Doporučujeme
Seznam článků
Služba
46. Cílem církve je šířit na zemi Kristovo království, aby všichni lidé měli účast na spáse, uskutečněné dílem vykoupení.80 „Jako všichni karmelitáni je i karmelitánský laik povolán k nějaké formě služby: Služba představuje nedílnou součást charismatu, které Bůh řádu dal.“81 Svatá Terezie od Dítěte Ježíše odhalila tento rozměr svého karmelitánského bytí, když při četbě Písma svatého objevila, že je „láskou... v srdci církve.“82 Pro mnohé terciáře bude jejich základním přínosem k budování Božího království (právě) toto. Poněvadž laikům přináleží žít ve světě a uprostřed světských záležitostí, tady je Bůh volá, aby vykonávali poslání církve a byli křesťanským kvasem v časných činnostech, do nichž jsou hluboce zapojeni.83 Věřící laici „se nemohou vyhýbat účasti na „politice“, to jest na mnohostranných rozličných iniciativách na rovině hospodářské, sociální, zákonodárné, správní a kulturní, které slouží organické a systematické podpoře obecného blaha.“84
47. Svatá Marie Magdaléna de’Pazzi nám připomíná, že není správné hasit vlastní žízeň po kontemplaci Krista a přitom se nesnažit tišit jeho žízeň po duších, jež je třeba přivést k vykoupení harmonickým spojením modlitby a apoštolátu.85 Jsou-li karmelitánští laici ochotni dosvědčovat svou víru skutky, dostávají sílu, aby přitahovali lidi k víře v Boha, a tak se stávají „chválou Boží slávy.“86 V dobách zmatku a změn mohou být pro mnoho lidí bezpečným orientačním bodem. Také prorok Eliáš se uprostřed světa, procházejícího hlubokou změnou, která ponoukala národ, aby v přesvědčení o své soběstačnosti opustil pravého Boha, opíral o jistotu, že Bůh je silnější než každá krize a každé nebezpečí. Proto se karmelitánští laici ve světě, který se vůči základním otázkám staví stále nejistěji, a v dobách, jež nastolují nové problémy víry, problémy mravní nebo společenské,87 snaží vytvořit vhodné příležitosti pro zvěstování Krista. Stále předkládají (ono) vždy nové poselství o Pánu života a dějin, jediném bezpečném orientačním bodě každé lidské existence a dění.
48. Karmelitánští laici musejí nutně procházet zkušeností pouště, jak nás o ní poučuje Eliášův příběh. Jsou povoláni k tomu, aby byli v poušti života očišťováni a setkali se s Pánem takovým, jakým je.88 Také oni totiž procházejí nenahraditelnou cestou pouště vnitřního umrtvování, aby vstoupili do naslouchání Pánu, který k jejich srdci promlouvá v nových a převratných projevech života světa, ale také znameními, někdy těžko srozumitelnými, nebo tichým a sotva postřehnutelným hlasem Ducha. Z tohoto setkání se vracejí nadšeni a jsou v prostředí, v němž jsou povoláni působit, neúnavnými animátory. Povzbuzeni tímto setkáním (s Pánem) jsou schopni hlásat je jako jedinou odpověď na stále aktuální pokušení k zapření Boha nebo k pyšné soběstačnosti. Posilováni Duchem se terciáři nenechají odradit zdánlivými neúspěchy, nevlídným přijetím, lhostejností, nebo úspěchy těch, kdo žijí způsobem, který je v rozporu s evangeliem.
49. Karmelitánští laici chápou a (svým) životem ukazují, že časné činnosti a sama práce jsou účastí na stále tvůrčí a přetvářející činnosti Otce,89 pravou službou bratřím a opravdovým povznesením člověka.90 Ačkoli vydávají svědectví ve světě, který v každodenní skutečnosti plně nevnímá nebo zcela odmítá niterné a životodárné pouto s Bohem,91 přece se sympatiemi sledují a sdílejí jeho očekávání a hluboké tužby, aby ve svém povolání být „solí země“ a „světlem světa“92 zvěstovali lidem poznání spásy.93