KARMEL

Pouta s Karmelem

11. Členové třetího řádu uznávají generálního převora (karmelitánského řádu) za duchovního otce, hlavu a pouto jednoty: řád jim poskytuje nasměrování a podněty, které je mají vybízet a pobádat a napomáhat jim k dosažení cílů karmelitánského třetího řádu vůbec.¹⁶ Přitom se však laikům ponechává rozsáhlá samostatnost v činnnosti a ve vedení jednotlivých bratrstev, podle vlastních statutů.¹⁷ Oni sami si volí své vedoucí, které duchovně podporuje a jimž otcovskou službou napomáhá některý kněz, buď karmelitán nebo nekarmelitán, či některý bratr či sestra karmelitánského řádu.

12. Základním poutem terciáře s Karmelem je profese. Tento závazek se vyjadřuje nějakou formulí slibu, nebo v některých případech, jak bylo naším dávným zvykem, složením slibů poslušnosti a čistoty podle povinností vlastního stavu. Tímto způsobem se terciář hlouběji zasvěcuje Bohu, aby mu mohl vzdávat intenzivnější úctu. Profesí chce totiž terciář posílit křestní slib milovat Boha nade všechno a zříci se satana a jeho svodů. Originalita této profese spočívá v prostředcích zvolených k dosažení plného připodobnění Kristu. Tím spíše, že karmelitán ví, že před Pána přichází s prázdnýma rukama; všechnu svou důvěryplnou lásku však vkládá v Ježíše Krista: on osobně se stává jeho svatostí, jeho spravedlností, jeho láskou, jeho korunou.¹⁸ Srdce Ježíšova poselství – milovat Boha celou svou bytostí a bližního jako sebe – vyžaduje od terciáře, aby (ve svém životě) ustavičně stvrzoval prvenství Boha,¹⁹ kategoricky odmítal sloužit dvěma pánům²⁰ a dával přednost lásce k bližním, jež potírá jakoukoli formu sobectví²¹ a sebestřednosti.

13. Duch evangelijních rad, společný všem křesťanům, se pro terciáře stává životním programem, který se týká oblasti moci, smyslnosti a hospodaření s věcmi. Evangelijní rady jsou důrazným příkazem nesloužit falešným bůžkům a dosáhnout svobody, jež umožňuje milovat Boha a bližního zcela nesobecky. Neboť v tomto dvojím přikázání záleží svatost.

14. Profesí se terciář zavazuje žít radikálně evangelium právě v těch podmínkách, ve kterých žije. Terciáři je dána svoboda složit profesi beze slibů, jenom se závazkem zachovávat tuto řeholi, anebo se sliby. Terciáři, kteří složí sliby, jsou povoláni k poslušnosti vůči řádovým představeným a svému duchovnímu asistentovi ve všem, co se jim mocí řehole ukládá pro jejich duchovní život. Slibem čistoty se zavazují prožívat tuto ctnost podle povinností svého stavu.

15. Terciáři uznávají karmelitány, zasvěcené v řeholním životě, za právoplatné duchovní vůdce. Nechávají se jimi na své cestě doprovázet, aby se ve světě, který je stále složitější a náročnější a současně lačně hledá duchovní hodnoty, stali kontemplativními i aktivními. Proto mají být laici vedeni k tomu, aby žili charisma Karmelu v duchu a v pravdě, otevřeni k působení Ducha svatého, a směřovali k plné účasti a plnému společenství v charismatu a spiritualitě Karmelu, aby tak nově charismaticky pojímali svou roli věřících laiků a přijímali plnou spoluodpovědnost v díle evangelizace a specifických forem služby Karmelu. Tímto způsobem se sekulární karmelitánští terciáři účinně a plným právem stávají členy Karmelitánské rodiny.²²

16. Karmelitáni a karmelitky, zasvěcení Bohu v řeholním životě, uznávají duchovní užitek a obohacení, jež vzcházejí celé rodině Karmelu od věřících laiků, kteří z vnuknutí Ducha svatého v odpověď na zvláštní Boží volání svobodně a uváženě slibují žít evangelium podle ducha Karmelu. Jak totiž učí dosavadní zkušenosti, může jejich účast plodně prohlubovat některé aspekty (karmelitánského) charismatu. Může je tlumočit novým způsobem a pobádat k nové apoštolské dynamice, a to také „díky cennému přínosu, jímž je jejich sekulární ráz a jejich zvláštní služba.“²³