KARMEL

Když dobrý Ježíš viděl, jak potřebujeme jeho pomoc, dokázal nám svou lásku tím, že našel obdivuhodný prostředek; říkal svým jménem i jménem svých bratří: Chléb náš vezdejší dej nám dnes, Pane.
Ach, věčný Pane, jak jsi mohl přijmout takovou prosbu? Proč jsi ji vyslyšel? Nedej se zaslepit láskou, jakou má tvůj Syn k nám, neboť On by se dal každý den rozsekat na kousky, jen aby zcela naplnil tvou vůli a pracoval pro naši spásu. Je třeba, abys na to myslel Ty, můj Pane, neboť tvůj Syn si to ani nepřipustí. Copak je možné, aby na každé naše dobro musel doplácet On? Je to snad kvůli tomu, že všechno snáší mlčky, že nikdy nemluví o sobě a jenom se přimlouvá za nás? Cožpak by právě proto neměl někdo hájit tohoto tak milujícího Beránka?

(Terezie od Ježíše, Cesta k dokonalosti XXXIII, 1.4)