Dobrota nesmí zdegenerovat ve slabost. Když jsme někomu spravedlivě vyhubovali, musíme na tom trvat, aniž bychom se nechali obměkčit anebo se trápili, že jsme druhému způsobili bolest a vidíme, jak trpí a pláče. Běžet za osobou, kterou jsme takto zarmoutili, a utěšovat ji, znamenalo by spíše jí uškodit než prospět.
(Terezie od Dítěte Ježíše, Poslední rozhovory, 18. dubna 1897)
Sklání se lesní zátoka
v rytmu horských potoků…
Pokud chceš nalézt pramen,
musíš jít vzhůru, proti proudu.
Prodírej se, hledej, nevzdávej se,
víš, že někde tu být musí –
Kde jsi, prameni?... Kde jsi, prameni?!
Ticho…
Bystřino, lesní bystřino,
odkryj mi tajemství
svého počátku!
(Ticho – proč mlčíš?
Jak pečlivě jsi skryla tajemství svého počátku.)
Dovol mi svlažit rty
v pramenité vodě,
pocítit svěžest,
životodárnou svěžest.
(Jan Pavel II., Římský triptych, překlad Johana a Krzysztof Bronkovi)
Ponořte se s důvěrou do jeho lásky. Ona se na okamžik dotkne našeho srdce a hned máme prázdniny, které poskytnou více odpočinku než cokoli jiného.
(kard. Charles Journet /1891–1975/, korespondence)
Když se Bůh obrací na Abraháma, říká mu: „Já jsem Bůh všemohoucí, choď přede mnou a buď dokonalý.“ Abychom mohli být dokonalí, jak je to Bohu milé, musíme žít pokorně v jeho přítomnosti, zahaleni do jeho slávy. Musíme kráčet ve spojení s ním a poznávat ve svém životě jeho ustavičnou lásku. Musíme opustit strach z této přítomnosti, protože ona nám může prokázat jen dobro. On je Otec, který nám daroval život a který nás nesmírně miluje. Když toto jednou přijmeme a přestaneme pomýšlet na život bez něho, opustí nás úzkost ze samoty.
(papež František, apoštolská exhortace Gaudete et exultate, odst. 51; 2018)
Nesmíme hledět do hlubin, které jsou v nás, ale do hlubin, které jsou v Bohu. Těmi se musíme dát uhranout, opojit. Pokud svatý Petr hledí na Ježíše, kráčí po moři, když pohlédne na vlnu, která se pod ním propadá, začne tonout.
(kard. Charles Journet /1891–1975/, korespondence)
Ten, kdo diskrétně miluje, se nesnaží příliš prosit o to, co mu chybí a po čem touží, nýbrž jen předloží svou potřebu, aby Milovaný udělal, co se hodí, jako když blahoslavená Panna řekla milovanému Synu na svatbě v Káni galilejské, aniž jej přímo prosila o víno, pouze slova: „Nemají víno.“
(Jan od Kříže, Duchovní píseň 2,8)
Dnes si – v rámci památky 27 ukrajinských novomučedníků – připomínáme i příběh blahoslaveného Teodora Romži. Teodor se narodil roku 1911 na Podkarpatské Rusi, která tehdy náležela k Rakousku-Uhersku, po jehož zániku se roku 1919 stala jedním ze samosprávných území Československa. Chlapec vyrostl v chudé rusínské rodině, byl devátým dítětem. Po absolvování gymnázia studoval teologii v Římě, vysvěcen byl roku 1936 pro byzantský obřad. V září 1939 přepadl Sovětský svaz východní Polsko a stal se tak nevítaným sousedem Podkarpatské Rusi. Teodor byl koncem roku 1939 jmenován spirituálem užhorodského semináře. V září roku 1944 přijal – jako třiatřicetiletý – biskupské svěcení. O měsíc později vstoupila Rudá armáda na území Podkarpatské Rusi, okamžitě začalo zatýkání a systematická deportace Rusínů na Sibiř a na Donbas, kde byli nasazeni při obnově válkou zničeného průmyslu (všechny průmyslové podniky na Ukrajině nechal Stalin srovnat se zemí; jím nařízené zničení největší přehrady na Dněpru si v roce 1941 vyžádalo životy desetitisíců ukrajinských civilistů).
Prosím vás, mějte mezi sebou vlídnou lásku, která se snaží kladně interpretovat úmysly, místo aby soudila negativně slova a skutky. Mějte mezi sebou lásku plnou dobrotivosti, která odpouští a shovívavě zahaluje nedostatky a nedokonalosti…, pokornou lásku, která když spatří třísku v oku své sestry, rychle přejde k trámu v oku vlastním.
(malá sestra Magdalena Ježíšova /1898–1989/, korespondence I/450)
Pane, tak často ti dávám to,
čeho mám dost.
Dovol, abych ti nyní nabídla všechno to,
co nemám,
co mi zůstalo doposud odepřeno,
po čem jsem dychtila v předtuše,
že je to nedostupné:
pokoj, odpočinek, bezpečí.
Bože, jenž působíš,
že vše prospívá těm, kteří tě milují,
dej, ať se tvá láska navždy zmocní našich srdcí,
aby touhy, které se v nás tvým působením zrodily,
žádné pokušení nedokázalo oslabit.
Amen.
(Cisterciácký misál, Orationes ad diversa; Ad postulandam charitatem)