Doporučujeme
P. Gorazd Cetkovský,O.Carm.
Rok eucharistie, vyhlášený našimi biskupy, nám může být příležitostí nejen k mimořádným akcím, ale i k pozornějšímu vnímání naši „průběžné“ eucharistické zbožnosti nebo citlivěji řečeno: naší modlitby vůči Kristu přítomnému v tajemství jeho Těla a Krve. Napadlo mne letos o památce sv. Tomáše Akvinského zahledět se důkladněji do textu známého hymnu, zkomponovaného tímto světcem k nově tehdy zaváděnému svátku Božího Těla. A o tuto svou úvahu se s vámi nyní chci podělit.
„Mou velikou radostí je naděje, že jednou bude vše jasné.“
Jsou lidé, jejichž život je od raného dětství zatížen strádáním a utrpením nejrůznějšího druhu a kteří i v dospělosti klopýtají životem z jedné slepé uličky do druhé. Když se s nimi setkáme, ptáme se znepokojeně: jak to s nimi jen půjde dál? Ještě větší znepokojení a úzkost v nás pochopitelně vyvolává, když se sami ocitneme v životní krizi a dospějeme do bodu, kdy se nám náš vlastní život jeví jako slepá ulička či začarovaný kruh, způsobený neovlivnitelnými vnějšími okolnostmi, různými „náhodami“, zásahy druhých i našimi vlastními chybnými rozhodnutími, a my při nejlepší vůli a snaze nevidíme východisko.
P. Jindřich Zdeněk Charouz, O.Praem.
V loňském roce jsme si připomněli 300. výročí úmrtí bosého karmelitána, který stál u zrodu poutního místa v Kostelním Vydří, P. Karla Felixe Slavaty. Jednou z akcí, které jsme při té příležitosti uspořádali, byla slavnostní
bohoslužba v kostele Jména Ježíš v Telči, po níž následovala historická přednáška želivského premonstráta otce Jindřicha. Její obsah Vám v přepise, který P. Jindřich ještě opravil a doplnil, nyní přinášíme.
Máme-li mluvit o posledním mužském potomkovi rodu Slavatů z Chlumu a Košumberka, není bez významu zamyslet se podrobněji nad tím, kdo Slavatové byli, a co pro P. Karla Felixe proto znamenalo jeho rozhodnutí,
o kterém bude dále řeč.
Fr. Desiderio García Martínez, O.Carm.
Dodatek: Formátor – průvodce v umění rozlišování
Před několika lety jsem slyšel jeden příběh, který se skutečně stal. Španělská teroristická skupina ETA provedla v časných ranních hodinách v centru Madridu v budově firmy Telefónica pumový útok. Nedaleko spala zrovna v tu dobu jakási rodina. Když otec výbuch uslyšel, leknutím vyskočil z postele, zatímco matka spala sladce dál. Muž se vyklonil z okna a pak celý nervózní zapnul rádio, protože tušil, že se děje něco vážného. Jeho žena stále s naprostým klidem oddechovala spokojeně dál. Najednou nejmladší dítě z rodiny slabounce zakňouralo (nebyl to ani pláč). Matka se v tu ránu probudila a nervózně přispěchala k dítěti, aby viděla, co se děje. Nevzbudila ji ani bomba ani manželovo nervózní pobíhání sem a tam. Co jí však rozbušilo srdce leknutím? Slabé zaplakání jejího dítěte.1
Když jsme si vloni připomínali sté výročí narození nestora českých karmelitánů, P. Metoděje Minaříka, sesbírali jsme dostupná svědectví i fotografie o jeho životě a působení. Nyní se nám podařilo je vydat v útlé knížečce spolu s úryvky z jeho dopisů. Před deseti lety, 19. září 2003, P. Metoděj zemřel. Ale odkaz jeho pokorného a zbožného života vnímáme jako stále živý, upoutávající a těšíme se z něj. Když knížka byla již téměř hotova, v poslední chvíli mne redakce nakladatelství požádala o text na zadní stranu obálky. „Náhodou“ jsem právě v těch dnech získal od příbuzných P. Metoděje k zapůjčení další jeho dopisy. Úryvek jednoho z nich mne tak zasáhl, že jsem jej použil na obálku a nabízím Vám jej k přečtení i nyní zde v našem časopise. 2. února 1982 (v roce svých 70. narozenin) P. Metoděj své rodné sestře Marii napsal:
„To je pěkné, že sis v ty vánoční dny přečítala v dopisech ty vzpomínky na maminku, na Pepu a na všechny. To v nás probudí novou láskyplnou vděčnost. Máš pravdu, že ke stáří docela jinak prožíváme spojení mezi sebou, celkově spojení s různými lidmi, ale právě také se sourozenci. Já to také cítím. Já jsem Vás měl všechny vždycky velmi rád, ale teď k Vám všem cítím ještě něco docela zvláštního, jsem s Vámi vnitřně úplně spojen. Ano, ke konci nás naplní úplně milost Boží a je takřka hmatatelná, skutečně ji zakoušíme. A to je krásné a milé.
Tyto milostiplné věci jsou vždy spojeny s obětmi, se zkouškami. Ale to už patří k věci.“
Text sám napovídá, že podobně sílilo spojení P. Metoděje s rodinou Karmelu. A v tomto spojení s námi jistě pokračuje – i z druhého břehu věčnosti...
Přeji Vám požehnané čtení našeho časopisu a pro ty, kdo nemají možnost podpořit jeho vydávání přímým darem někomu z bratří karmelitánů, obsahuje první letošní číslo opět složenku. Díky za Vaši podporu hmotnou i duchovní!
P. Gorazd, O.Carm.