynuli dne 22. 7. 1936 bratři José María Mateos Carbadillo, P. Eliseo Maria Durán Cintas, bratr Jaime Maria Carretero Rojas a bratr Ramón Maria Pérez Sousa.

Bl. Angel Maria Prat Hostench, O.Carm. a 16 dalších karmelitánských mučedníkůVýše zmínění blahoslavení mučedníci se připojí ke skupině dalších sedmnácti španělských karmelitánských mučedníků 20. stol., kteří byli blahořečeni 28. 10. 2007. Připomínáme, že šlo o 12 karmelitánů patřících ke komunitě v Tarrego: P. Ángel Maria Prat Hostench, převor; P. Eliseo Maria Maneus Besalduch, novicmistr; P. Anastasio Maria Dorca Coramina z komunity v Olot, který kázal v Tarregu o slavnosti Panny Marie Karmelské; P. Eduardo Maria Serrano Buj, profesor; bratři Pedro Maria Ferrer Marin, Andrés Maria Solé Rovina, Juan Maria Puigmitjà Rubió, Miguel Maria Soler Sala a Pedro-Tomás Maria Prat Colledecarrara, studenti filosofie; laický bratr Eliseo Maria Fontdecaba Quiroga a novicové Elías Maria Garre Egea a José Maria Escoto Ruíz. Ti byli zatčeni dne 28. 7. 1936 na nádraží v Tarreze, převezeni do Clots dels Aubens di Cervera a ráno 29. 7. zastřeleni. Při popravě vzývali Ježíšovo jméno a jméno Matky Karmelu.

V noci 13. 8. 1936 byla ve Vic v Barceloně rovněž zatčena sr. Marie od sv. Josefa Badía Flaquer, klauzurní mniška, a byla zabita téže noci, když bránila svou čistotu.

Br. Eufrosino Maria Raga Nadal, podjáhen a člen komunity v Olot, byl zabit 3. 10. téhož roku.
Bratři Ludovico Maria Ayet Canós a Angel Maria Presta Batlle, karmelitáni z komunity v Terrassa (Barcelona) byli zatčeni 21. 7. 1936 a uvězněni v Modelo v Barceloně. Dne 13. 8. 1936 byli zastřeleni na hřbitově v Terrassa.
Představený komunity v Olot, P. Fernando Maria Llobera Puigsech, byl zabit v příkopu v Santa Elena de Montjuic (Barcelona) po krátkém soudním přelíčení jen proto, že byl řeholník.

Připomínáme

02 bře 2020 16:30-19:00
Setkání terciářů Klatovy
02 bře 2020 18:00-20:30
Setkání terciářů Kostelní Vydří
07 bře 2020 09:00-13:30
Setkání terciářů Praha - Liboc
07 bře 2020 14:30-17:30
Setkání terciářů Ostrava - Zábřeh
09 bře 2020 17:30-19:30
Setkání terciářů Brno

Přihlášení