KARMEL

Jako Mojžíš vyvýšil na poušti hada, tak musí být vyvýšen Syn člověka, aby každý, kdo v něho věří, měl skrze něho život věčný. (Jan 3,14–15)

Skrze Pána vyvýšeného na kříž lze dohlédnout k Otci. Jedině skrze něho a jedině když k němu vzhlédneme, můžeme vidět Otce. Kříž je zde nahlížen v jeho vyvýšení a vznešenosti, ne jako místo utrpení. Tím, že ve víře vzhlédneme k vyvýšenému Pánu, je nám odňat hřích, jako byla odňata nemoc věřícím Židům, když tehdy vzhlédli k hadovi. Neboť hřích nikdy není zničen naším pohledem na něj, ale pohledem na čistotu, která nás táhne vzhůru. To je prosté tajemství víry, zatím bez ohledu na tajemství zpovědi. Kontemplace čistoty je tím, co očišťuje, a sice čistoty jako cesty k lásce. Čistota není nikdy samoúčelná. Osvobození od hříchu není nikdy místem, na kterém se můžeme zastavit, ale vždy cestou, na které se máme pohybovat ve směru opouštění sebe: je cestou od našeho uštknutí k uzdravujícímu Bohu.

(Adrienne von Speyr; Das Word wird Fleisch)

Ježíši, hledím na Tebe.
Jsem šťastný ve svém utrpení,
v něm nabízíš mi sjednocení
a cestu do nebe.

Ježíši, v trýzni, v temnotě,
ožívá ve mně láska k Tobě,
v Tvých ranách odumírám sobě
v blažené samotě.

Ježíši, nalézt ses mi dal.
Teď, když mi došly všechny síly,
selhání, strach mě ochromily,
když už jsem nedoufal.

Ježíši, křičím radostí!
Vždyť nikdy jsi mi nebyl blíže
než zde. A dáváš se mi z kříže.
Ty, ve své plnosti.

(karmelitánské proprium, památka Tita Brandsmy, hymnus k modlitbě se čtením)

Můj život chvilka je, vteřina pomíjivá,
která mi uniká a mizí jako sen.
Na lásku k tobě mi, Pane, jak sám víš, zbývá
jen tento dnešní den!

Toužím jen po tobě, Ježíši milovaný,
zůstaň mi oporou v tomto dni jediném,
usměj se, ujmi se v mé duši kralování
aspoň na dnešní den!

Co na tom, hrozí-li mi budoucnost snad temně,
o zítřek neprosím. Můj Pane, zahal jen
svým stínem život můj, chraň čisté srdce ve mně
aspoň po dnešní den!

Myslím-li na zítřek, nestálosti se bojím,
do srdce vniká mi bolest a žalný sten;
můj Bože, o zkoušky, o bolest ale stojím
aspoň pro dnešní den!

Dovol mi, Pane můj, abych se v tobě skryla;
sem nedolehne hluk, jenž vládne nad světem,
dopřej mi, abych v tvé lásce a přízni žila
aspoň po dnešní den!

Před božským srdcem tvým vše časné zapomínám,
strach z těžkých nočních snů je klidem zapuzen.
Dopřej mi v tomto srdci místo, nechci jinam
aspoň na dnešní den!

(sv. Terezie od Dítěte Ježíše, úryvek z „Písně na dnešní den“, 1. června 1894)

Nic ať tě nemate,
nic ať tě neleká,
všechno pomíjí.
Bůh se nemění,
trpělivost
dosáhne všeho.
Kdo má Boha,
tomu nic nechybí.
Bůh sám stačí.

(text nalezený jako opis v breviáři sv. Terezie od Ježíše)

Bože, náš Otče, Stvořiteli světa, všemohoucí a milosrdný,
z lásky k nám jsi poslal na svět svého Syna jako lékaře našich duší a těl.
Shlédni na své děti, které se v této obtížné, zmatené a zděšené době
v mnoha částech Evropy a světa na Tebe obrací a hledají sílu, spásu a úlevu.
Osvoboď nás od nemoci a strachu, uzdrav naše nemocné, utěš jejich rodiny,
dej moudrost našim vládcům, sílu a odměnu našim lékařům,
sestrám a dobrovolníkům, věčný život zemřelým.
Neopusť nás v době zkoušky, ale osvoboď nás ode všeho zla.
O to prosíme Tebe, který se Synem a Duchem Svatým
žiješ a kraluješ na věky věků. Amen.

Maria, Matko uzdravení a naděje, oroduj za nás!

(kardinál Jean-Claude Hollerich, kardinál Angelo Bagnasco, předsedové zastupující biskupské konference evropských zemí)

Mnohokrát jsem potkal ve svém životě bolest,
nemohl jsem se jí vyhnout.
Mé slzy ji neodstranily.
Kdybych byl mohl, byl bych to už dávno udělal.
A tak jsem se rozhodl, že se nechám obklopit bolestí
a nebudu klást odpor.
Stalo se mi něco podivuhodného.
Když jsem ji přijímal bez netrpělivosti,
ale nechal plynout čas v bolesti,
vychovávala mě k životu, činila mě moudřejším.
Nakonec úplně odešla.
Přešlo mnoho času od té doby, co jsem se takto střetl s bolestí.
Nyní ještě cítím,
jak bolest uchopila mé tělo jako svěrák,
hledím však na ni jinýma očima.
Zdálky, jako se díváme na věc,
s kterou jsme důvěrně známi
a předem už víme, jak probíhá.
Dokonce nedovedu pochopit,
jak jsem kdy mohl čelit bolesti
s pláčem a vzdycháním.

(text bl. Tita Brandsmy z internace v Amersfoortu, 1942)

Terezie z Avily (1515–1582)

Chci vás upozornit, že pro toho, kdo se vydá na cestu vnitřní modlitby..., není podstatné mnoho přemýšlet, nýbrž mnoho milovat, a proto máte dávat přednost těm věcem, které více podněcují k lásce. Snad ještě nevíme, co je láska, a tomu se nedivím.

(Filothea)

Apoštolská penitencierie vydala dne 19. března 2020 dekret o udělení mimořádných plnomocných odpustků v situaci koronavirové krize. Zmíněný dekret uděluje tyto mimořádné plnomocné odpustky věřícím postiženým virovým onemocněním Covid-19, jinak nazývané koronavir, jakož i pracovníkům ve zdravotnictví, příbuzným a všem těm, kdo jakýmkoli způsobem – i modlitbou – pečují o nemocné. Uvádíme stručný přehled toho, kdo a za jakých podmínek může mimořádné plnomocné odpustky získat: