Doporučujeme
Seznam článků
Část první
Základní ustanovení
Úvod
1. Základním zdrojem inspirace pro život karmelitánských terciářů je řehole sv. Alberta, pojímaná v souladu s životními okolnostmi křesťanských laiků. Bezprostředním pravidlem pak pro terciáře je Řehole karmelitánského třetího řádu z roku 2003 (dále jen Řehole). Doplnit její ustanovení s ohledem na podmínky a tradici v naší zemi je úkolem těchto Statut třetího řádu v ČR. Statuta si nekladou za cíl pojednávat o spiritualitě, ale dát praktické směrnice pro život společenství – především těm, kdo společenství vedou nebo v něm vykonávají nějakou službu.
2. Řehole používá dvojí označení: „karmelitánský třetí řád“ a zároveň i „sekulární řád blahoslavené Panny Marie Karmelské“. Tato Statuta používají názvu „karmelitánský třetí řád“ a k němu příbuzného označení „terciář, terciáři“. Tím je totiž napovězena souvislost třetího řádu s karmelitánskými řeholníky a řeholnicemi (prvním a druhým řádem a kongregacemi). O tom, že terciáři žijí ve „světě“ (latinsky saeculum), a představují proto „sekulární řád“, pojednává Řehole v čl. 28 a 29.
3. Kdykoliv tato Statuta mluví o volbě do určitého úřadu nebo o hlasování v určitých záležitostech, platí jako pravidla pro tyto volby a hlasování to, co je stanoveno obecným kanonickým právem v kánonech 119 a 164–183.
Kán. 119 zní: Pro sborové jednání platí, pokud právo nebo stanovy neurčují něco jiného:
- jedná-li se o volbu, je právoplatně zvolen ten, pro kterého za přítomnosti nadpoloviční většiny z těch, které je nutno svolat, hlasovala nadpoloviční většina přítomných; po dvou neúspěšných hlasováních se hlasuje o dvou kandidátech, kteří obdrželi nejvíce hlasů, anebo, jestliže je jich více, o dvou věkem nejstarších; jestliže po třetím hlasování zůstává stejnost hlasů, považuje se za zvoleného ten, kdo je podle věku starší;
- jedná-li se o jiné záležitosti, stává se právoplatným návrh, pro který za přítomnosti nadpoloviční většiny z těch, které je nutno svolat, hlasovala nadpoloviční většina přítomných; jestliže po dvou hlasováních je stejný počet hlasů, rozhodne předsedající svým hlasem;
- jestliže jde o záležitost, která se týká všech a zároveň každého jako jednotlivce, je nutné, aby s ní každý souhlasil.
Struktura třetího řádu
4. Karmelitánský třetí řád v České republice je tvořen jednotlivými společenstvími terciářů. Tato společenství jsou založena buď při kanonicky zřízených řeholních domech bratří karmelitánů, nebo jako společenství v jiných místech – tam je ovšem při jejich založení třeba písemného souhlasu místního biskupa.
Založení nového společenství terciářů vyhlašuje svým dekretem generální převor řádu se souhlasem své rady na základě žádosti, podané se souhlasem generálního delegáta ČMGD.
5. Život a činnost třetího řádu v ČR usměrňuje generální delegát ČMGD, který péčí o třetí řád pověřuje někoho z bratří delegatury, zpravidla na tři roky, poté co vyslechl kandidáta na tento úřad a obdržel souhlas Rady delegatury.
Duchovní péče o třetí řád
6. Generální delegát podle ustanovení Řehole v čl. 58 jmenuje pro jednotlivá společenství terciářů jejich duchovní asistenty. Jmenování se děje na tři roky, přičemž asistent může být do funkce jmenován i opakovaně. O možnosti odvolání duchovního asistenta z jeho funkce pojednává Řehole v čl. 66.
Příslušnost ke třetímu řádu
7. Plného členství ve třetím řádu se nabývá složením trvalé terciářské profese. Skrze ni terciář v tom společenství, jehož je členem, také nabývá aktivního a pasivního hlasovacího práva.
8. Každý terciář může být aktuálně členem pouze jednoho společenství. To mu nebrání účastnit se příležitostně i setkání terciářských společenství v jiných místech. Je právem a povinností terciáře účasnit se setkání společenství, do nějž patří, pokud mu v tom nebrání vážné důvody. Přechází-li někdo v případě nutnosti z jednoho společenství do druhého (např. při změně bydliště), ať se přitom uplatní otevřenost a pohostinnost, které dává církvi Duch svatý, a také vděk a pokora vůči Bohu i lidem. Moderátor společenství, z nějž dotyčný bratr (nebo sestra) odchází, mu o jeho odchodu vystaví list, který on předá moderátorovi svého nového společenství. Tato formální náležitost má napomoci hlubšímu pohledu všech, jichž se to týká, na změnu společenství.
9. Mimoto ať jsou setkání našich společenství otevřená co možná všem zájemcům o duchovní život, ať už mezi nás přicházejí jednorázově nebo dlouhodobě. I jim chceme dopřát, aby čerpali z hojného bohatství karmelitánské duchovní tradice.
10. I ti terciáři, kteří se nemohou účastnit setkávání společenství, ať jsou formálně připojeni k určitému terciářskému společenství a jeho duchovnímu asistentu, aby bylo zřejmé, kdo je pro ně pojítkem s rodinou Karmelu.
Jejich počáteční i trvalá formace ať se tématicky a délkou trvání (u počáteční formace) co možná shoduje s formací ostatních členů společenství. Zodpovědnost za ni nese formátor spolu s duchovním asistentem daného společenství.
11. S využitím oprávnění, které těmto Statutům poskytuje Řehole v čl. 79, ustanovujeme, že plné členství v karmelitánském třetím řádu (stvrzené profesí) není slučitelné s členstvím v jiném třetím řádu nebo ve sdružení věřících podobného typu (tj. vyznačujícím se závaznou duchovní tradicí, pojícím se k nějaké komunitě zasvěceného života či duchovnímu středisku, ap.). Posoudit tuto otázku v jednotlivém případě (zvláště ve vztahu k spiritualitám různých hnutí) přísluší knězi, pověřenému generálním delegátem péčí o třetí řád v ČR.
Formace
12. Náležitou dobu rozlišování, která má předcházet počáteční formaci, chápeme takto: uchazeč o třetí řád se několikrát zúčastnil pravidelných setkání některého společenství, je osloven duchovní cestou Karmelu a rozhodl se postupně usilovat o poznání této cesty a o své připojení se k rodině Karmelu.
13. Období počáteční formace se tradičně nazývá noviciát. Již při přijetí do noviciátu je uchazeč přičleněn ke konkrétnímu terciářskému společenství (v určitém místě). V jednom společenství bude aktuálně probíhat vždy jen jedna společná noviciátní příprava. Teprve po jejím skončení mohou začít noviciát další uchazeči. O přijetí kandidáta do noviciátu rozhoduje rada společenství tajným hlasováním, poté co vyslechla mínění formátora.
14. Noviciát začíná zpravidla na podzim a trvá asi rok a půl – tak aby noví členové mohli pokud možno složit svou profesi při celostátním setkání terciářů, které bývá v Kostelním Vydří pravidelně o památce Neposkvrněného Srdce Panny Marie. Uzná-li to duchovní asistent po poradě s radou společenství za vhodné, lze výjimečně začít noviciát v jiném termínu, ať však není neúměrně zkracován. Vždy musí trvat minimálně jeden rok. V případě, že někomu není možno složit profesi ve společném termínu, domluví si s asistentem termín náhradní, avšak tak, aby se obřadu mohlo účastnit i společenství, do nějž patří.
Formátor
15. Formátorem rozumíme bratra nebo sestru, kteří těsně spolupracují s duchovním asistentem společenství, sledují naukovou formaci a její pronikání k srdci a do života členů společenství a dávají asistentu podněty – poskytují mu zpětnou vazbu.
Profese a sliby
16. Obřad profese se koná podle rituálu třetího řádu. Jak k časné, tak k věčné profesi připouští rada společenství tajným hlasováním po předchozí diskusi a posouzení zralosti kandidáta.
17. Osvědčeným projevem a zároveň posilou terciářské zbožnosti je soukromá nebo společná obnova profese. Slavnost Panny Marie Karmelské je k tomu nejvlastnější příležitostí.
Společná obnova profese tvoří již tradičně významnou součást eucharistické bohoslužby při každoroční celostátní pouti terciářů v Kostelním Vydří.
18. Závazky, které tvoří obsah terciářské profese, vyjadřujeme těmito pěti body:
- úsilí o stálý růst v duchovním životě (neustrnout v setrvačnosti nebo povrchnosti);
- důvěrný osobní vztah s Bohem (vnitřní modlitba, Boží slovo, život v Boží přítomnosti);
- oddaná láska k Panně Marii (každodenní spojení s ní);
- sounáležitost s rodinou Karmelu;
- osvojování si ducha svědectví a služby druhým.
Konkrétní podoba uskutečnění těchto prvků v životě jednotlivého terciáře musí odpovídat jeho životní situaci a prostředí. Její bližší stanovení bude obsahem formačního rozhovoru mezi dotyčným terciářem a duchovním asistentem před složením profese.
Svou konkrétní praxi uskutečňování závazků obsažených v profesi ať terciáři čas od času přehodnotí a upraví vzhledem k proměně svých životních podmínek (v osobním zamyšlení, v rozhovoru s duchovním asistentem nebo se zpovědníkem).
Užívání hábitu a škapulíře
19. V našich podmínkách nepoužívají terciáři žádný terciářský hábit. Škapulíř je cenný tradiční prvek karmelitánské mariánské zbožnosti. Je-li to možné, ať jej proto zájemci o vstup do třetího řádu přijmou již při začátku noviciátu. Protože jde o znamení našeho důvěrného spojení s Pannou Marií, varujeme se při užívání škapulíře jakékoliv formy okázalosti.
Část druhá
Řízení místního terciářského společenství
Generální shromáždění místního společenství
20. Generálního shromáždění jednotlivého společenství se mohou a mají účastnit všichni členové daného společenství, kteří již složili terciářskou profesi. Aktivní a pasivní hlasovací právo přitom mají jen ti, kdo již složili profesi trvalou.
Úkolem generálního shromáždění je:
- jednat o základních otázkách života společenství a stanovovat v nich náležitá rozhodnutí;
- volit moderátora a členy rady,
- hlasovat o připuštění jednotlivých bratří a sester k terciářské profesi.
Je-li to nutné, ať jsou rozhodnutí, o nichž hovoří odst. 1, výsledkem hlasování. Hlas při něm, stejně jako při volbách a při hlasování zmíněných v odst. 2 a 3, však mají pouze terciáři s trvalou profesí.
Generální shromáždění společenství svolává moderátor po poradě se svou radou. Koná se nejméně jedenkrát ročně.
Rada terciářského společenství
21. Radu společenství tvoří moderátor společenství, dva jeho radní, duchovní asistent a formátor. V našich podmínkách není třeba, aby některé společenství mělo více radních než dva.
Úkolem rady společenství je:
- usměrňovat chod společenství, přípravu a průběh společných setkání a vnějších aktivit;
- řídit péči společenství o potřeby jednotlivých bratří a sester;
- poskytovat asistentovi spolu s formátorem podněty a zpětnou vazbu při péči o karmelitánskou výchovu a o duchovní život jednotlivých členů i společenství;
- podporovat sounáležitost společenství s ostatní rodinou Karmelu;
- dbát na soulad života společenství se životem místní církve;
- modlit se za společenství a jeho členy.
Radu společenství svolává moderátor, a to nejméně jedenkrát za rok. Důležitá stanoviska zaujímá rada hlasováním.
22. Obsah jednání rady při jejích setkáních se zaznamenává v zápise, jehož kopii obdrží kněz pověřený péčí o třetí řád v celé delegatuře. Ten má tak možnost sledovat život jednotlivých společenství i jejich záměry do budoucna a podle potřeby je usměrňovat a vzájemně propojovat.
Volba členů rady společenství
23. Členové rady místního společenství jsou voleni jeho generálním shromážděním, a to na tři roky. Volbu moderátora potvrzuje generální delegát ČMGD. Jednotlivé osoby mohou určitou funkci souvisle vykonávat nejvýš po dvě po sobě jdoucí tříletí.
Právní subjektivita
24. Bude-li to nutné, národní rada třetího řádu ve spolupráci s generálním delegátem vyřídí u ministerstva kultury ČR evidenci Karmelitánského třetího řádu jako církevní právnické osoby. Úkolem národní rady třetího řádu v tom případě bude zajistit také všechny právní a organizační náležitosti s tím spojené (správu majetku, vedení účetnictví).
Zrušení jednotlivého společenství
25. V případě zrušení společenství budou záležitosti s tím spojené řešeny – po předchozí poradě s generálním delegátem a radou dotyčného společenství – rozhodnutím generálního převora a jeho rady.
Národní rada karmelitánského třetího řádu
26. Národní rada třetího řádu v ČR slouží předávání zkušeností a vzájemné spolupráci a jednotě mezi jednotlivými společenstvími. Schází se nejméně jedenkrát ročně a tvoří ji kněz pověřený péčí o třetí řád v delegatuře a moderátoři jednotlivých společenství. Jednoho z moderátorů jmenuje generální delegát se souhlasem své rady předsedou národní rady třetího řádu, a to na dobu určitou, zpravidla. do konce tříletí, pro které byl dotyčný moderátor zvolen ve svém společenství.
Apoštolát
27. Třetí řád nemá nikoho z terciářů vytrhovat z farního společenství v místě jeho bydliště. Své apoštolské úsilí a zapojení do aktivit v církvi i navenek ať proto terciáři neopomíjejí uskutečňovat na prvním místě ve spolupráci s vlastní farností. Jejich členství ve třetím řádu jim k tomu má dodávat pevnější, hlubší motivaci.
Vzájemnost uvnitř společenství
28. Řádnou součástí života ve třetím řádu je účast na setkáváních společenství. Těm, kdo se z vážného důvodu nemohou setkání zúčastnit, ať se věnuje zvláštní pozornost v naší přímluvné modlitbě. Moderátor nebo ten, koho tím on pověří, ať jim podává zprávy o dění na setkáních, o ostatních členech společenství a o životě rodiny Karmelu vůbec. Ať případně napomáhá i jejich kontaktu s asistentem společenství. Také jiní ať je přátelsky povzbuzují a prokazují jim potřebnou pomoc.
Možnost opustit třetí řád a vyloučení
29. Formálním projevem záměru opustit třetí řád je písemná žádost, kterou žadatel musí podat radě společenství, jehož je členem. Rada ať s jeho žádostí souhlasí teprve po jejím náležitém projednání. Rozhodnutí rady o propuštění musí potvrdit generální delegát. Ten žadateli vydá o propuštění písemné vyrozumění, na základě něhož přestává dotyčný být vázán terciářskou profesí a přestává být členem třetího řádu.
Případné propuštění člena z třetího řádu (vyloučení) se děje podle čl. 94 Řehole.
Pro společenství i pro toho, kdo z něj odchází, může být povzbuzující uvědomit si: pokud i nadále platí, že dotyčný bratr nebo sestra v Kristu „jsou přitahováni hodnotami žitými v Karmelu“ nebo dokonce pokud „jsou přičleněni k řádu svatým škapulířem“, patří i nadále k nejširší rodině Karmelu, jak o tom mluví čl. 28 Stanov Řádu bratří blahoslavené Panny Marie Karmelské z roku 1995.
Závěr
30. Tato Statuta vyžadují schválení generálního převora Řádu karmelitánů a jeho Rady; oni jsou také oprávněni dát autentický výklad těchto Statut.